Cesty a památky

Kolínsko » Vrbčany » kostel sv. Václava

kostel sv. Václava

Vrbčany, Kostely, synagogy a modlitebny, Kostely románské

Kostel sv. Václava ve Vrbčanech patří k jedněm z nejstarších a nejpozoruhodnějších památek Kolínska.

První kostel ve Vrbčanech založil s největší pravděpodobností v letech 992-93 druhý pražský biskup sv. Vojtěch. Tato 1. stavební fáze byla doložena archeologickým výzkumem v letech 1935-36, který pod podlahou současné lodi kostela odkryl základy drobné předrománské stavby, tvořené obdélnou lodí 9 x 6 metrů s půlkruhovou apsidou o hloubce 2 metry. Tento nejstatší kostelík byl postaven z opuky z lomů u Ždánic a tloušťka jeho zdi dosahovala 1,5 metru. Písemně je poprvé doložen k roku 1126, kdy zde měl podle letopisu tzv. Kanovníka vyšehradského vyzvednout kaplan Vít z pověření knížete Soběslava I. svatovojtěšský praporec, který připevněný na korouhev sv. Václava pomohl 18. února 1126 českému vojsku k vítězství v bitvě u Chlumce v severních Čechách. Brzy po roce 1150 následovala 2. stavební fáze, v rámci které byl původní kostelík nahrazen románskou novostavbou, přičemž z původní stavby byla použita pouze část jižní stěny a stavební materiál. Z této stavební fáze pochází dodnes dochované zdivo východní části lodi v celé své výšce a triumfální oblouk, který odděloval loď od nově postavené apsidy, posunuté na východ o 4,6 metru za apsidu starší stavby. Tato apsida byla uvnit opět polokruhová, zaklenuta konchou, z vnějšku však bylo zdivo zakončeno polygonálně. Na západní straně byla loď doplněna o emporu na dvou sloupcích, z které se dochovala pouze patka severního sloupku o rozměru 48 x 48 cm, zdobená nárožmími drápky, odkrytá rovněž při archeologickém výzkumu v letech 1935-36. V této podobě setrval kostel až do konce 14. století, kdy byla v rámci 3. stavební fáze zbourána apsida a na jejím místě byl vystavěn, zřejmě hutí vyšehradské kapituly (která měla v té době nad kostelem patronátní právo), gotický presbytář se sakristií na jižní straně. Stavební vývoj kostela pak uzavřely novověké barokní přestavby v 17. a 18. století, které středověký původ stavby prakticky setřely. Přestože se jedná o poměrně rozsáhlé úpravy, nedochovaly se o nich překvapivě žádné přímé písemné doklady. Během 4. stavební fáze, která musela proběhnout před rokem 1699, došlo na objednávku majitele panství a patrona kostela, knížete Jana Adama Ondřeje z Lichtenštejna, k ubourání románské empory i původního průčelí kostela a následnému prodloužení lodi k západu, ukončené současným barokním průčelím. K tomuto roku se totiž vzpomíná v lodi existence kruchty a ta by nemohla vzniknout bez popsané stavební činnosti. Autor této přestavby není znám, ale lze uvažovat dva možné architekty. Stavbu mohl realizovat buď lichtenštejnský stavitel Kristián Minedi nebo mladý František Maxmilián Kaňka. Na západním průčelí totiž nacházíme nejen společné prvky (zejména volutový štít) s Kaňkou navržené přestavby zámku v Kolodějích, ale i několik prvků typických pro kaňkova učitele, Pavla Ignáce Bayera. Pokud by se tato hypotéza potvrdila, jednalo by se o vůbec nejstarší známé dílo tohoto významného barokního architekta. Do této stavební fáze lze tak zahrnout i přístavbu současné komory (původně samostatné kaple a později márnice) na severní straně kostela, o které se zmiňuje popis z roku 1699, hovořící o jejím zaklenutí. 5. stavební fáze zahrnuje poslední významné stavební úpravy, které provedl v roce 1729 zednický mistr Jan Kalhota z Plaňan. Ten prolomil v lodi i presbytáři dnešní velká okna, zazdil jak původní románská okna v lodi, tak ta gotická v presbytáři, a v sousedství kostela postavil kamennou zvonici. Zřejmě v souvislosti s dokončením této přestavby bylo také změněno zasvěcení kostela, původně byl totiž zasvěcen Zvěstování nebo Nanebevzetí (?) Panny Marie. Drobné úpravy v interieru pak provedl v 80. letech 18. století František Tomáš Jedlička, který v té době také upravoval zvonici. Interiérů se dotkl i archeologický výzkum provedený v letech 1935-36, zahájený Františkem Dvořákem, který po nálezu románských základů povolal pražského archeologa Vojtěcha Budinského-Křičku. Po jeho ukončení dostal kostel současnou betonovou podlahu nesenou na pilotech, pod kterou zůstaly odkryty nalezené základy starších staveb. Když bylo v roce 1973 opravováno západní průčelí, došlo k opětovnému prolomení původního barokního okna, zazděného v 19. století. V roce 1990 byly obnoveny fasády.

