Cesty a památky

Rostoklaty

Česká republika (únor 2014, Časopis Tuirista 3/2014)

Název Rostoklaty jsem znal už jako malé děcko, protože vždy, když jsme v Kolíně přestupovali do lokálky na Sázavu, hlásil staniční rozhlas veselou říkanku … nastupujte do vlaku směr … Rostoklaty – Tuklaty … Tehdy to pro mě bylo někde strašně daleko a dokonce mi ani nebylo jasné, jestli je to jeden název nebo dva. Už dávno však vím, že Rostoklaty i Tuklaty jsou dvě sousední vesnice, ležící na trati Praha – Kolín, každá se svou vlastní železniční zastávkou. Dnes tedy vystoupíme z vlaku v Rostoklatech a seznámíme se s pozoruhodnou vesnicí, kde umí vzít věci za správný konec.

První nepřímá zmínka o existenci Rostoklat, tehdy zvaných Chrustoklaty, pochází z listiny datované 25. května 1295. Na ní se totiž poprvé objevují šlechtické jména s predikátem z Chrustoklat, a to Zdeslava a jeho syna Jana. Zdeslavův bratr Přebor z Chrustoklat pak vstupuje do historie nejprve jako probošt kláštera v Polici a v letech 1336-60 jako opat Břevnovského kláštera v Praze. V polovině 14. století vlastnil obec pražský měšťan Menhart Rokycanský, který pravděpodobně založil zdejší kostel, jehož šestým předhusitským farářem byl v letech 1393-1400 Mistr Jiří z Boru, zvaný Jiří Bora. Z roku 1404 existuje zajímavá zpráva o vsi, ve které se uvádí, že sem dodával pivo pivovar v Českém Brodu. V roce 1542 připadla obec k hradu v nedaleké Tuchorazi a v roce 1579 ji Jaroslav Smiřický ze Smiřic připojil ke svému škvoreckému panství. V roce 1712 postihl obec ničivý požár, po kterém musela být znovu postavena většina domů a koncem téhož století v roce 1799 tu tábořili ruští vojáci coby spojenci rakouského císaře proti Napoleonovi.

Chrousti nebo roští?

O vysvětlení původu názvu obce Chrustoklaty nepanuje shoda, protože jedni ho spojují s „vykácením roští“ (mýcení lesa) a druzí s „klácením chroustů“. Přestože první varianta se zdá pravděpodobnější, v raném středověku totiž pokrývaly okolí hvozdy, chroust se dostal do obecního znaku. Ať je to tak či tak, původní název obce se udržel do poloviny 19. století, kdy došlo k ustálení současného názvu Rostoklaty.

Náves jako dlaň

Cestou od vlakové zastávky minete hezký pseudogotický kamenný kříž z 2. poloviny 19. století, a přestože před sebou uvidíte vysokou věž místního kostela, našeho hlavního cíle, odbočte nejprve vpravo na náves s rybníčkem. Tady na vás dýchne atmosféra zašlých časů a vaší pozornosti by neměly uniknout dva pěkné statky. Na východní straně je to usedlost čp. 6, jejíž historie sahá až do středověku. Nejvýznamnějšími majiteli byla ale až statkářská rodina Židlických, kteří ji koupili v roce 1793, a po nich od roku 1855 Sixtovi, kteří zde hospodařili až do znárodnění po roce 1948. Nejkrásnější stavební památkou usedlosti je bezpochyby barokní brána, kterou na konci 18. století nechal postavit Václav Židlický, a která byla v roce 1958 zapsána do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek. Ve stejném soupisu památek naleznete i protilehlý obytný dům čp. 14, který je pozůstatkem selského gruntu doloženého k roku 1631 v majetku Jana Chrousta. Jeho potomci na statku hospodařili až do roku 1834, a třeba František Chroust byl od roku 1795 prvním rostoklatským konšelem (zástupcem rychtáře). Do dnešní podoby dům přestavěl v roce 1841 další majitel, Josef Prokůpek, jehož syn Jan byl také činný v obecních věcech a v letech 1877-8 působil coby rostoklatský starosta. I další majitel Václav Novotný byl starostou obce, dokonce po tři volební období od roku 1889, od roku 1898 se pak dvakrát po sobě stal dokonce starostou českobrodského okresu. Před domem stojí pískovcový oltářní křížek z roku 1824, na jehož podstavci jsou jako donátoři uvedeni jak František Židlický z usedlosti čp. 6, tak Josef Chroust z usedlosti čp. 14

