Cesty a památky

Kolínsko » Rostoklaty » kostel sv. Martina

kostel sv. Martina

Rostoklaty, Kostely, synagogy a modlitebny, Kostely gotické

Zajímavý kostel, který má ve své současné podobě analogii s kostely sv. Jana Křtitele v Tuklatech a sv. Vávlava v Přistoupimi, vyznačující se šířkově rozvinutým trojdílným presbytářem, které vznikly na lichtenštejnských panstvích Škvorec a Kostelec nad Černými lesy za tuklatského faráře Jakuba Pečeného. Od jmenovaných kostelů se ovšem odlišuje tím, že při barokní přestavbě byla respektována hmota původního gotického svatostánku, z něhož byly zachovány podstatné části původního zdiva.

Gotická perioda

První gotický kostel byl zřejmě postaven v závěru první poloviny 14. století, první písemná zmínka o něm pochází z roku 1352. Jeho stavebníkem tak mohl být místní vladyka Zdeslav z Chrustoklat (připomínaný v roce 1332) nebo pražský měšťan Menhard Rokycanský (uváděný jako majitel Rostoklat v roce 1346), případně samotný král císař Karel IV. (v roce 1358 měl ke kostelu patronátní právo, když jmenoval po smrti prvního známého duchovního Kryštofa jeho nástupce, faráře Bohunka). Císař Karel IV. postupně jmenoval ke kostelu 3 duchovní 12. března 1368, kdy se rozhodl vyměnit zdejší patronát s Vyšehradskou kapitulou za kostel Zvěstování Panny Marie Na Slupi v Praze. Kostel v té době tvořila téměř čtvercová loď o rozměru 14 x 11 metru, ukončená čtvercovým presbytářem na východě. Jelikož zdivo západní věže není provázané se zdivem lodi, tak ta byla buď ukončena v nejstarší fázi stavby štítovou zdí nebo třípatrová hranolová věž existovala v západním průčelí od počátku, ale nebyla se zdivem spojena (například z důvodu nestabilního podloží). Další hypotéza tak klade možnou přístavbu věže do let 1393 - 1400, kdy zde působil jako farář mistr Jiří z Bora, pozdější právník pražského arcibiskupa. Při průzkumu v roce 2013 byly na severní stěně odkryty ostění zazděných gotických okének umístěných pod korunou zdiva (na obou stranách byla taková okénka tři až čtyři) a v místě pilastru vpravo od dnešního vstupu byl nalezen zazděný gotický portál završený hrotitým obloukem. Ostění portálu bylo pouze zkosené, nemělo náročnější gotický profil. Vstup měl, podobně jako okénka, nevelké rozměry, jeho světlá šířka nepřesahovala 1 m. Středověký interiér tedy musel být poměrně temný, možná byla prosvětlena jen východní část kostela. Určitá masivnost středověké stavby tak potvrzuje spolu se střílnovými okénky ve věži její obranný charakter.

Renesanční perioda

Když někdy v letech 1570-74 přešly Rostoklaty do majetku Smiřických ze Smiřic jako součást škvoreckého panství, dočkal se kostel renesančních úprav. Dokladem je v interiéru kamenné kazatelna z roku 1574, financovaná úředníkem vrchnostenské kanceláře (písařem) škvoreckého panství Martinem Náchodským, stejně jako v nedalekých Přišimasech (dnes v Hradešíně). Kazatelna byla při barokní přestavbě posunuta na současné místo, protože kostel měl původně jinou podobu presbytáře. V roce 1618 pak byla původní dřevěná kruchta nahrazena zděnou, nákladem Albrechta Jana Smiřického ze Smiřic, správce škvoreckého panství Jana Floriána z Neudorfu (tedy Nové Vsi, dnes části Rostoklat) a dalších farníků, sedláků z okolních vsí, v čele s jejich rychtáři. Renesanční prvky, dochované v kostele velmi dobře evokují atmosféru předbělohorského protestantského kostela, který sice byl v té době podle všeho utrakvistický, ale stylem provedení, s naprostou absencí figurální výzdoby a důrazem na Písmo, by mohl být i luteránský či kalvínský (ostaně Albrechtovi Janu Smiřickému jistě byly tyto konfese vzhledem ke jeho politické orientaci mnohem bližší než český utrakvismus, který stál jednou nohou v katolictví).

