Cesty a památky
Chotouň, kde se krotí čerti
Česká republika (březen 2011, Časopis Turista 4/2011)
První český světec, který byl svatořečen v Římě, se jmenuje svatý Prokop. Stalo se tak v roce 1204, tedy 150 let po smrti tohoto neobyčejného muže a prvního opata Sá-zavského kláštera, který vstoupil do širokého povědomí především jako krotitel smr-dutých pekelníků. Jeho rodištěm je vesnička Chotouň na Kolínsku, která je doslova napěchovaná místy, spojenými se svatoprokopskou legendou. Pojďme si je společně projít. I proto, že místní dodnes ani na chvíli nepochybují o tom, že Prokop s čertem skutečně vyoral onu proslulou brázdu, která končí zrovinka kousek za jejich vsí…
Na dnešní výšlap se vydáme do kraje východně od Českého Brodu a pohybovat se budeme po neznačených trasách, které vedou bohužel většinou po vedlejších silnicích. Výchozím bodem nám bude železniční zastávka Chotutice na trati č. 114 (Pečky – Kouřim). Do centra obce (0,5 km) k pseudobarokní kapli z roku 1805 ještě dojdeme po zelené značce. Protože ta se zde odklání zpět do údolí Výrovky, my musíme pokračovat po silnici do kopce až ke křížku za vsí, který zde obklopen čtyřmi mohutnými lípami stojí na paměť válečných událostí v roce 1757. V zatáčce opustíme silnici a pokračujeme rovně cestou kolem hřbitova (1 km), a dále mezi poli do nedalekých Skramníků k dominantnímu kostelu Stětí sv. Jana Křtitele (3,3 km). Jedná se o prastarou stavbu, jejíž založení se klade až do poloviny 11. století, kdy zde kostel údajně vystavěl Sázavský klášter. To sice nepřímo potvrzují románské stavební detaily, kterých si jistě sami všimnete, ale poprvé je kostel písemně doložen až v roce 1356. Na jeho vnější zdi proti hřbitovní bráně jistě neunikne vaší pozornosti náhrobek významného českého kronikáře počátku 19. století a rychtáře z nedalekých Milčic, Františka Jana Vaváka. Před bránou se pak nedá přehlédnout další významná památka, barokní socha sv. Jana Nepomuckého od Jana Brokofa z roku 1715. Další cestu, naštěstí pouze necelé 2 kilometry, musíme absolvovat po silnici č. 334. Jen co opustíte Skramníky, uvidíte před sebou věž svatoprokopského kostela, která nás přivede přímo na náves v Chotouni (5,2 km).
Do rámečku: Navzdory legendám pochází první písemná zmínka o Chotouni až z roku 1249. V roce 1996 byly 2/3 obce prohlášeny památkovým ochranným pásmem a v roce 2000 byla Chotouň navržena k vytvoření vesnické památkové zóny z důvodu zachování zajímavé a komplikované půdorysné struktury, na které se dochovalo několik statků z 18. století a vesnické domy s téměř městskými proporcemi.
Jsme v ústředním místě naší cesty, tady se tedy trochu zdržíme. A abychom se neztratili, poslouží nám k lepší orientaci šipky, nedávno instalované místním obecním úřadem pro snazší orientaci turistů, kterých každoročně přibývá. Všichni příchozí se totiž snaží odhalit zvláštní genium loci tohoto místa, kde jsou dodnes ve vzduchu cítit zázraky. Nejprve zamíříme k místu, kde to všechno začalo. Tím je Prokopský dvůr v sousedství kostela. Tady se prý kolem roku 970 narodil Vítovi a Boženě synek Prokop. Dodnes se v severní stěně (od kostela) ukazuje část staré kamenné zdi s okénkem, které vede do komůrky, ve které se pozdější světec narodil. Kolem kostela se vrátíme k rybníčku na návsi, na jehož druhém břehu stojí barokní pískovcová socha sv. Prokopa z roku 1708. Tady si můžete všimnout vyobrazení světce, který s křížem v levé ruce zašlapává pravou nohou hlavu čerta. Socha stojí nad studánkou Prokopka, spojenou s prvním Prokopovým zázrakem. Ten zde ještě jako malé dítě zarazil do země proutek, načež z ní vytryskl pramen, jehož voda je stále považována za zázračnou a léčivou (má prý pozitivní vliv na mužskou potenci a u žen prý příznivě ovlivňuje otěhotnění a početí dívky). A pozor – voda ve studánce nikdy nezamrzá! V polovině 18. století pak u pramene dokonce vznikly malé lázně, jejichž budova dodnes stojí opodál. Přes silnici, kolem statku čp. 3, přejdeme na malé prostranství s pamětním kamenem z červeného pískovce, který označuje místo, kde kdysi stával gotický