Cesty a památky

Zásmuky – barokní hvězda

Česká republika (listopad 2016, Časopis Turista 12/2016)

Největší hospodářský a kulturní rozkvět zaznamenaly Zásmuky po roce 1637, kdy se dostaly do majetku Šternberků, kteří spravují zdejší velkostatek s výjimkou období obou totalitních režimů 20. století (v letech 1942-45 a 1948-92) dosud. Za jejich vlády se město dočkalo povýšení mezi přední šlechtická dominia v Čechách a stalo se největším střediskem barokní kultury na Kolínsku.

První zmínka o Zásmukách pochází z roku 1285, kdy je vlastnil Sulislav ze Zásmuk, kuchmistr královny Guty, první ženy Václava II. V té době to byla malá osada kolem potoka Špandava, v místech dnes zvaném Vyšehrad, na vedlejší větvi obchodní stezky vedoucí od brodu přes Labe v Poděbradech k brodu přes Sázavu v Ratajích. V roce 1542 byla obec povýšena na poddanské město hejtmanem Kouřimského kraje, Adamem z Říčan, který sídlil na zdejším zámku. Město i okolní vesnice byly ovšem opakovaně zpustošeny drancováním saských a švédských vojsk v průběhu třicetileté války, během které zahynulo 60 % obyvatelstva zásmuckého panství.

Vychází šternberská hvězda

Vydrancovaný majetek koupil v roce 1636 válečný zbohatlík Václav Michna z Vacínova, který ho ale již v následujícím roce směnil s hrabětem Janem Rudolfem ze Šternberka za postoloprtské panství. Do Zásmuk tak v roce 1637 přichází rod, s jehož dějinami budou osudy města spjaty až do 21. století. První významné období na sebe nenechává dlouho čekat, jakmile se ujal své dlouhé vlády (1653–1703) Oldřich Vratislav ze Šternberka, nejvyššího purkrabí Českého království, začínají se dít věci. Nejprve nechal opravit starý zámek, pak kostel, zakládá klášter a nechává upravit celé okolí města. Pozůstatky jeho náročné krajinářské úpravy z přelomu 17. a 18. století jsou dodnes patrné. Na vlastní areál zámku na severu navazovala rozsáhlá štěpnice, na níž na okraji městečka navazovala bažantnice osázená stromy dle pravidelného schématu ve tvaru hvězdice s osmi paprsky (erbovní znamení rodu Šternberků). Od východního okraje bažantnice se rozcházela vidlice tří cest (tak zvaný Neptunův trojzubec), kterému dominovala barokní socha sv. Prokopa, odstraněná ve druhé polovině 20. století. Prostřední z cest je dodnes lemována lipovou alejí a je pohledově orientována na věže farního kostela a zámku, její protilehlý severovýchodní konec pak tvoří kaple Narození P. Marie. Za ní se cesta v místě zvaném „Ve Smrclých“ stáčí kolem skály, na níž stávala barokní socha sv. Jana Nepomuckého, svržená v roce 1918, původně se odrážející na hladině dnes zaniklého rybníka. Rozsáhlou krajinářskou kompozici v širším okolí Zásmuk pak doplňovalo ještě několik výklenkových kaplí a dřevěných křížů, které bohužel vesměs zanikly v 19. a 20. století.

Zámek s grottou

Areál zámku se rozkládá na západní straně náměstí a vstupuje se do něj raně barokní budovou předzámčí s mohutnou branskou věží, na které lze pozorovat ještě pozdně renesanční až manýristické prvky. Na volném prostranství za bránou stojí čtyřkřídlá budova zámku, vzniklá na místě původní gotické tvrze, založené zemany ze Zásmuk v polovině 14. století. Tu sice přestavěl v roce 1546 na renesanční zámek Adam z Říčan, ale ve sklepních prostorách zůstaly zbytky tvrze, včetně původních gotických portálů, zachovány dodnes. Zámek neunikl pustošení za třicetileté války a s jeho opravou a přestavbou na reprezentační rodové sídlo započal v roce 1653 Adolf Vratislav ze Šternberka. Autorem projektu byl zřejmě alespoň v některé části stavby významný barokní architekt Giovanni Battista Aliprandi, podle jehož návrhu byl v sousedství zámku postaven i zahradní pavilon v podobě umělé jeskyně – grotty. V této podobě se zámecký areál dochoval do dnešní doby, protože pozdější úpravy neměly na jeho vzhled zásadnější vliv. Když byl zámek Šternberkům v roce 1948 znárodněn, byly zde umístěny armádní chemické sklady a nastalo období rychlého chátrání. V roce 1982 navíc nedbalostí vojáků zámek vyhořel, takže v roce 1992 byl v restituci vrácen dědičce šternberského majetku Franzisce Dianě Sternbergové-Phipps, jako úplná ruina. Diana Sternbergová uvedla do chodu rodové hospodářství, čímž zajistila nezbytné prostředky na zahájení opravy zámku, které od té doby soustavně probíhají. Od roku 2012 je zámek převeden na Alexandru Hardegg, dceru paní Diany Sternbergové, která pokračuje v jeho správě a provozu. Zámek zatím není pro turisty přístupný, navštívit ovšem můžete park a grottou nebo některou z příležitostných výstav v budově předzámčí.