Barokní perioda

Současnou podobu kostel získal za nových majitelů škvoreckého panství během postupných úprav v 17. a 18. století. Jako první byla roce 1660 nákladem knížete Karla Eusebia z Lichtenštejna zvýšena věž na současnou výšku a následně pak byla kolem roku 1705 (v tomto roce potvrdil dendrochronologický průzkum krovu poražení stromů) za jeho syna Jana Adama I. Ondřeje z Lichtenštejna a faráře Jakuba Pečeného kostel barokně přestavěn. Původní gotický presbytář byl rozebrán, loď nechali prodloužit o dva metry a zakončit novým presbytářem s oratořemi v patře, současně byla na své místo přemístěna starší renesanční kazatelna. Kostel tehdy záskal současný krov, věž získala charakteristickou cibulovou báň a celá stavba byla sjednocena barokní omítkou. Opravován byl po poničení vichřicí v roce 1795, sešlá střecha lodi kostela a věže byly opraveny v roce 1846 nákladem Aloise II. Josefa z Lichtenštejna a znovu v roce 1878, kdy došlo k naklonění věže, hrozící zřícením.

Dvacáté století a obnova po roce 2009

Náklon věže byl předmětem stavebních úprav i v letech 1929-30, které prováděli stavební dělníci z Kostelce nad Černými lesy (80 % nákladů na opravu financoval kníže František I. z Lichtenštejna, zbytek záduší kostela a osadníci sbírkou). Poslední opravu inicioval v roce 1951 farář Josef Vyskočil, kdy byla obnovena vnější fasáda ve žluté barvě. Od té doby kostel bez potřebné údržby chátral až do roku 2008, kdy se majitelem zcela zchátralé stavby stala zásluhou tehdejší starostky obce paní Radky Novákové obec Rostoklaty. Celková obnova a generální rekonstrukce kostela proběhla v letech 2009-18. Restaurátorské práce na obnově výmalby interiéru provedl v letech 2014-18 Jan Chejn, který v roce 2021 restauroval i stříšku nad kazatelnou. Obnovený kostel byl 11. listopadu 2018 slavnostně posvěcen arcibiskupem pražským a primasem českým, kardinálem Dominikem Dukou.

Exteriér kostela

Kostel je jednolodní obdélná stavba o rozměrech lodi 16,30 x 11 metrů (síla zdiva 1,20 metru), na kterou navazuje na východě neodstupněný pravoúhlý presbytář s postranními přístavky oratoří o rozměru 7,30 x 11 metrů (síla zdiva 0,70 metru) a na západě pak štíhlá hranolová věž. Ta má půdorys 4,5 x 4,2 metry a výšku 27 metrů, krytá cibulovou osmibokou bání, ukončenou osmibokou lucernou, krytou další bání. Podstatná část zdiva lodi a celé věže je gotického původu, východní zakončení lodi a celý presbytář je barokní. Loď osvětlují čtyři barokní, segmentově sklenutá okna, pod barokní omítkou na severní stěně lodi byl v roce 2013 zjištěn zazděný pravoúhlý gotický okenní portál (vlevo nahoře od současného vchodu) a zazděný gotický hrotitý portál původního vstupu se skoseným ostěním a šířce 1 metr (v místě pilastru vpravo od dnešního vchodu). Ve věži se dochovala tři malá gotická okénka s hrotitým záklenkem a střílnová okna. Vnější stěny kostela jsou pokryty sjednocující barokní omítkou, členěnou vpadlými poli s pilastry a bohatě profilovanou korunní římsou, nad kterou vystupuje valbová střecha.

Interiér kostela

Presbytář je uvnitř od lodi oddělen vítězným obloukem se segmentovým, ve vrcholu stlačeným profilem, a sklenut je cihlovou křížovou klenbou na pasech, které spočívají na odstíněných pilastrech s římsovými hlavicemi. Po jeho stranách jsou dvě úzké boční prostory, obsahující dvojici oratoří v patře, pod nimiž se v úrovni přízemí nacházejí na severní straně sakristie a jižní kaple. V západní části lodi je vestavěna renesanční kruchta, nesená dvojicí půlkruhových arkád, podepřených zajímavým okoseným kamenným sloupkem (na něm byly v roce 2015 odkryty nad reliéfem hroznu kamenické značky nebo přímo iniciály kameníka, který pracoval na renesanční přestavbě), sklenutých dvěma poli hřebínkové klenby. Interiér kostela byl vymalován do roku 2014 neznámými renesančními a barokními freskami**. Na kruchtě se jedná o renesanční výzdobu z roku 1618, tvořenou fragmenty úryvků 84. žalmu, historik Vladimír Rišlink identifikoval tyto: "Jak jsou milí příbytkové tvoji, Hospodine zástupů", "Blahoslavení, kteříž přebývají v domě tvém, tiť tebe na věky chváliti budou" a "Srdce mé i těloo mé pléše k Bohu živému". Na jižní stěně lodi byla odkryta barokní výmalba z 1. poloviny 18. století, která je ve výklenku (vzniklým zřejmě zazděním jižního vchodu do prostoru hřbitova) a jeho okolí. Po stranách výklenku jsou vyobrazeni dva kostlivci s kosou a cepem, coby atributy smrti, zetlelými vavřínovými věnci na hlavách a šerpami mezi žebry (v barokní symbolice obrazy pomíjivosti a marnosti pozemského života), kteří hledí do výklenku s vyobrazeným očistcem, kde sice hoří duše v plamenech, ale nebeská záře a Panna Marie jsou příslibem vykoupení kajících se hříšníků. Jedná se o tzv. dušičkový oltář s barokní symbolikou, neboť v té době byla cesta k Bohu vnímána jako pouť skrze tento náš svět a smrt pak jako její rozhodující okamžik. Posláním takto vizualizovaných připomínek konce pozemské pouti nebylo tehdy ničím jiným, než upozorňováním na pomíjivost života i nabytého majetku nebo postavení, a výzvou k pokání se a včasné nápravě (tzv. memento mori = pomni na smrt). Na přelomu 18. a 19. století byly fresky zabíleny a výklenek byl změněn na Mariánskou kapli, do které byl umístěn reliéf Panny Marie Klatovské (viz dále). Presbytář je vymalován v horní polovině klasicistní malbou z 1. poloviny 19. století, v dolní části pak šablonovou malbou z roku 1930.

