Cesty a památky
Mariánský sloup
Zásmuky, Sochy a sousoší
Barokní mariánský sloup z roku 1700 pravděpodobně od kutnohorského sochaře Františka Martina Katterbauera, postavený na objednávku tehdejšího majitele panství, nejvyššího purkrabího Českého království hraběte Adolfa Vratislava ze Šternberka, inspirovaného vzrůstající oblibou mariánského kultu po „zázračném“ odvrácení morové epidemie, která Zásmucko postihla v 80. letech 17. století. Již před tím na jeho místě stála socha Panny Marie, zřízené v roce 1679 nákladem panského hejtmana Jana Jiřího Ernetta, která byla předmětem mimořádné náboženské úcty. Sloup byl podle údajů v literatuře postupně opravován v letech 1810, 1893, 1910 a 1918, kdy měl být údajně zkrácen jeho dřík (tomu ale neodpovídají současné proporce). V prvních letech po vzniku Československa hrozilo sloupu zničení „vlastenci“ (poničena nakonec byla jen balustráda), o jeho záchranu se stačil zasadit tehdejší zásmucký děkan. K opravě poničeného sloupu došlo ale až v roce 1932. V dalších letech ovšem památka chátrala a k její opravě došlo po mnoha urgencích až v letech 1989-92, když již byly některé její části rozvaleny, a na několik etap ji ne příliš kvalitně (s notným použitím betonu) provedli ji akademičtí sochaři Miloslav Smrkovský a Marta Nadějová. V roce 2010 vypracoval Jindřich Rineš zprávu o stavu památky a navrhl stavebně konstruční zásahy na její restaurování. Jelikož se dlouho nedařilo zajistit finanční krytí, rozhodlo se město pod vedením starosty Josefa Krombholze o opravu na vlastní náklady v několika etapách. V roce 2018 provedl akademický sochař Alexandr Kozlov se statikem Miroslavem Fuchsem posouzení statiky a aktuálního stavu památky. Akademický sochař Josef Pospíšil z Kutné Hory následně v letech 2018-23 provedl postupné zásadní restaurování díla konzervační metodou, přičemž byla zajištěna i jeho celková statika a snížen okolní terén.
Dílo je převážně zhotoveno z jemnozrného šedožlutého kutnohorského vápnitého pískovce, část balustrády a některé kuželky pak z pískovce barvy šedé. Pohledově je situováno k východu (k náměstí).
Základem celého díla je trojstupňové pódium čtvercového půdorysu, velmi neobvykle je na druhém stupni umístěna balustráda zábradlí, která celé dílo ohraničuje, a jejíž až kubicky ztvárněné kuželky mají přímou obdobu na atice grotty v nedaleké zámecké zahradě. Uprostřed takto vymezeného prostoru se nachází dvoustupňový hranolový podstavec, členěný dvojicí mohutně předstupujících říms. V čelní (východní) stěně spodní části je ztvárněna nepravidelná nika se stylizovaným skaliskem (jeskyně) a květinovými girlandami, v níž je umístěn reliéf sv. Rozálie z Palerma, rozjímající nad krucifixem. Ostatní strany spodní části soklu člení plochá zrcadla se segmentově tvarovanými okraji, do římsy čelní (severní) strany je vytesán letopočet 1700. Horní část podstavce je na všech stranách rovněž zdobena zrcadly, ve kterých jsou umístěny velké reliéfní květy slunečnic. Značně převýšený sokl pak vynáší válcový sloup s hlavicí, na jehož vrcholu stojí na zeměkouli obtočené hadem velmi kvalitní socha Panny Marie Neposkvrněné (Immaculaty) s rukama sepjatýma k modlitbě. Postava, zachycená ve výrazném šroubovitém vytočení, je zahalena do splývavého spodního roucha a rozevlátého svrchního pláště, jehož přední lem tvoří pod levou paží mohutnou esovitou křivku. Pod nejspodnějším cípem šatu se skrývá hlavička cherubína, která vzhlíží k mladistvé Mariině tváří, vroubené rouškou a zvlněnými prameny vlasů. Sochu korunuje původní tepaná svatozář s dvanácti hvězdami na obvodu.
Okolo sloupu jsou v prostoru za balustrádou volně umístěny čtyři sokly s mohutně převýšenou římsou, na kterých stojí sochy protimorových patronů sv. Šebestiána, Rocha, Františka Xaverského a také socha sv. Jana Nepomuckého. Ta je nejstarším známým ztvárněním tohoto světce na Kolínsku (je z roku 1700, přičemž Jan z Nepomuku byl blahoslaven až v roce 1721 a ke svatořečení došlo až v roce 1729), protože Šternberkové byli již od poloviny 17. století velkými podporovateli svatojánského kultu, mimo jiné proto, že na rodovém panství Zelená Hora, patřící jedné šternberské větvi, se nachází město Nepomuk, které je jeho rodištěm. Umístění sochy tohoto světce mezi protimorové patrony dokazuje, v jaké úctě ho Adolf Vratislav ze Šternberka měl. Na rozdíl od jemně zpracované figury Immaculaty na vrcholu sloupu jsou sochy světců poněkud hrubšího provedení a mají poněkud nevyváženou výtvarnou kvalitu, což ve starší literatuře vedlo k domněnkám, že pocházejí z mladšího období; na jejich vzniku se však zřejmě podílel větší počet dílenských spolupracovníků Františka Martina Katterbauera.
Jen o málo mladší sochy sv. Jana Nepomuckého pocházející z doby před jeho svatořečením jsou na Kolínsku k vidění ještě na náměstí v Zásmukách, ve Svojšicích, Ratboři či Třebovli.
Prohlášení za památku
Mariánský sloup je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 28833/2–884.
Fotogalerie
Zdroj informací
Rišlink V., Jouza L.: Baroko na Kolínsku I. Regionální muzeum Kolín 2001.
Nejedlý V.: Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře ve Středočeském kraji, svazek 1, str. 386 - 393. Národní památkový ústav Praha, generální ředitelství, 2018.
Mapa
Poloha
Sloup stojí na volném zatravněném prostranství mezi kostelem Nanebevzetí Panny Marie a zámkem.
GPS: 49°57'17.305"N, 15°1'44.886"E
Přístupnost
Volně přístupné
