Cesty a památky
pověsti z Vyšehořovic
Vyšehořovice, Pověsti
Vodník jako dítě
Pověst zaznamenala A. Henyšová a vyšla v časopise Pod Lipany, 1925, roč. 4, č. 8, s. 147.
V Župavě žil Zuzka, který rád popíjel ve vyšehořovické knížecí krčmě. Domů chodíval přes potok Výmolu pozdě v noci. Jednou také popíjel s veselými druhy dlouho do noci. Po druhé hodině se vracel ve veselé náladě domů. Za Vyšehořovicemi viděl ve škarpě malé naříkající děcko. Vzal je a povídá: ‚To tě tu jistě tvá máma nechala.‘ - Šel s ním dále. Čím více se blížil k potoku, tím bylo děcko těžší a těžší. Když přišel na lávku, bylo tak těžké, že ho nemohl ani unésti. Proto je pustil na zem. Děcko vyskočilo a hop do vody! Zuzka uháněl domů. Tak silně se polekal, že za několik dní zemřel.
Hykly! Hykly!
Toto vyprávění A. Brunhofrové vyšlo v časopise Pod Lipany, 1925, roč. 4, č. 8, s. 148.
Vyšehořovický pytlák Klikoš chodil do naší Výmoly na pstruhy. Jednoho krásného dne si kráčel také podle potoka. Najednou vidí dvě velké ryby. Rychle skočil do vody a jednu si chytl. Druhá unikla. Vstrčil rybu do pytle. Těšil se, jak si doma pochutná. Když byl asi sto kroků od potůčku, najednou slyší z vody hlas: „Hykly, hykly, kde jsi, milý Mikši“? - „Já jsem u Klikoše v pytli!“ - Klikoš praštil pytlem a utíkal domů. Druhý den si šel pro pytel, ale ten již byl pryč. Poznal, že to byli dva vodníci.
Jak jel vodník do Prahy
Toto vyprávění A. Malého napsané Annou Strnadovou vyšlo v časopise Pod Lipany, 1925, roč. 4, č. 8, s. 148.
Za starých časů vozili z vyšehořovických skal kámen do Prahy. Vyjížděli brzy ráno, asi ve dvě hodiny. Jednou také jeli. Když přijeli za Vyšehořovice, uviděli malého starého mužíka. Z levého šosu mu kapala voda. Byl to vodník. A jel s nimi až do Prahy. V Praze jim povídal: ‚Až to složíte, přijďte se podívati k Vltavě!‘ Když složili kámen, šli se podívat. Za chvilku přijel čeledín koupat koně. A utonul i s koňmi. To ten vodník jej tam stáhl.
Podivné kůzlátko
Toto vyprávění B. Vocetkové vyšlo v časopise Pod Lipany, 1925, roč. 4, č. 8, s. 147-148.
Prababička našeho spolužáka Antonína Malého šla do mlýna pro mouku. Když byla u Kozovaz v zátočině, viděla před sebou poskakovati pěkné kůzlátko. Babička na ně volala: ‚Koza, na, koza, na!‘ Kůzlátko přiběhlo, babička je pohladila a vstrčila do nůše. Nikomu nic neřekla. V Kozovazech si koupila mouku a šla domů. Když přicházela k Vyšehořovicům, kůzlátko se zasmálo, vyskočilo z nůše a povídalo: ‚Heď, babo, to ses pronesla!‘ Po těch slovech zmizelo. Babička se pokřižovala a tvrdila, že to byl vodník.
Podzemní chodby
Tuto pověst uvedl Vl. Válek v časopise Pod Lipany, 1925, roč. 4, č. 8, s. 124.
Starodávný sklep v Horoušanech je podle pověsti koncem chodby vedoucí až z Vyšehořovic. Skládá se ze dvou síní. První je skoro obdélník o rozměrech 2 m a 8 m, druhý je prostrannější, 5 m široký a 11,7 m dlouhý. Výška obou sklepů je asi 2-2,5 m. Je to snad chodba, kterou chtěli prchnouti obyvatelé tvrze ve Vyšehořovicích, kdyby jí již nemohli hájiti.
Další domnělé chodby měly dle vypravování starousedlíků vést do Kozovaz nebo dokonce ke kapli Povýšení sv. Kříže na Břístevské hůře. Tyto legendy jsou ve skutečnosti jen pouhou lidovou fabulací.
Rukavice sv. Vojtěcha
Tuto pověst publikoval Jos. Rydl v časopise Pod Lipany, 1922, roč. 2, č. 1, s. 9.
Ve Vyšerovicích jest zbořenina starého gotického kostela. Podle vypravování byl tento kostel vysvěcen od sv. Vojtěcha, který prý v něm potom sloužil první mši a zapomněl tam biskupskou rukavici. Pověst se zachovala, ne však rukavice.
O pokladu
Mezi lidmi se vypráví, že na Vyšerovské stráni je zakopán poklad, který tam zakopali lidé z Vyšehořovic za třicetileté války ve strachu před plundrováním Švédy. Místo, kde má být poklad ukrytý je prý vidět z jednoho okna staré zvonice nebo věže kostela, záleží na tom, kdo pověst vypráví.
O loupeživém rytíři Vyšehořovi
Nejznámější místní pověst, která se mezi lidmi předává z generace na generaci, vypráví o loupeživém rytíři Vyšehořovi. Ten měl využívat svých kontaktů v Praze, kde získával informace o plánovaných cestách bohatých kupců se svým zbožím a penězi skrze zdejší kraj na Moravu. Následně je potom se svými kumpány v lese Vidrholec (Klánovický les) přepadal a okrádal. Tato pověst má reálný základ, z roku 1517 se ve Starých letopisech českých dochoval zápis o jakémsi Jaroši z Vyšehořovic, který byl za přepadání kupců chycen a v Praze popraven.
Fotogalerie
Mapa
Poloha
GPS: 50°7'4.895"N, 14°46'27.222"E
