Cesty a památky

zámek

Polní Voděrady, Zámky, Zámky dochované

Tvrz v Polních Voděradech zřejmě vystavěl až po roce 1569 Jan Zikmund Myška ze Žlunic, neboť první písemná zmínka o ní je z roku 1577, kdy přešla dědictvím na jeho syna Jaroslava Myšku. Od roku 1594 se v držení tvrze vystřídalo několik majitelů, až ji spolu s hospodářským zázemím koupil v roce 1642 hejtman Kouřimského kraje Jan Burian Slavíkovec ze Slavíkova. Ten nechal tvrz, ležící na západní straně poplužního dvora, přestavět na barokní zámeček, při kterém založil nevelký park. Podle dochovaných plánů měl zámeček po této stavební úpravě spíše charakter panského domu či letohrádku, který měl v přízemí hospodářské prostory a v patře obytné místnosti.

Po smrti Jana Buriana odkázala jeho druhá manželka zámek v roce 1675 svému synovi z prvního manželství, Františku Albrechtovi Mauricovi z Mohrenburgu, jehož synovi Františku Antonínu Josefovi byl celý majetek zabaven věřiteli a prodán ve veřejné dražbě 14. května 1736 Františku Ignáci Bukovskému z Hustířan. Po jeho dceři Marii Antonii Bukovské z Hustířan zámek zdědil v roce 1766 baron Josef Koc z Dobrše, po smrti jehož manželky Františky Romany Kocové z Dobrše v roce 1796, patřil v letech 1799 – 1806 ke svojšíckému althanovskému panství. Od Josefíny z Althanu pak v roce 1806 koupil zámek s panstvím Václav Novotný, který nechal vypracovat plány na přestavbu zámku v klasicistním stylu. Autorem tohoto návrhu byl stavitel Matěj Čermák (syn českobrodského evangelického písmáka Jiřího Čermáka, pracující primárně pro lichtenštejnské velkostatky ve středních Čechách). Na jeho plánech, které se dochovaly ve sbírce Podlipanského muzea v Českém Brodě, pobočce Regionálního muzea v Kolíně, je dobře patrné i detailně zakreslené starší gotické i barokní zdivo. K plánované přestavbě ale nakonec nedošlo a majitel si nechal podle jiného projektu postavit v letech 1810-11 na novém místě (severní straně areálu dvora) zámek současný, který je klasicistní novostavbou bez starších konstrukcí. Původní barokní zámek byl nadále využíván jen jako kanceláře úředníků panství. Po smrti Václava Novotného prodala ovdovělá manželka Alžběta zámek i velkostatek v roce 1851 kutnohorskému měšťanovi Josefu Čapkovi, který však již následujícího roku zemřel, a jako dědictví po jeho ženě Josefě Čapkové, rozené z Eisensteinu,se zámek i s dvorem dostal v roce 1861 do majetku rakouského sklářského podnikatele rytíře Václava Ignáce z Eisensteinu (* 1. 9. 1793 Kutná Hora - † 9. 9. 1881 Prčice), který si Polní Voděrady zvolil za nové rodové sídlo. Nový majitel nechal v letech 1862-63 zbořit s výjimkou barokní sýpky (která je tak nejstarší dochovanou stavbou areálu) všechny budovy poplužního dvora i se starým zámkem.