Obecní kostel

Nejvýznamnější památkou Rostoklat je ale bezpochyby místní kostel sv. Martina. Je fakt, že podobných svatostánků stojí na českém venkově bezpočet, ale tenhle je přeci jen trochu zvláštní, minimálně svou současnou historií. V dnešní době, kdy se hovoří o vydávání majetku církvím, šlo obecní zastupitelstvo v čele se starostkou Radkou Novákovou jaksi opačným směrem. Církev totiž ráda zpustlý a vykradený kostel převedla v roce 2008 na obec, která se teď s pomocí dotací a různých fondů stará o jeho celkovou opravu. A protože peněz na opravu památek není nikdy dost, pořádali zde třeba i benefiční festival „TraverzaFest Ro100klaty“ nebo otevřeli dobrovolnou sbírku na opravu, kde se sešlo kolem 500 000 Kč. A oprava se daří, většina fasád i střechy září novotou.

Dobře utajená renesance

Stavitelem prvního gotického kostela byl zřejmě již zmíněný pražský měšťan Menhard Rokycanský někdy kolem roku 1350 a dochované stavební prvky z tohoto období dokládají, že kostel byl postaven s dosud blíže neobjasněnou obrannou funkcí. Kolem roku 1570 a znovu v letech 1614-18 pak byl renesančně upraven Smiřickými ze Smiřic, ale během třicetileté války zpustl natolik, že musel být z iniciativy zdejšího faráře Jakuba Pečeného zcela raně barokně přestavěn někdy mezi léty 1688 – 1715. Tehdy získal kostel svou dnešní podobu, která odpovídá charakteru kostelních staveb s šířkově rozvinutým trojdílným presbytářem, vznikajících v této době na lichtenštejnských panstvích Škvorec a Kostelec nad Černými lesy (nejbližší příklady viz kostely v Tuklatech a Přistoupimi). Přestože byla většina vnitřního vybavení ukradena v 90. letech 20. století, rozhodně je uvnitř co obdivovat. Tak třeba barokní rámy hlavního oltáře z roku 1682, ale hlavně kamenné renesanční detaily, které nikdo neodnesl. Asi nejvýraznější je hranolová kazatelna na vysoké noze po levé straně presbytáře s českým nápisem LETHA PANIE 1574 TU SOBOTU PO WTĚLENI PANIE MARYE STAWENA GEST TATO KAZATEDLNICZE ZA PANA MARTINA TOHO CZIASU AURZEDNIKA NA SSKWORCZI a pak protilehlá kruchta v západní části lodi z let 1614-18. Ta je nesena jedním až kubisticky zalomeným sloupkem a zdobí ji řada renesančních kamenných desek s českými nápisy. Ty připomínají majitele panství, faráře, rychtáře a další občany obce, pečující o kostel v té době. V roce 1900 byly dvě desky se znakem Smiřických přeneseny do dlažby kostela, kde jsou dodnes spolu s pěti soudobými renesančními náhrobníky. No a poslední památkou, která stojí za prohlédnutí, je pozdně gotický zvon z roku 1479, ke kterému musíte vystoupat po schodišti až na vysokou věž.

Pokud si budete chtít kostel prohlédnout, dopředu se ohlaste na e-mailu obec@rostoklaty.cz nebo na telefonním čísle obecního úřadu + 420 321 672 721.

Tip autora: Pokud budete mít našlápnuto a nebudete spěchat na vlak, vydejte se na nedaleký vrch Klepec (3,5 km, ke žluté značce do Limuz 2 km po vedlejší silnici) s obřími žulovými balvany, opředenenými řadou pověstí. Jsou impozantní i teď v zimě!

Mistr Jiří z Boru byl vysoký konsistorní funkcionář a právník 14. století, jeden z hlavních odpůrců Viklefismu a kazatele Mistra Jana Husa. Pocházel z Tachovska, kde v letech 1375-83 působil jako farář. V roce 1383 nastoupil na právnickou fakultu pražské Univerzity, kde získal postupně v roce 1387 titul bakaláře a v roce 1393 pak licenciáta práv. V témže roce byl vyšehradským kanovníkem ustanoven farářem v Rostoklatech, nicméně pokračoval ve studiu až do roku 1397, kdy se stal doktorem práv. Dne 1. února roku 1400 odchází Jiří z Rostoklat do Prahy, kde se stal velkým bojovníkem proti šíření myšlenek Viklefismu. V roce 1410 se zasadil o veřejné spálení Vyklefových knih a z jeho popudu byl pohnán k výpovědi Mistr Jan Hus za šíření a kázání bludů. Poslední zpráva o něm pochází z roku 1413, coby správci oltářů v Týnském chrámu.

Roman Šulc. 2014