Dnešní kostel je jednolodní stavba s pětiboce uzavřeným neodstupněným presbytářem, zevně opatřeným opěráky, se zazděnými velkými gotickými hrotitými okny a s obdélnou sakristií na jižní straně a komorou se samostatným vchodem na severní straně. Obdélná loď je vystavěna z románského kvárového zdiva (vícebarevného pískovce), původně členěna lizénami se slepými arkádami, dnes pod pozdější barokní fasádou, pouze na severní stěně je ve fasádě naznačen jeden portál segmentově okončeného románského okna. S hladkými bočními stěnami lodi je v příkrém kontrastu monumentální raně barokní západní průčelí, které vyvolává dojem volně připojené mohutné kulisy. Koncipováno je na středovou osu, kterou tvoří pravoúhlý portál s výraznou supraportou a segmentově zaklenuté okno nad ním, rámovaných dvojicemi pilastrů s římsovými hlavicemi, nesoucími vysoké kladí a mohutnou korunní římsu, vypínající se nad oknem do velkého segmentového frontonu, čímž vytváří motiv obrovské iluzivní niky. Celé průčelí pak vrcholí značně převýšeným, bohatě členěným volutovým štítem, v jehož středu je výklenek s s mladšíší sochou* sv. Václava od Františka Martina Katterbauera z doby kolem roku 1720 (jedná se o kompoziční variantu sochy sv. Václava z Přistoupimi). Štít je po stranách doplněn dekorativními vázami, které s volutami a vrcholovým křížem (s opakovaným motivem šesticípé hvězdy, což souvisí s tehdejším zasvěcením kostela - mariánským kultem) prostorově rozvíjejí hmotu fasády.

Stěny lodi člení tři páry sdružených pilastrů, které vybíhají ze štukových konzol cca 50 cm nad současnou podlahou, nesoucích římsu, na kterou dosedá zrcadlová klenba. Tato úprava interiéru pochází z 2. poloviny 18. století od stavitele Františka Tomáše Jedličky. Od presbytáře je loď oddělena románským triumfálním obloukem o rozpětí 4,25 metru, ukončeným segmentově. Presbytář za ním je sklenut jedním polem gotické paprsčité klenby s žebry bez konzol, sbíhajícími se do hladkého okrouhlého svorníku. Ve starších popisech je zmiňován na severní straně presbytáře pozdně gotický sanktuář s původní kovanou mřížkou, který jsem však při obhlídce kostela nenalezl. Otvorem v podlaze lodi jsou pak přístupné zbytky základů původního románského kostela z 10. století, zjištěné archeologickým průzkumem.

Z vnitřního zařízení vyniká raně barokní portálový oltář zhotovený v roce 1677 kutnohorským sochařem Kašparem Eiglerem, doplněný řemeslně kvalitně provedenými sochami sv. Václava a sv. Víta (sochy sv. Vojtěcha, sv. Prokopa a trůnícího Ježíška byly ukradeny v roce 1994) od téhož autora. Původní oltářní obrazy byly v roce 1893 nahrazeny současnými obrazy sv. Václava (dole) a sv. Anny (nahoře), jejichž autorem je Jan Heřman. Významná je také kazatelna* s motivy slunečnic na akantových úponkách, písemně doložená k roku 1686, zřejmě dílo nejmenovaného kouřimského řezbáře. Kazatelna náleží k nejkvalitnějším památkám barokního uměleckého řemesla na Kolínsku, neboť reprezentuje na svou dobu neobyčejně progresivní typ řezbářské práce, používající poměrně časně motiv akantového dekoru, který se začal masověji používat až po roce 1680. Nad kazatelnou je mladší rokoková stříška z roku 1791. V presbytáři visí dva obrazy s výjevy ze života sv. Václava z roku 1867 od L. J. Bernarda. Před oltářem visí lampa věčného světla z roku 1903, kterou kostelu věnoval František Stejskal z Vrbčan. Varhany na kruchtě postavila v roce 1882 pražská varhanářská dílna Karla Schiffnera.

Od roku 1676 filiální kostel, spadající nejprve pod farnost a děkanství Plaňany, v současnosti pod správu Řimskokatolické farnosti Pečky Kolínského vikariátu. Bohoslužby se konají každou třetí sobotu v měsíci od 14:30 hodin v období středoevropského (zimního) času a 16:30 v období letního času.

Prohlídka kostela je možná před a po bohoslužbě, nebo si ji lze spolu se zvonicí předen domluvit u kronikářky paní Jany Svobodové, e-mail: jana55.svobodova@seznam.cz nebo tel.: 605 362 619.