Cesty a památky

Kolínsko » Zásmuky » zámek

zámek

Zásmuky, Muzea a galerie, Zámky, Zámky dochované

Vyjma období obou totalitních režimů 20. století (v letech 1942-45 a 1948-92) patří zásmucký zámek od roku 1637 jedinému rodu Šternberků a je tedy nejstabilnějším šlechtickým dominiem na Kolínsku.

Na místě staršího dřevěného dvorce byla postavena první kamenná tvrz v roce 1350 za Ctibora ze Zásmuk, zakladatele zemanského rodu Zásmuckých ze Zásmuk, kteří na ní sídlili dalších sto let. Podle stavebně historického průzkumu z roku 1994 dnešní stavba v podstatě zcela pohltila původní trojkřídlou dispozici gotické tvrze. Vstupní brána byla v hlavním obytném paláci na severní straně, stejně jako je tomu u současného zámku. Na něj navazovalo pravoúhlé západní a jižní křídlo, na východní straně byla tvrz otevřena nádvořím směrem k dnešnímu náměstí. Zbytky původní tvrze se i s dochovanými gotickými portály velmi dobře zachovaly ve sklepeních zámku, částečně vyhloubených ve skále. Poslední z roku Zásmuckých, Kuneš ze Zásmuk, přišel o svůj majetek po roce 1462, novým majitelem se pak stal neznámým způsobem Jindřich z Vojslavic, který ale Zásmuky v roce 1508 prodal Oldřichovi Popelovi z Vesce. Po něm se zde v rychlém sledu vystřídalo několik majitelů.

Páni z Říčan (1533 – 1583)

Zcela zanedbanou tvrz koupil v roce 1533 hejtman Kouřimského kraje Adam z Říčan († 1552). Jako pravý renesanční šlechtic i dobrý hospodář nechal tvrz v letech 1540-46 přestavět na dvoupatrový renesanční zámek čtvercového půdorysu s otevřenými arkádami do nádvoří. Tuto přestavbu dokládá torzo renesančního ostění s nápisem Adam z Rziczan 1546, nalezené při opravě zámku v roce 1903 (dnes uložený ve sbírkách Muzea Kouřimska v Kouřimi). V bývalém obranném příkopu na západní straně zbudoval rozlehlé konírny, v patře nad nimi patrně divadlo, a poddanskou ves Zásmuky povýšil v roce 1542 na městys, který obdařil i městským znakem. Jeho syn Zdislav z Říčan ale vedl velmi rozmařilý život, takže jeho majetek musel být v roce 1583 rozprodán ve veřejné dražbě.

Páni ze Vchynic (1583 – 1636)

Zadlužené panství i se zámkem koupil za 27 000 kop grošů Jan Dlask starší z Vchynic, který se po nabytí majetku psal na Zásmukách (* 1536 - † 27. 4. 1590). Po něm jeho správu převzal syn Václav III. Vchynský ze Vchynic (* 1572 - † 28. 2. 1626), který se proslavil svým odporem vůči císaři Rudolfu II. Nakonec proto v roce 1614 skončil ve vyhnanství v Kladsku a panství Zásmuky dočasně v zastoupení spravoval jeho mladší bratr Oldřich Vchynský (*1583 - † 1620). V roce 1626 se po Václavově smrti ujal rodového majetku jeho syn Jan Oktavián Vchynský z Vchynic (* 1604 – † 4. 5 1679), který byl za podporu císaře Ferdinanda II. povýšen do hraběcího rodu a stal se zakladatelem rodové linie Kinských z Vchynic a Tetova. V té době však byl zámek i celé panství opakovaně zpustošeny vojsky v průběhu třicetileté války, během které zahynulo 60 % obyvatel zásmuckého panství. Vydrancovaný majetek koupil v roce 1636 válečný zbohatlík Václav Michna z Vacínova a ten ho již v následujícím roce směnil s Janem Rudolfem ze Šternberka (* 28. 1. 1601 - † 18. 3. 1638) za panství Postoloprty.