Vnitřní vybavení

V kostele se zachovalo sedm renesančních memoriálních kamenných nápisových desek* s českými nápisy gotickou minuskulí, pocházející z let 1580-1610. Původně byly všechny na poprsí kruchty, v roce 1900 byly dvě přeneseny z důvodu úpravy kruchty pro vsazení dřevěného zábradlí u varhan. Desky připomínají tehdejší majitele panství, faráře, rychtáře a další občany, pečující o kostel:

na poprsní zeď kruchty: 1. deska o rozměru 55 x 50 cm a nápisem: MATAUSS NOWAK KOSTELNJK A GJNJ SAUSEDE Z NOWE WSJ TEHOZ CHRAMU PANĚ, 2. deska o rozměru 55 x 66 cm: MJKULASS SSTJETKA RYCHTARZ A GJNJ SAUSEDE ZE WSY BRZJEZJAN, SSJMON [---]ENCI Z LYMAUS, 3. deska 56 x 46 cm a nápisem: KNEZ WJT JAKES PREROWSKÝ TOHO CZASU W TUKLATECH SLUZJEBNIK CYRKEWNJ, WERBVM DOMINI MANET INTERNVM, 4. deska 62 x 70 cm se znakem pánů z Neudorfu (dub a žaludy) a nápisem: JAN FLORYAN Z NEUDORFU W TEN CZJAS AUREDNJK [---] SSKWORECZKEHO / 1618, 5. deska 60 x 66 cm a nápisem: TOHO CZJASU ZPRAWCOWE TJTO GJRZJK FENCZL TOHO CZASU RYCHTARZ A KONSSELE JAN BADA, BARTON BARTO[níček – nevešlo se], JAN CHRAUST, WACZLAW MASSA, MATJEG MACHACZEK, WACZLAW RZJEZZNJK. PAN B(UOH) RACZ DATJ WTO S(TAWENI) SWATE P(OZEHNANI),
na jižní stěně lodi (pod zazděným výklenkem): 6. deska o rozměru 39 x 49 cm se znakem Smiřických ze Smiřic a nápisem: ALBRECHT JAN SMJRZJCZKI NA SKALACH DUBU NACHODJE SSKWORCZJ A KOSTELCZY NAD CZJERNYMJ LESY,
v dlažbě kostela: 7. deska se znakem pánů Smiřických ze Smiřic.

V dlažbě kostela je dále osazeno pět pískovcových renesančních náhrobníků šlechtických rodin z Limuz a Břežan, jejichž nápisy jsou již jen těžko čitelné (zprava):

náhrobník Alžběty Rozenhajmové rozené Blektové z Útěchovic a na Břežanech († 1614) z červeného pískovce o rozměru 170 x 91 cm, doplněný ve spodní části plastickým erbem se dvěma a třemi skosenými břevny na půleném štítě (červená břevna na zlatém podkladu),
náhrobník z let 1550-1600 z červeného pískovce o rozměru 170 x 82 cm se zbytkem částečně zachovaného česky psaného nápisu gotickou minuskulí: [---] SWUG DOKON[AL-] [---] MI A TUTO T[IELO] ODPOCZ[iWA], doplněný ve spodní části plastickým erbem se šikmo položeným břevnem ve štítu a s buvolími rohy a lilií v klenotu,
dětský náhrobník z roku 1619 patří nejmenované 4 až 5 leté dceři Arnošta Ichtrice z Ichtric a Limuz, je na něm vyobrazena plastika dívky, držící v rokou květinu a ve spodní části plastický erb se dvěma zkříženými klíčí (zlaté klíče na půleném modro-bílém štítě),
dětský náhrobník z let 1580-1650 s dětskou postavou a erbem, na kterém je polcený štít s dvěma šikmo položenými břevny, na orámování jsou zbytky špatně šitelného česky psaného nápisu: [---] UROZENY GEST [---] UROZENAU [---] SAUDU,
poslední dětský náhrobník z přelomu 16. a 17. století s reliéfem dětské postavy nelze identifikovat.

