Cesty a památky
kostel sv. Martina
Vyšehořovice, Kostely, synagogy a modlitebny, Kostely barokní
K věži raně gotického kostela, která zůstala zachována po požáru v roce 1677, byl v letech 1769–70 přistavěn z nadace majitelky černokosteleckého panství, kněžny Marie Terezie Savojské, nový barokní kostel podle plánů oblíbeného lichtenštejnského architekta Tomáše Vojtěcha Budila. Jelikož ten během stavebních prací zemřel, stavbu dokončil jeho synovec Jan Budil. Kostel byl vysvěcen 14. října 1770. V letech 2013-14 se chátrajícího a dvacet let uzavřeného kostela ujala rodina Bursíkových a Korecových z Vyšehořovic, která zajistila výrobu kopií obrazů a s paní B. Zemanovou a dalšími dobrovolníky zajistili vyčištění a zpřístupnění kostela pro církevní účely i turisty.
Jednolodní obdélný neorientovaný kostel ve směru sever – jih, ukončený pravoúhlým čtvercovým presbytářem se sakristií v ose. Před severní průčelí je představena věž postavená z pískovcových kvádrů, obsahující ve 2. patře zazděný portál z počátku 15. století s rovným, v koutech segmentově ukončeným nadpražím; původně vedl z věže do krovu starého kostela. Věž je ukončena přilbovou střechou, krytou prejzy, nesoucí makovici a dvouramenný jetelový latinský kříž se sluncem v křížení. Fasády kostela jsou zevně členěny lizénovými rámci a ukončeny korunní profilovanou fabionovou římsou, nesoucí nad lodí, presbytářem a sakristií zaoblenou sedlovou střechu krytou dvojitými bobrovkami.
Obdélná loď kostela je členěna zdvojenými štukovými pilastry, ukončenými vypouklými čabrakovými, kolmo rýhovanými hlavicemi, které nesou odstupněnou profilovanou římsu. Na ní dosedají stlačené klenební pasy, které dělí prostor lodi na tři pole, zaklenutá plackovou klenbou. Na každé straně lodi jsou prolomena tři velká okna s vitrážemi z let 1917-19, zobrazujícími Pannu Marii, Krista, sv. Václava, sv. Ludmilu, sv. Annu a sv. Antonína Paduánského. V západní časti lodi je vestavěna obdélná dřevěná kruchta, přístupná po točitém schodišti, podklenutá a sklenutá pruskou klenbou s lunetami a pasy. Z kruchty vede segmentově sklenutý portál do věže, z podkruchtí vede vsup do čtvercové předsíně v přízemí věže, sklenuté valenou klenbou. Na jižní straně je loď ukončena segmentově zaklenutým vítězným obloukem, který ji odděluje od vyvýšeného presbytáře. Nad vítězným obloukem je ve štukové kartuši pozlacený nápis: MŮJ DŮM JEST DŮM MODLITEBNÍ. Presbytář je sklenut plackou, která je vyzdobena freskou sv. Martina s anděly ve štukovém oválném rámu. Za hlavním oltářem je vchod do čtvercové, plochostropé sakristie, jejíž stěny jsou zdobeny nárožními pilastry, ukončenými římsovou hlavicí. Kostelní loď je zpevněna železnými táhly z roku 1887.
Autorem rokokového vnitřního zařízení** z roku 1776, z něhož se dochovalo pouze torzo, je František Adámek z Benátek (nad Jizerou). Jeho dílem je hlavní oltář* s obrazem sv. Martina (dnes kopie), původně neseným dvěma anděly (dnes v depozitáři Arcibiskupství pražského) a doplněný dvěma brankami, na kterých byly původně sochy sv. Jana a sv. Pavla v oděvu římských legionářů (dnes ztracené), kazatelna* s reliéfy sv. evangelistů a sochou Krista na stříšce. Na bočním oltáři s kopií obrazu sv. Jana Nepomuckého (západně od presbytáře) z roku 1893 (jeho donátorem byl Josef Srnec z Kozovaz) byly původně starší barokní sochy sv. Víta a Václava z 18. století (dnes ztracené), druhý boční oltář (na východ od presbytáře) s kopií obrazu P. Marii a pochází rovněž z roku 1893. Na východní straně podkruchtí je oltářík P. Marie z 19. století, na kruchtě pak varhany z roku 1830 od varhanářské dílny Jana Josefy ml. z Kutné Hory, upravené v roce 1889 pražskými varhanáři bratry Paštikovými. Ve věži původně visely dva zvony z roku 1840 a 1890, nedochoval se bohužel ani jeden, kostel je momentálně zcela bez zvonů.
Dnes filiální kostel spadající pod správu Římskokatolické farnosti Čelákovice Staroboleslavského vikariátu. Bohoslužby se konají každou první neděli v měsíci od 15:00 hodin. Mimo tento čas si lze prohlídku kostela domluvit u paní Miloslavy Bursíkové na e-mailu mila.bursikova@seznam.cz nebo na telefonním čísle 702 976 495.
Prohlášení za památku
Kostel sv. Martina byl 31. 12. 1966 zapsán spolu s ohradní hřbitovní zdí a márnicí do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 42183/2–2196.
Fotogalerie
Zdroj informací
Podlaha A.: Posvátná místa království Českého, řada první: Arcidiecése pražská, díl I., Vikariáty: Českobrodský, Černokostelecký, Mnichovický a Prosecký. Praha 1907.
Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 4. Praha. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia, 1982.
Mapa
Poloha
Kostel stojí uprostřed hřbitova v jižní části návsi.
GPS: 50°7'1.450"N, 14°46'26.630"E
Přístupnost
Přístupné po dohodě