Páni ze Šternberka (1637 – 2012)

V roce 1637 přichází do Zásmuk rod, s jehož dějinami bude osud zámku spjat až do 21. století. Bohužel Jan Rudolf umírá již rok po získání zámku a rodinný majetek spravuje až do své smrti jeho ovdovělá manželka Helena Křinecká z Ronova (* 1596 - † 1648). Až do roku 1653 pak Zásmuky spravoval za nezletilého syna strýc František Matyáš ze Šternberka. V roce 1653 se konečně otcovského majetku ujímá mladší syn Oldřich Adolf Vratislav ze Šternberka (* 1627 - † 4. 9 1703), protože jeho starší bratr Štěpán (* 1626 - † 1706) se rozhodl pro vojenskou kariéru. Ačkoliv byl zámek již ve smlouvě o koupi majetku v roce 1637 zmiňován jako velmi sešlý, teprve v tomto roce byla zahájena přestavba v raně barokním stylu, během které byla zřízena ve vstupním severním křídle dvoupatrová zámecká kaple sv. Václava. V místech bývalého opevnění na východní straně pak vznikl park s jezírkem a kašnou a nové hospodářské budovy s novou vstupní bránou, opatřenou mohutnou věží se vstupním portálem s rodovým znakem (malovaný znak Oldřicha Vratislava a jeho manželky Anny Lucie Slavatové z Chlumu v patře věže mezi okny byl zakryt omítkou při opravě věže v roce 2002). K dalším dílčím úpravám zámku (zejména severní fasáda) došlo kolem roku 1700 pravděpodobně podle návrhu významného architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho, který je rovněž autorem návrhu pro drobnou stavbu grotty v zámeckém parku. V roce 1701 pak bylo zásmucké panství změněno na rodový šternberský fideikomis, ke kterému kromě města Zásmuky náleželo dalších 20 vsí. Spolu s Častolovicemi získal zásmucké panství po smrti svého otce v roce 1703 František Damián Jakub Josef ze Šternberka (* 26. 7. 1676 - † 15. května 1723), který zastával funkci královského rady a zemského sudího. Dalším majitelem zámku byl jeho syn František Filip ze Šternberka (*21. 8. 1708 - † 9. ledna 1796), nejvyšší hofmistr císařovny Marie Terezie, které prodal statek Cerhenice s Chocenicemi. Vzkvétajícího rodového majetku se po otcově smrti ujal František Filip Kristián ze Šternberka (* 1732 - † 1811) a po něm jeho syn František Josef Václav ze Šternberka a Manderscheidu (* 4. 9. 1763 - † 8. dubna 1830), který byl významným českým osvícencem, mecenášem umění a jedním ze zakladatelů Národního muzea v Praze, pro které věnoval část rodinných sbírek. Za něj byl zásmucký zámek opraven, přičemž byly zčásti zazděny nádvorní arkády a obnoveny byly jeho fasády. Jelikož ale neměl mužského potomka, zásmucké panství po jeho smrti přebírá jeho příbuzný z žirovnické větve Josef Leopold ze Šternberka (* 24. 9. 1770 - † 18. 2. 1858). Za něho byla zámecká kaple upravena do současné podoby. Jeho nejstarší syn Jaroslav ze Šternberka (* 12. 2. 1809 - † 18. 7. 1874) provedl velké přestavby, během nichž byla zámecká věž nově zakončena cimbuřím a vstupní zámecká brána získala v horní části kamenné zábradlí. Jelikož zemřel bez mužských potomků, Zásmuky v roce 1874 přebírá jeho mladší bratr Leopold Mořic ze Šternberka (* 22. 12. 1811 - † 21. 9. 1899). Ten ale na zásmuckém zámku nepobýval, jeho sídlem se stal zámek v Pohořelicích na Moravě nedaleko Zlína. Po jeho smrti majetek přebírá jeho druhorozený syn Leopold III. Albert ze Šternberka (* 22. 10. 1865 - † 11. 4. 1937), který provedl poslední úpravy zásmuckého zámku v letech 1903-08 pod vedením místního stavitele Jana Falty. Byly zmodernizovány zámecké interiéry, opraveny střechy, fasády, zámecká věž dostala opět původní stanové zastřešení a upraveny byly budovy předzámčí. Jeho syn Leopold František ze Šternberka (* 21. 5. 1896 – † 1. 11. 1957) bojoval v I. světové válce jako důstojník jezdectva, na Bukovině byl těžce raněn, za což obdržel zlatou a stříbrnou medailí za hrdinství. V roce 1929 se oženil s Cecilií Reventlow-Criminiolovou (* 1908 – † 1983), s níž žil na zámku v Zásmukách, kde významně vylepšil hospodářství. Po smrti otce v roce 1937 přesídlil do Častolovic, aby se jako nejstarší syn ujal správy rodinného majetku. Za II. světové války, během německé okupace, byla od roku 1942 na celé panství uvalena „vnucená správa“, protože Leopold Šternberk odmítl přijmout německé státní občanství, a v zásmuckém zámku byl umístěn archiv zbraní SS. Po válce v roce 1945 byl sice majetek Šternberkům vrácen, ale již roku 1948 jim bylo panství znárodněno. Zásmucký zámek byl v roce 1949 předán čs. armádě, která zde umístila sklady chemické jednotky. V důsledku neobjasněné nedbalosti vznikl v roce 1982 požár ve velkém sále, který se vinou organizačních zmatků rozšířil po celém severovýchodním křídle budovy. Vyhořelý zámek zůstal neopraven a dále chátral až do roku 1992, kdy jej restituovala dědička šternberského panství, Franziska Diana Sternbergová-Phipps (* 22. 2. 1936), dcera Leopolda Šternberka, která uvedla do chodu rodové hospodářství a tím zajistila nezbytné prostředky na zahájení opravy zámku, které od té doby s přestávkami probíhají.

