Cesty a památky

Kolínsko » Ratenice » bašta

bašta

Ratenice, Ostatní stavby, Hospodářská zařízení a dvory

Renesanční bašta z roku 1512, postavená původně na hrázi rybníku Klenot (viz dále) pro hlídače (baštýře). Z roku 1677 se dochoval popis bašty: Jest při týchž sádkách schválně pro lov a hospodáře domek vystavený. Nahoře pokoj a komory dvě, vůkol pavlače. Dole pro holomky světnice a komora, v kuchyni spižírna. Barokně byla stavba upravena v 18. století, poté sloužila jako jako myslivna a obydlí pro bažantníka, který dohlížel nad přilehlou bažantnicí. Po vysušení rybníka v 19. století sloužil jako příbytek pro hlídače panských polí.

Dnes je objekt bývalé bašty prázdný a v havarijním stavu.

Rybník Klenot (v pozdějších mapách označovaný také jako Domecký rybník = Domek, Teich) byl založený v roce 1512 majitelem Cerhenic Mikulášem Cerhenským z Dražic. Rybník měl údajně rozlohu 416 ha (podobně jako Horusický rybník u Veselí nad Lužnicí, třetí největší rybník v Čechách) a napájen byl dvěma kanály vodou z říčky Výrovky a drobným přítokem Cerhenického potoka. Stavba takto rozsáhlého díla byla na svou dobu mimořádně finančně náročná a vyžadovala řadu finančních půjček. Mikuláš Cerhenský navíc musel vyřešit i majetkové vztahy na pozemcích budoucího rybníka. Jen pro vyrovnání se svou tchýní Eliškou ze Střížkova a na Cerhenicích byl nucen postoupit podací právo ke kostelu v Dobřichově, vrchnostenské hospody v Dobřichově a Blince, dva dvory v Ratenicích a jeden dvůr v Pečkách. Není proto divu, že se smělý hospodářský počin Mikulášovi Cerhenskému nevyplatil, a jeho majetek propadl věřitelům. Rybník v letech 1527 – 1531 vykoupil držitel černokosteleckého panství Michal Slavata z Chlumu a Košumberka, který celý majetek v roce 1533 odkázal Zdeňkovi Lvovi a Adamovi z Rožmitálu, po kterých se v jeho držení vystřídal rod Valdštejnů a znovu Slavatů. V roce 1597 Adam Slavata z Chlumu a Košumberka prodal rybník držiteli panství Kostelec nad Černými lesy Jaroslavu Smiřickému ze Smiřic, který je trvale připojil k tomuto statku. Rybník byl zrušen před rokem 1836 a přeměněn na louky k pěstování sena pro potřeby vojenského eráru. Později na jeho místě vznikla pole pro pěstování cukrové řepy, která se v tomto regionu stala jednou z nejžádanějších zemědělských plodin. Plochu zaniklého rybníka navíc v letech 1843–45 přeťala železniční trať z Prahy do Kolína.