kostel sv. Petra a Pavla. Ten je připomínán v roce 1354, ale po částečné demolici v 19. století byly v roce 1900 odstraněny i jeho poslední zbytky. Opodál stojí v areálu statku čp. 8 líbezný barokní špýchar z 18. století, doplněný křídovými volutovými štíty. V tomto kraji se podobných staveb mnoho nedochovalo, tak ho rozhodně nepřehlédněte! Boční uličkou teď přejdeme přes Milčický potok do dolní části vsi s barokní výklenkovou kapličkou (socha sv. Jana Nepomuckého se bohužel nezachovala), za kterou je rozsáhlý Boháčův statek s velkým chovem koní. Mimochodem odsud pochází kůň Cipísek, který v roce 1996 vyhrál Velkou Pardubickou. Kolem statku vystoupáme na kopec nad ním, kde je nepřehlédnutelná mohyla, místně zvaná Homole. Pochází zřejmě z pozdní doby bronzové a navršena byla zřejmě nad hrobem velmože z období bylanské kultury (7. – 6. stol. př. n. l.). Pro nás je ale zajímavá především spojitostí s další legendou o sv. Prokopovi. Jednou, když se totiž poustevník Prokop vydal ze Sázavy do rodné Chotouně, narazil prý v lese na čerta. Neváhal - popadl ho za rohy, zapřáhl do pluhu a přinutil ho vyorat hlubokou brázdu mezi oběma místy. Ještě předtím, než sedřeného pekelníka u vsi propustil na svobodu, musel rarach seškrabat z pluhu všechno bláto. A bylo ho tolik, že z něho vznikla právě tato mohyla. Na jejím vrcholu dnes stojí křížek spojovaný jednak s uvedenou svatoprokopskou legendou, ale také na důkaz pokřesťanštění pohanského místa. Pokud bude zrovna dobrá viditelnost, otevře se vám od křížku nezapomenutelný výhled na větší část Polabí, rámovaný na obzoru Řípem, Bezdězem, Ještědem a Troskami.
Do rámečku: Čertova brázda je ve skutečnosti zřejmě pravěká obchodní stezka, která v délce 21 kilometrů spojovala Polabí a Sázavu. Zřetelně je pozorovatelná jako úval (příkop nebo úvoz) od Chotouně až k Sázavskému klášteru. Původně zřejmě částečně i přírodní útvar byl mnohokrát upravován a dodnes je v terénu po celé délce více či méně zřetelný, vlivem zemědělských činností jsou nejlépe zachované úseky v lesních porostech. Starší badatelé se domnívali, že se jedná o raně středověkou hranici mezi přemyslovským (Praha) a zlickým (Kouřim) územím, dnes je tento názor považován za romantickou smyšlenku. V barokní době, kdy vrcholil prokopský kult, představovala Čertova brázda poutní cestu, po které se vydávaly desítky poutníků mezi Sázavským klášterem a rodištěm sv. Prokopa v Chotouni. Čertovou brázdou také chodili kajícníci, aby svým putováním odčinili své hříchy.
Od mohyly se vrátíme zpátky na náves ke kostelu sv. Prokopa. Je to významná barokní stavba, jejíž nepřehlédnutelná architektura neomylně prozrazuje rukopis slavného českého architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla. Mistr se vyměření stavby v roce 1708 osobně zúčastnil, dokončena pak byla o pouhé dva roky později. Kostel je v tomto regionu jedinečnou ukázkou dynamického směru vrcholného baroka, který je typický právě pro Santiniho. Bohužel přístupný bývá pouze o bohoslužbách nebo u příležitosti místních oslav nebo třeba Dnů Evropského kulturního dědictví.
Tak jsme si v Chotouni prohlédli všechna místa spojená se sv. Prokopem i několik dalších památek této neobyčejné vesničky s pouhými 130 stálými obyvateli, a je před námi poslední část cesty do Klučova (12 km), kam dojdeme za 1,5 hodiny po vedlejší silnici přes Chrášťany (7,1 km) a Lstiboř (9,6). Pokud budete mít ještě čas do odjezdu vlaku (zastávka Klučov, trať 110 Kolín – Praha), u obecní zvoničky na návsi odbočte vpravo na kopec, kde se vysoko nad vsí rozkládá nejstarší známé slovanské hradiště v Čechách. Na konci 7. století zde byla opevněna plocha 1,5 hektaru hradbami o výšce 2,5 metru a příkopem širokým až 9,5 metru s hloubkou přes 3 metry, a když byl na počátku 9. století opevněn i prostor bývalého předhradí, tak se plocha hradiště rozšířila o další hektar. Přestože zdejší osídlení zaniklo násilně již kolem poloviny 9. století, nejspíš v souvislosti s rozšiřující se moci kouřimských knížat, pozůstatky hradiště jsou dodnes dobře patrné.
Roman Šulc, 2011
