Cesty a památky
Kolín, Jeruzalém na Labi
Česká republika (duben 2011, Časopis Turista 5/2011)
V 16. století žila v Kolíně druhá nejpočetnější židovská obec v Čechách, hned po té pražské. Staleté soužití mezi křesťanskou a židovskou komunitou, která se odlišovala nejen náboženstvím, ale i způsobem života, se pochopitelně nesmazatelně podepsalo na tváři tohoto středočeského města, kterému bývalé židovské ghetto dodává neobyčejné kouzlo a také potřebnou dávku tajemna.
Nejstarší písemné zprávy o židovském osídlení v Kolíně pocházejí z přelomu 30. a 40. let 14. století, tedy z doby vlády Jana Lucemburského, kdy se mimo jiné vzpomíná i jakýsi Samuel z Kolína. Dá se ovšem předpokládat, že v tuto dobu se jednalo již o několikátou generaci kolínských Židů, kteří se zřejmě v novém královském městě usadili záhy po jeho založení v polovině 13. stoletím (první písemná zmínka o již stojícím městě pochází z listiny datované 8. září 1261). Jen o málo mladší je zápis v kolínské městské knize z roku 1377, kde se již výslovně uvádí Židovská ulice (Platea Judeorum), rozkládající se podél hradeb v jihozápadní části města v místech dnešních ulic Na Hradbách a Karoliny Světlé. A právě zde se dodnes nachází dobře zachované židovské ghetto, ve kterém museli žít Židé odděleně od ostatních částí města až do roku 1848. Přesto se jim v Kolíně v minulosti dařilo poměrně dobře a jejich soužití s ostatními obyvateli nebylo poznamenáno žádnými závažnými excesy jako v jiných částech země. Kolínští židé stáli nejen u zrodu kolínského průmyslu, za všechny není možno nevzpomenout třeba Josefa Weissbergera (lihovarník), Pavla Fischera (majitel olejny), Zikmunda Feldmanna (obuvník) nebo Bernarda Mandelíka (obchodník s obilím a podnikatel v cukrovarnictví), ale prosadili se i v jiných odvětvích jako Adolf Bauer (velkostatkář) nebo Zikmund Poláček (kavárník a zakladatel dodnes fungující restaurace American, kde se mimochodem scházeli kolínští avantgardní fotografové Funke a Vyškovský). Z Kolína ale pochází i významná podnikatelská a bankéřská rodina Petschků (narodili se zde všichni tři „uhlobaroni“ Petschkové - Isidor, Julius i Ignác) a další osobnosti z oblasti kultury, umění, sociologii i technických věd. Do Kolína jezdil ke své tetě a strýci i spisovatel Franz Kafka, a jen tak mimochodem - právě z Kolína pochází i nejstarší doklad židovského příjmení Kafka z roku 1596. Konec všemu učinil rok 1942, kdy byly z Kolína a okolí vypraveny v červnu tři židovské transporty do Terezína jako odplata za atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Z více než 2200 deportovaných lidí se domů vrátilo jen 139, proto se po válce přes veškerou snahu již nikdy nepodařilo židovskou obec zcela obnovit až definitivně zanikla v roce 1953.
Uzavřené ghetto
Prohlídku židovských památek zahájíme v bývalém ghettu, které patří k nejcennějším památkám svého druhu na území Čech a představuje důležitou součást historického jádra kolínské městské památkové rezervace. Jeho zástavba zabírá takřka čtvrtinu plochy uvnitř hradeb královského města a přístup do něj z Kouřimské a Pražské ulice původně uzavíraly brány či řetězy. Židovská čtvrť tak kdysi byla jakýmsi samostatně žijícím světem uvnitř města a její početné obyvatelstvo se tísnilo v necelých čtyřech desítkách domů, které po četných přestavbách, vedených ve snaze získat větší prostor k bydlení, získávaly až bizarní vzhled. Až do oficiálního zrušení izolace ghetta v roce 1782 a především jeho skutečného spojení s ostatními částmi města po roce 1848, zde panovaly problematické hygienické poměry, které byly od 2. poloviny 19. století řešeny četnými přestavbami a demolicemi, jejichž obětí se tak staly i mimořádně cenné ukázky tradiční zástavby. Mnohé se přesto dochovaly. Tak například v ulici Na Hradbách je rozlehlý renesanční dům z 15. století s vysunutým prvním patrem na pískovcových krakorcích, přestavěný podle hebrejského nápisu na portálu do dnešní podoby v roce 1732. V protějším domě čp. 124 pak