Cesty a památky
zámek Belveder
Vysoká, Zámky, Zámky dochované
Pozůstatky staveb na Vysoké představují unikátní spojení zdánlivě protichůdných funkcí v jednom areálu – letohrádku, kaple, poustevny a místa pro konání opulentních barokních slavností.
Na vrchu Vysoká nechal v letech 1696–97 postavit majitel malešovského panství František Antonín Špork (* 9. 3. 1662 – † 30. 3. 1738) barokní zámek (letohrádek) s kaplí sv. Jana Křtitele zvaný Belveder, pravděpodobně podle plánů architekta Giovanny Battisty Alliprandiho. Peníze na stavbu (jednalo se o 1400 dukátů = 5 600 zlatých) získal hrabě František Antonín Špork za velmi pikantních okolností. Během léčení v Karlových Varech je totiž vyhrál v kartách na saském kurfiřtu Fridrichu Augustovi I., pozdějším polském králi a velkoknížeti litevském. Hrabě František. Antonín Špork na Vysoké příležitostně pobýval pouze dva roky.
Slavnostní otevření letohrádku a vysvěcení kaple kanovníkem metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze a pozdějším 5. královéhradeckým biskupem P. Tobiáše Janem Beckerem se uskutečnilo 24. června 1697. Hrabě František Antonín Špork ho pojal v opravdu velkolepém stylu. Sešlo se na něj nejen mnoho šlechty, ale pozval i na 20 000 poddaných z malešovského panství. Hosté mohli popíjet víno, které teklo z mramorové kašny v přízemí letohrádku místo vody, vypili 60 sudů piva, upečeni byli dva jeleni, vůl nadívaný kachnami, husami a koroptvemi, k tomu bylo upečeno 5000 pecnů chleba. V Augšpurku (něm. Augsburgu) bylo na paměť události vyraženo 1000 kusů pamětních medailí ze slitiny stříbra a cínu, na jejichž líci byl zobrazen letohrádek, na rubu pak křest Kristův a sv. Trojice, doplněný nápisem: FUNDAVIT FRANC. ANTO S. R. J. COMES DE SPORK A. 1697.
V roce 1698 nechal hrabě postavit západně od letohrádku poustevnu, jejíž zakládací listinu podepsal 8. března 1698 a vložil ji do desk zemských. Je na ní uvedeno: Ve jménu Nejsvětější Nerozdílné Trojice Boží, Otce, Syna i Ducha svatého, Amen. Vědomo a známo budiž každému, zvláště kde by toho potřeba bylo, že jsem, jak povědomo, na svém v čáslavském kraji ležícím dědičném panství malešovském, na tak zvaném vrchu Vysoká aneb Belveder pro tři zestárlé a dobře zachovalé poustevníky, kteří přísahou na místo vázáni býti mají, k uctění velikého sv. Jana Křtitele poustevnu založil a pohodlnými příbytky opatřil, na věčné časy obdaroval, tak že jim ničeho k živobytí potřebného scházeti nemá. Sebe i své nástupce nejúsilovněji zavazuji, aby při stálém zachování oné poustevny každému z těch tří poustevíkův jedno sto říšských tolarů, tedy dohromady tři sta říšských tolarův z důchodu panství malešovského na stravu a oděv vypláceny byly. Poněvadž poustevníci ti rok co rok nového oděvu potřebí nemají, proto vykázaných tři sta tolarů jim postačí na stravu a jiné potřeby, které však peníze nemají se jim v hotovosti dáti, nýbrž na chléb, vařivo a to takto, ať už je draho nebo lacino, korec pšenice za 1 zl. 15 kr., korec žita za 1 zl., korec ječmene na kroupy za 45 kr., jedna libra ryb za 4 kr., jedna libra másla za 6 kr., jedna libra sýra za 2 kr.; mimo to mají dostati potřebné dříví a jedno vědro piva. Ani dříví, ani pivo se jim nemá na penězích přirážeti, nýbrž mají to mít zdarma. Poustevníci - jichž dosazení při ubytí jednoho nebo druhého mému dědici nebo budoucímu majiteli panství malešovského se zůstane - mají k zbožnosti povzbuzující život vésti, nikomu příčiny k pohoršení nedávati, nýbrž vlastního svého spasení vyhledávati a na den sv. Jana Křtitele a den mého oumrtí plnomocných odpustků mocí apoštolovou udělených zároveň s ostatními tamo připutujícími se zúčastniti a za věrné zemřelé vroucně se modliti.
