Cesty a památky
kostel sv. Jakuba Většího
Ratenice, Kostely, synagogy a modlitebny, Kostely barokní
Původně výstavný pozdně románský tribunový kostel z 3. čtvrtiny 13. století, který se větší míře dodnes dochoval ve zdivu současné stavby. Charakter zjištěného zdiva z velkých kvádrů a odkrytý profilovaný sokl vstupního portálu řadí kostel do tzv. „vinecké skupiny“, na základě posledních průzkumů měl ve své románské fázi přibližně podobu dochovaného kostela stejného zasvěcení ve Vroutku (okres Louny). Stavebníkem kostela byl šlechtický rod Stillfriedů, kteří sídlili na místní tvrzi, tvořící s kostelem jeden celek. První písemná zpráva o kostele je z roku 1352 v souvislosti s odváděním desátků. V roce 1386 vznikl spor o právo patrona nad ratenickým kostelem, ze kterého vyplývalo i právo podávat návrh na obsazení fary. Tehdy se za patrony místního kostela uvádějí Mikeš Vrbík z Tismic, Bleh z Peček, Rejnart a Václav Štilfrýd z Ratenic a Čeněk z Dobřeně. Na přelomu 15. a 16. století zanikla v Ratenicích fara a kostel se stal filiálním. Další zmínky o kostele jsou z roku l520, kdy Ratenice patřily spolu s podacím právem ke kostelu Janu mladšímu Radimskému ze Slavkova, a z roku 1524, kdy ve své závěti odkázala Eliška ze Střížkova podací právo ke kostelu v Ratenicích svým vnukům Janovi a Burianovi. V roce 1651 se kostel vzpomíná, stále jako filiální, v soupisu katolických věřících na cerhenickém panství, který nechal pořídit Vilém Oldřich Střela z Rokyc. V letech 1695–98 byla věž opatřena novou šindelovou střechou a v letech 1698–1700 postavil zednický mistr Anders Ficena ze Sadské novou sakristii, kazatelnu, schodiště na kůr a síňku pod kruchtou. V roce 1725 opravil věž mistr Matěj Pán, který šindel pobil plechem natřeným na červeno. Na přelomu let 1777 a 1778 se zřítil presbytář, který byl znovu vystavěn až v roce 1783. Dne 25. července 1811 kostel vyhořel a zůstal v troskách dalších 12 let. Počátkem června roku 1823 byla započata oprava, při níž byly ubourány až po okna lodi horní partie kostela a znovu postaveny, včetně nové sakristie v ose presbytáře, věž byla zastřešena současnou zvonovitou helmicí. Práce na opravě byly ukončeny v září roku 1823. Kostel byl znovu opraven v roce 1936 a fasády byly obnoveny v letech 2005–06, v roce 2008 získal stávající okrový nátěr.
Prostý, jednolodní obdélný kostel, zakončený lehce protáhlým, segmentově uzavřeným presbytářem, v jehož ose navazuje sakristie, a opatřený mohutnou třípatrovou věží před západním průčelím, zesílenou masivní přizdívkou a opěráky v nárožích. Na severní straně je k věži přisazeno polygonální vřetenové schodiště. Jednoduché fasády jsou členěné segmentově sklenutými okny s lištovými šambránami a vstupním portálem s kamenným ostěním. Pod omítkou se dochovalo kvádrové románské zdivo lodi a věže původního kostela až do výše oken (rozměry lodi činí 10,8 x 7,7 metru, při tloušťce zdiva 1,4 metru má tedy loď světlou šířku 4,9 metru), na severním i jižním boku lodi byl objeven pozdně románský kamenný sokl s oblounem. Na západní straně rohu lodi, přiléhajícím k věži, je zazděné obroušené kamenné gotické žebro a několik středověkých opracovaných kamenů bylo druhotně použito do hřbitovní zdi.
Presbytář je sklenut plackou a v závěru konchou se třemi lunetami, ve štukovém medailonku je obraz Krista z roku 1912 od Adolfa Liebschera. Plochý strop lodi je opatřen štukovým rámem, ve kterém je nástropní malba Nanebevzetí Panny Marie, rovněž z roku 1912 od Adolfa Liebschera. Na západní straně lodi je do tělesa věže vkomponovaná původní románská tribuna, upravená později na kruchtu. V přízemí je valeně podklenutá, v patře se do lodi otevírá lehce stlačeným pasem.
Hlavní oltář je pseudorománský z roku 1870 se současným obrazem od Josefa Hellicha, zobrazujícím sv. Jakuba s andělem a vyobrazením ratenického kostela. Po stranách stoji sochy sv. Václava a sv. Vojtěcha od řezbáře Eduarda Veselého. Kazatelna je rovněž z roku 1870, na dřevěných deskách je vymalován sv. Cyril a Metoděj a sv. Jan Nepomucký. Při jižní stěně je boční oltář s obrazem Krista od Adolfa Liebschera z let 1912–13. Varhany na hudebním kůru z roku 1913 vyrobila firma Antonín Melzer z Kutné Hory. Původní zvony z počátku 18. století byly zničeny při požáru v roce 1811, nové ulil v roce 1823 pražský zvonař Karel Bellmann. Z nich se dochoval pouze jediný o průměru 62 cm, opatřená na plášti reliéfem světce a českým nápisem: POSLAUCHEYTE HLAS MUG KDÝŽ WÁS WZBUZUGU K MODLENJ. NEDOPUSTJ HOSPOZDIN OHEŇ K WASSEMU KVILENJ. SKRZE OHEŇ ZNIČEN ANNO MDCCCXI ZNOWA LITÝ W PRAZE OD KARLA BELLMANNA ANNO 1823.
Od 1. ledna 2005 filiální kostel spadající pod správu Římskokatolické farnosti Pečky v Kolínském vikariátu. Bohoslužby se konají každou neděli v 9:40 hodin.
Prohlášení za památku
Kostel sv. Jakuba Většího byl 3. května 1958 zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 23154/2–2979.
Fotogalerie
Zdroj informací
Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 3. Praha, str. 222. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia, 1980.
Žižka J.: Střípky ze stavebních dějin kostelů v Tuklatech a Ratenicích na Kolínsku, Památky středních Čech 1/2018, str. 39 - 42. NPÚ - ÚOP středních Čech Praha, 2018.
Mapa
Poloha
Kostel stojí na vyvýšeném místě na jižním okraji historického jádra obce.
GPS: 50°5'27.834"N, 15°3'35.106"E
Přístupnost
Přístupné po dohodě