bydlel poslední kolínský rabín PhDr. Richard Feder (1875 - 1970) a v jeho zadní části se nachází očistná rituální lázeň "mikve". Hned vedle stojí bývalá židovská škola čp. 126, kde dnes sídlí městské informační centrum. Tento původně gotický dům ze 14. století sloužil pro židovské vzdělávání minimálně od roku 1654 a dnešní pozdně barokní podobu získal po přestavbě kolínským stavitelem Františkem Jedličkou v roce 1745. Na průčelí budovy naleznete pamětní desku židům deportovaných za 2. světové války a sousedním průchodem projdete na malý dvorek, který zrakům z ulice ukrývá skutečný unikát - pozdně renesanční (manýristickou) až raně barokní synagogu z let 1642 (1683) – 1696, postavenou na místě starší středověké modlitebny. Tuto jedinečnou a pozoruhodnou stavbu, která je dnes v majetku města, lze navštívit s odborným výkladem průvodce z informačního centra. Hlavní prostorou je modlitební sál, sklenutý lunetovou klenbou se štukovou výzdobou z roku 1700, do kterého se půlkruhovými arkádami otevírají boční prostory, nad kterými jsou oddělené ochozy pro ženy. Dominantní místo patří svatostánku (arón ha kódeš = svatá skříň) na umístění svitku Tóry s hebrejským nápisem ve vlysu, který obsahuje datování 1696 a věnování od vídeňského Žida Davida Oppenhiema, strýce pražského rabína Davida Oppenhiema. Jedna z původních kolínských tór se dodnes používá v londýnské židovské kongregaci Northwood & Pinner Liberal Synagogue, jejíž současný rabín Andrew Goldstein je velkým propagátorem kolínských židovských památek. V ochozech synagogy je umístěna stálá expozice "Žili tu s námi", mapující historii, osudy a zvyky kolínských Židů od založení města do zániku židovské obce a výstava „Židovské památky Kolína a okolí“, na jejíž vernisáži 28. dubna 2011 byla pokřtěna i nová kniha Židé v Kolíně, kterou si můžete zakoupit v informačním centru nebo Regionálním muzeu v Kolíně.
Židovské hřbitovy
V další prohlídce budeme pokračovat mimo staré město, asi 300 metrů od synagogy naleznete starý židovský hřbitov, po starém židovském hřbitově v Praze nejvýznamnější památku svého druhu v Čechách. Založen byl již v roce 1418 a po několika rozšířeních má dnes rozlohu 11276 m². Více jak 2600 náhrobků, z nichž ty nejstarší pravoúhlé stély jsou datovány rokem 1492, představuje typickou ukázku židovského funerálního umění od středověku do konce 19. století, kdy se hřbitov přestal používat. Pohřbeno je zde mnoho významných osobností kolínské židovské obce, ale třeba i Becalel, který zemřel v Kolíně v roce 1599, syn známého pražského rabího Löwa. Nový židovský hřbitov je na opačném konci města, asi 2 kilometry severně, v místní části Zálabí. Založen byl v roce 1888 a na ploše 7198 m² naleznete další tisícovku, tentokrát novodobých náhrobků. Umělecky jsou nejcennější ty, které pro Arnošta Mandelíka a Zikmunda Feldmana vytvořil Jan Kotěra a hrobka rodiny Koblerových z roku 1915 od neznámého autora (snad Jan Kotěra?), dobře obeznámeného s plečnikovským přístupem ke klasicismu. Uprostřed hřbitova se tyčí pomník židovským obětem nacismu podle návrhu akademické sochařky Věry Bejrové a architekta Ing. Jaroslava Křeliny z roku 1950. Prohlídku obou židovských hřbitovů si lze rovněž domluvit v informačním centru.
Rabi Löw poslal mladého Becalela do hornouherských Šuran, aby u učeného rabína Ezechiela dokončil své vzdělání. Dal mu pro Ezechiela list s pečetí, který nesměl on, ani nikdo jiný, otevřít. Becalel se na noc zastavil v jedné kolínské rodině, kde měli mladou a krásnou dceru jménem Malkah, a nebylo divu, že se mu zalíbila. Malkah byla nejen milá, ale i zvědavá, jaká tajemství a moudrosti list obsahuje. Druhý den ráno Becalel podlehl jejímu naléhání, rozlomil pečeť - a v tu chvíli ho zasáhl ,,malach ha mavet“, anděl smrti. Marně litovala Malkah své zvědavosti, marně se omlouvala, že netušila, co způsobí. Do roka pak také sama zemřela a její hrob můžete najít na starém židovském hřbitově jen několik metrů od toho Becalelova.
Roman Šulc, 2011