Památky na náměstí

V severovýchodním koutě náměstí se tyčí vysoká věž děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie, jehož historie sahá až poloviny 13. století. Jeho současná pseudorománská podoba ale pochází až z přestavby v letech 1900-03, z doby vlády Leopolda Alberta ze Šternberka. V prostoru mezi kostelem a zámkem jistě nepřehlédnete barokní mariánský sloup z roku 1700, jehož autorem je sochař František Martin Katterbauer. Je na něm i socha sv. Jana Nepomuckého, nejstarší socha tohoto světce na Kolínsku (Jan z Nepomuku byl přitom blahoslaven až v roce 1721 a ke svatořečení došlo až v roce 1729). Druhá socha sv. Jana Nepomuckého, jen o několik let mladší, z roku 1717, stojí nedaleko, v severní části náměstí. Jedná se o velmi kvalitní dílo neznámého autora, které si objednal hrabě František Damián ze Šternberka. A do třetice najdete sochu stejného světce na průčelí fary, která byla od roku 1755 sídlem děkana. Ve stejné frontě domů je ještě radnice, jejíž stavbu financoval pro městskou správu v roce 1731 František Filip ze Šternberka.

Klášter

V dominantní poloze v jihovýchodní části města se rozkládá areál kláštera františkánů s kostelem Stigmatizace sv. Františka Serafínského, vybudovaný dle projektu pražského architekta Andrease Quadriho (vlastním jménem Ondřej Červenka) v letech 1691-94. Stavebníkem kláštera byl opět hrabě Adolf Vratislav ze Šternberka, který zde byl v roce 1703 pohřben. Unikátní je vybavení klášterního kostela, které vznikalo bezprostředně po dokončení stavby, a dnes představuje unikátně zachovaný a na Kolínsku zcela ojedinělý, barokní soubor. Z něj se svým stářím vymyká pouze náhrobek zakladatele Šternberského rodu, Jaroslava ze Šternberka (1220-87), který sem nechal Adolf Vratislav přenést z Anežského kláštera v Praze jako symbol rodinné historie. Klášter je dnes v majetku římskokatolické farnosti Uhlířské Janovice a je využíván pro umělecké, vzdělávací a společenské akce. Pokud máte zájem o jeho prohlídku, stačí kontaktovat správce objektu, p. Marka Vachule na e-mailu vachule@gmail.com nebo telefonu +420 606 121 520.

Lipová alej s kaplí

Ze severního okraje města vybíhá již zmíněná lipová alej, která je dnes jediným chráněným stromořadím na Kolínsku. První písemný doklad o ní máme z popisu pražského arcibiskupa Arnošta Vojtěcha z Harrachu ze dne 1. srpna 1663, který byl v té době v Zásmukách na návštěvě u Adolfa Vratislava ze Šternberka. Z původních 136 lip jich dnes napočítáte 90 a ty nejstarší mají obvod kmene až 500 cm. Již několik let probíhá rehabilitace stromořadí s cílem zajistit mu maximální péči, také z důvodu, že poskytuje domov pro život kriticky ohroženého brouka páchníka hnědého (Osmoderma eremita) z čeledi zlatohlávkovitých. Alej je ukončena kaplí Narození Panny Marie, která byla v roce 1681 postavena Adolfem Vratislavem jako poděkování za odvrácení morové epidemie. Jaroslav ze Štrernberka ji pak v roce 1867 nechal přestavět do dnešní podoby a upravil ji na rodovou hrobku. Hned za kaplí na kraji lesa je lesní hřbitov z počátku 19. století, určený k pohřbívání zaměstnanců šternberského panství. Velká hrobka v rohu hřbitova byla určena pro vyššího panského úředníka a je inspirována islámským stavitelstvím – navozuje dojem muslimské hrobky.

Jak do Zásmuk

Zásmuky leží na bývalé Kutnohorské císařské silnici z 1. poloviny 18. století, dnes silnici I. třídy číslo 2 Praha – Kutná Hora – Pardubice. Vede přes ně dálková cyklotrasa č. 1 Praha – Hlinsko Brno, z které na náměstí odbočuje cyklotrasa 0120 do Uhlířských Janovic. Jediná turistická trasa, značená žlutě, spojuje Zásmuky s Toušicemi a dále (po modré) s Kouřimí. Vlakem se dá do Zásmuk přijet pouze v létě, protože pravidelná osobní doprava byla ukončena v roce 2006. O víkendech od začátku června do konce září sem zajíždějí dva páry výletních vlaků Podlipanského motoráčku, provozovaného podle jízdního řádu společností KŽC (spojení viz www.kzc.cz/vlak/podlipansky-motoracek) na trase Pečky – Bošice – Kouřim / Zásmuky – Bečváry. V Bečvárech je také nejbližší železniční stanice s pravidelnou dopravou, vzdálená 3 kilometry (po silnici, neznačeno). Dobré autobusové spojení je z Kolína, Prahy a Kutné Hory.

O Zásmukách se již v časopisu Turista psalo ve vztahu k místnímu rodáku Františku Kmochovi (7/2012), naučné stezce zámeckou bažantnicí (8-9/2014) a východisku na trasu Vlčím dolem (3/2015).

Roman Šulc. 2016