Dne 24. června 1699 uspořádal hrabě na Belvederu další a poslední velkolepou slavnost, tentokrát oslavu na počest křtu svého syna Jana Františka Antonína Josefa Adama, který se narodil v Malešově dne 10. června téhož roku.
Dne 20. července 1699 hrabě František Antonín Špork prodal malešovské panství i s Belvedérem hraběti Františku Antonínu Halleweilovi († 1711) který však již neměl o letohrádek žádný zájem. Novým majitelem panství se v roce 1711 stal Johann Franz Karl Ostein (* 4. 10. 1649 - † 20. 3. 1718) ale ani on, ani jeho následovníci již letohrádek nijak nevyužívali. Zajišťovali pouze údržbu kaple sv. Jana Křtitele prostřednictvím oratoriánských a později augustiniánských mnichů z Lysé nad Labem, kteří však Vysokou definitivně opustili v roce 1796.
V roce 1797 nechal Friedrich Anton Ostein-Dalberg letohrádek s kaplí nově zastřešit. Dne 30. dubna 1834 byla opuštěná stavba zapálena bleskem a vyhořela. Jelikož to bylo v den pálení čarodějnic, měli obyvatelé sousedních vesnic zato, že i na Vysoké hoří vatra, a tak nikdo nealarmoval hašení. Od té doby je ve zříceninách.
V letech 2010-17 bylo z iniciativy občanského sdružení Belveder zajištěno a konzervováno narušené zdivo díky dotaci 300 000 Kč z havarijního programu Ministerstva kultury, 20 000 Kč z rozpočtu městyse Suchdol a 400 000 Kč z projektu „Partnerství pro Kolínsko“ společnosti TPCA Kolín. Záměrem sdružení bylo zajistit zříceniny letohrádku tak, aby nedocházelo k další destrukci, což se podařilo naplnit. Po dokončení prací za to v roce 2019 získalo ocenění Zlatá cihla za nejlepší obnovu či rekonstrukci památky. V současné době jsou zříceniny v majetku městyse Suchdol.
Půdorys stavby i jeho celková koncepce přímo vycházejí z nákresů ideálních letohrádků, které vytvořil učitel Giovanny Battisty Alliprandiho, vynikající vídeňský architekt Johann Bernhard Fischer z Erlachu. Autorství stavby G. B. Alliprandiho je tak téměř jisté, neboť v té době již pracoval ve službách hraběte Františka Antonína Šporka a Belvedér na Vysoké by tak mohl být první vlastní stavbou tohoto pozdějšího velikána vrcholného baroku v Čechách.
Jádro stavby tvoří jednopatrová čtvercová budova se skosenými rohy, krytá původně vysokou osmibokou střechou s věžičkou. Kaple sv. Jana Křtitele, kuchyně a sklep se nacházely v přízemí. Do letohrádku se vcházelo ze tří světových stran (mimo východu) a za předsíněmi upravenými na způsob krápníkových jeskyní byla kaple se sochou sv. Jana Křtitele, nad kterou viselo slunce jako baldachýn, z něhož proudila voda. V prvním patře byl velký sál a čtyři pokoje, určené pro pobyt hraběte. Věžička na střeše sloužila jako rozhledna. Před hlavním vchodem byly vybudovány dvě budovy poustevny, určené pro pobyt mnichů, kteří měli o areál pečovat. Celý objekt byl obehnán kruhovou okrasnou zdí. V době výstavby letohrádku byl kopec odlesněn, vlastní stavba byla obklopena pouze kruhovým parterem z nízkých dřevin.
Prohlášení za památku
Zříceniny zámku a kaple byly 3. května 1958 zapsány do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 26533/2–2834.
Fotogalerie
Zdroj informací
Šimek Tomáš a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI, Východní Čechy. Vydalo nakladatelství Svoboda, Praha 1989.
Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 4. Praha. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia, 1982.
TOULAVÁ KAMERA / CESTOPISY / VIDEA
Mapa
Poloha
Zříceniny Belvederu se nacházejí východně od obce Vysoká na vrcholu dominantní hory vysoké 471,2 m. n. m. Přístup je po zelené turistické značce KČT č. 3019 Kutná Hora - Ratboř - Vysoká - Bylany-Škvárovna.
GPS: 49°56'33.020"N, 15°11'18.360"E
Přístupnost
Volně přístupné
