Cesty a památky

Kolínsko » Zásmuky » grotta

grotta

Zásmuky, Ostatní stavby

Zásmucká grotta je jeden z nejlépe dochovaných zámeckých pavilonů tohoto typu v České republice.

K výstavbě pozoruhodného objektu grotty ani k jejím pozdějším úpravám se dosud nepodařilo dohledat žádné písemné prameny. Vzhledem k jejímu stylovému charakteru však lze její vznik datovat do konce vlády hraběte Oldřicha Adolfa Vratislava ze Šternberka († 1703). Z tohoto důvodu se jeví jako možné autorství projektu z pera významného architekta Giovanni Battisty Alliprandiho, který se v letech 1700-01 s největší pravděpodobností podílel na přestavbě sousedního zámku. Navzdory svému drobnému měřítku totiž stavba zapadá vcelku dobře mezi významnější Alliprandiho stavby (střední oválná síň je např. zredukovanou obdobou vestibulu Lobkovického paláce v Praze z let 1703-07, kde je totožný klenební obrazec s motivem průběžné římsy na jednoduchých pilastrech a kde byl v původní podobě rovněž uplatněn motiv atikové balustrády atd.). V letech 1949-92, kdy zámecký areál sloužil potřebám socialistické armády, byla grotta využívána jako skladiště autoprovozu, přičemž byla naprosto zdevastována. V letech 2014-15 byly péčí majitelky zámku, Alexandry Hardegg, opraveny fasády grotty, rekonstrukce interiérů se připravuje.

Nevelká, volně stojící stavba obdélného půdorysu s dvojicí mírně předstupujících rizalitů ve středu východního a západního průčelí, která je v rozporu s obvyklými dobovými zvyklostmi umístěna v rámci zámeckého areálu poněkud netradičně, neboť pavilón není orientován na osu nedalekého východního křídla zámku, na kterou funkčně navazuje. Všechna průčelí byla původně zdobena bohatým architektonickým členěním, které se v úplnosti zachovalo pouze na východní fasádě. Tu pokrývá v celé ploše ornamentální mozaika z oblázků, která je autentickým dokladem původního vzhledu výzdoby i zbylých fasád pavilonu, což dokládají zbytky mušlových růžic ve výzdobě zbylých stran. Vstupní portál v ose má pravoúhlé ostění s půlkruhovým světlíkem v nadpraží, završeným reliéfním šternberským erbem. Jednoosá krátká boční křídla jsou na každé straně prolomena obdélným oknem v plošně tvarované šambráně a malovanými obrázky s pohledy na některá šternberská sídla (Zásmuky, Český Šternberk, Malenovice a Častolovice). Vertikálními prvky jsou zde pilastry s římsovými hlavicemi, které nesou převýšené kladí s hladkým architrávem a mohutnou korunní římsou. Průčelí vrcholí balustrádou s hranolovými pilíři a kubicky ztvárněnými kuželkami, zakrývající nízkou pultovou střechu.

Interiér má pravidelnou trojdílnou dispozici, tvořenou střední síní oválného půdorysu, kterou po stranách doprovází dvojice menších místností na půdorysu čtverce. Střední oválná síň je zaklenuta plackou s trojúhelníkovými výsečemi, boční prostory mají klenby křížové. Stěny střední síně členění průběžná římsa, podepřená osmi jednoduchými pilastry. V diagonálních osách se nacházejí čtyři půlkruhově ukončené niky, jejichž záklenky jsou opatřeny štukovým dekorem ve tvaru mušle. Na stěně naproti vstupu se nachází další široká nika s nádrží fontány, která však není nejspíše původním řešením; fontána byla pravděpodobně původně uprostřed střední síně, která byla průchozí (průchod směrem k zámku byl později zazděn, čímž vznikl uvedený výklenek, do něhož byla fontána přesunuta). Klenby a částečně i stěny všech místností pokrývá umělá krápníková výzdoba vytvořená z odpadní strusky ze šternberských železáren, lastury, sklo a jiné lesklé materiály, které jsou v ústřední síni kombinovány s oblázkovou mozaikou a štukovými kartušemi s motivy fantastické architektury.

Zásmucká grota reprezentuje jeden ze základních typů drobných zahradních staveb, rozvíjejících v prostředí střední Evropy trendy v zahradní architektuře, které se k nám dostávaly v italského a francouzského prostředí.