Raně barokní hlavní oltář z roku 1682 (renovován 1712) byl původně umístěn v gotickém presbytáři před poslední přestavbou kostela a pořídit ho nechal farář Jakub Josef Suchetius. Je zdoben točitými sloupy a boltcovými křídly, originál soudobého oltářního obrazu Milosrdného skutku sv. Martina a mladšího obrazu Korunování Panny Marie z roku 1712 v horním nástavci jsou uloženy v depozitáři pražského arcibiskupství, v kostele jsou nyní jejich kopie pořízené v roce 2015. Z původních bočních oltářů Nanebevzetí Panny Marie (na evangelijní straně) a Nanebevstoupení Páně (na epištolní straně) z roku 1712 se dochovaly pouze zděné oltářní menzy s retábly, obrazy (až na velký obraz z oltáře Nanebevstoupení Páně, který je uložen v depozitáři pražského arcibiskupství) byly odcizeny v roce 1998. Na evangelijní straně vítězného oblouku je kamenná hranolová renesanční kazatelna** kterou nechal v roce 1574 pořídit hetman škvoreckého panství Martin Náchodský. Kazatelnu podpírá hranolový sloup s bohatě profilovanou spodní částí a ohraničují ji dvě desky s plastickými růžicemi a třetí s dvanáctiřádkovým českým nápisem gotickou minuskulí: LETHA PANIE 1574 TU SOBOTU PO WTĚLENIJ PANNY MARYE STAWENA GEST TATO KAZATEDLNIJCZE ZA PANA MARTINA TOHO CZIASU AURZEDNIKA NA SSKWORCZIJ. Nad kazatelnou je barokní stříška z doby kolem roku 1705, doplněná ba spodní straně zlaceným reliéfem holubice ve svatozáři (duch svatý) a ukončená vyřezávanými oblouky spojenými do středové šišky. Renesanční cínová křtitelnice* z roku 1574, krytá pozdějším barokním víkem z 18. století, je dnes uložena v depozitáři pražského arcibiskupství. Ve výklenku v jižní stěně je znovu umístěn reléf tzv. Klatovské madony z poč. 19. století od neznámého autora s nápisem v pásce: SLÁVA NA VÝSOSTECH BOHU A NA ZEMI POKOJ LIDEM DOBRÉ VŮLE. Po obnovení barokních maleb očistce ale působí na tomto místě nepatřičně a měl by být umístěnm na jiné, vhodné místo. Na kruchtě jsou varhany z roku 1890 od bratří Braunerových z Nového Města na Moravě, pořízené za finanční podpory knížete Jana II. z Lichtenštejna. Naposledy byly varhany opraveny v roce 1937, dnes nejsou funkční. Z původní sestavy tří historických zvonů, zrekvírovaných během 1. světové války, se ve věži dochoval pouze jediný, pozdně gotický zvon "Martin" z roku 1479 s průměrem 81 cm a výškou 70 cm, jehož plášť zdobí jednořádkový latinský nápis gotickou minuskulou: A(nno) D(omini) MCCCCLXXIX HEC CAMPANA FVSA EST AD HONOREM DEI ET SANCTI MARTINI YN CHROSTOCKLAT. Donátorkou zvonu mohla být Dorota z Borotína, která v té době držela v Rostoklatech rentu na poddanské usedlosti po svém manželovi Alešovi z Borotína.

Kostel sv. Martina nebyl při převodu do majetku obce Rostoklaty odsvěcen, mše svaté jsou slouženy vždy první středu v měsíci od 18.00 hod.

Prohlášení za památku

Kostel sv. Martina je od roku 2008 v majetku obce Rostoklaty a spolu s hřbitovní zdí a bránou byl 3. května 1958 zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 42142/2–848.

Zdroj informací

Podlaha A.: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Českobrodském, farní kostel sv. Jana Křtitele v Tuklatech str. 142-146. Praha 1907.

Podlaha A.: Posvátná místa královsví Českého I. - vikariát Českobrodský, str. 63. Praha 1907.

Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 3. Praha. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia, 1980.

Rišlink V., Jouza L.: Baroko na Kolínsku I. Regionální muzeum Kolín 2001.

Kutil J.: Nápisy okresu Kolín, diplomová práce, str. 120, 158, 167-171 a 185. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. 2012.

Psota J.: Kostel sv. Martina v Rostoklatech. Obec Rostoklaty, prosinec 2020.

Varhany a varhanáři v České republice