Rodina Hardegg (od roku 2012)

V roce 2012 zámek převedla Franziska Diana Sternbergová-Phipps na svou dceru Alexandru Hardegg (* 1959), která pokračuje v jeho správě a provozu.

Areál zásmuckého zámku se skládá z předzámčí, označovaného někdy místní tradicí za tzv. „Starý zámek“. Předzámčí ale vzniklo nejspíše na místě staršího opevnění za raně barokních úprav na konci 50. let 17. století a není tedy starší než budova vlastního zámku. Do doby kolem roku 1660 lze datovat i věž s bránou, na níž se vedle rozložitého raně barokního portálu uplatňuje ještě renesanční tvarosloví v podobě sdružených oken a nízkého zastřešení s atikou. Tvar věžní atiky je v mnoha ohledech výjimečný, a v českých zemích nemá analogii. Pozoruhodným detailem je dekorativní ohradní zeď s nikami, která svým řešením vychází z tradice manýristické architektury. Velmi složitým vývojem prošla hlavní zámecká budova, která vznikla přestavbami původní gotické tvrze, jejíž pozůstatky se dochovaly pod západním, severním i východním křídlem dnešní stavby. Severní křídlo do své hmoty pojalo jak původní obytný palác tvrze, tak i přilehlý parkán. V 1. patře západního křídla se dochovalo několik malovaných trámových renesančních stropů z poloviny 16. století. jižní křídlo, označované také jako křídlo pro služebnictvo, není bez podrobného stavebně-historického průzkumu tč. datovatelné, vzniklo pravděpodobně při barokních úpravách kolem roku 1700 na místě gotické hradby. V severovýchodním koutě nádvoří se tyčí neobyčejně štíhlá hranolová věž o pěti patrech. Západně od hlavní zámecké budovy se nachází jednopatrové hospodářské stavení s původními konírnami, byty pro hospodářský personál a zbytky zámeckého divadla. Jednoduchá budova obdélného půdorysu je zastřešena nízkou valbovou střechou, jediným výraznějším výzdobným motivem fasády je slepá pilířová arkáda v úrovni prvního patra východního průčelí a barokní mříže na oknech. Hospodářská budova je spojena se západním průčelím zámku můstkem o jednom oblouku, který ústí na podestu hlavního schodiště. Součástí zámku je i samostatně stojící stavba grotty a zámecká obora, které jsou zpracovány v samostatných heslech.

Po dobu oprav není zámek přístupný veřejnosti. V budově předzámčí je umístěna stálá výstava o historii města, zámku, kostela a kláštera, v přilehlém sále se konají příležtitostné výstavy.

Otevřeno: červen - srpen, soboty 12:00 - 17:00, neděle 10:00 - 17:00 hod. Mimo otevírací dobu si prohlídku objednat u průvodkyně pí. Žanety Skotnicové na tel. + 420 776 689 979.

Vstupné: 15 Kč, děti zdarma.