Po předčasné smrti jeho syna Karla z Eisensteinu († 17. 10. 1872 Polní Voděrady) spravovala dočasně zámek a velkostatek vdova Julie z Eisensteinu a to až do doby dospělosti jejich syna Emmericha z Eisensteinu (* 13. 9. 1859 Praha - † 24. 2. 1917 Praha). Jeho druhou ženou byla Irena Berta Henrieta Emma, rozená svobodná paní Daczická z Heslova (* 30. 12. 1865 Kliky - † 4. 12. 1922 Prčice), která byla potomkem známého kutnohorského rodu Dačických z Heslova. Za nich proběhla na konci 19. století zásadní modernizace interiérů zámku a úprava fasád v eklektickém až secesním slohu. K západní stěně staršího křídla z let 1810-11 bylo přistavěno křídlo nové s téměř čtvercovým půdorysem a vznikl nový vstup s balkonem v jižním průčelí. Vnější fasády zvýraznily římsy, okna byla oddělena plochými pilastry zakončenými bohatě zdobenými korintskými hlavicemi a opatřena nadokenními i podokenními římsami. Střední osa zámku byla nad balkonem zvýrazněna štítem s erbem Eisensteinů. V prvním patře vznikl reprezentační velký sál, z něhož byl přístup na balkon. Současně s přestavbou zámku byl upraven a zásadně rozšířen i zámecký park podle projektu renomovaného pražského zahradního architekta Františka Josefa Thomayera.

Posledním majitelem velkostatku i zámku byl Karel Boromejský z Eisensteinu (* 1. 1. 1902 Praha - † 1945 Kolín?), který se z obavy před ztrátou majetku přihlásil v roce 1941 k německé národnosti. To se mu nakonec stalo osudným, protože na základě toho byl dne 16. 5. 1945 zatčen a předán do internačního tábora v Kolíně, kde měl být ubit lopatou a zahrabán na neznámém místě. Jeho těhotná žena Berta byla zatčena v Praze a rovněž uvězněna. Majetek byl rodu na základě tzv. „Benešových dekretů“ zkonfiskován, přičemž zámek získal místní národní výbor (obecní úřad) a půda velkostatku byla již 1. července 1945 rozdělena lidu.

Ve starší literatuře publikovaným informacím, že dnešní stavba vznikla přestavbou staršího barokního zámku, neodpovídají nedávno nalezené plány z roku 1806 na neuskutečněnou přestavbu barokního zámku, ani skutečnostem zakresleným na starých mapách (na mapách druhého vojenského mapování z let 1806-11 je zámek ještě zakreslen na západní straně aeálu dvora, zatímco na mapách třetího vojenského mapování z let 1869-85 je již zámek i dvůr zakreslen v současné nové poloze) a potvrzují zjištění stavebně-historického průzkumu, který na konci 90. let 20. století provedli archeolog Radek Tvrdík a historik Vladimír Rišlink z Regionálního muzea Kolín, v rámci kterého nebylo u současné budovy zámku zjištěno žádné barokní nebo ještě starší zdivo.

Zámek začal po rocve 1945 sloužit jako bytový dům pro 6 místních rodin, ovšem bez potřebné údržby byl obyvatelný jen do roku 1984, kdy se z něj odstěhovala poslední nájemnice, paní Beránková. Opuštěná stavba poté rychle chátrala, stejně jako okolní park. Po roce 1990 ho od obecního úřadu získala řada spekulativních majitelů, žádný z nich však nepřikročil ke slibovaným opravám. V roce 1997 zdevastovanou budovu zakoupila společnost Geosan Kolín s cílem zřídit zde reprezentativní sídlo firmy. Došlo však jen k zakrytí balkónu provizorní dřevěnou stříškou a památka chátrala dál. V roce 2003 ze štítu zmizel kamenný erb rytířů z Eisensteinů, pravděpodobně byl ukraden. V roce 2006 byl již vážně poškozen krov, krytina a stropy, jejichž některé části se začaly hroutit. V roce 2007 byl proto zámek zapsán na seznam Národního památkového ústavu s nejohroženějšími památkami ČR a v dubnu téhož roku ho koupila společnost ElitProfit ruského podnikatele Alexandra Sbojeva za účelem jeho generální rekonstrukce a následného využití pro obytné účely. V polovině roku 2012 byl sice zámek s pozemky nabídnut k prodeji za vyvolávací cenu 6 000 000 Kč, nicméně v srpnu roku 2014 započala společnost ElitProfi s rekonstrukci zámku i přilehlého parku. Rekonstrukce sice zámek zachránila z havarijního stavu, způsob jejího provedení si však vysloužil částečnou kritiku památkářů.

Po dokončení rekonstrukce v roce 2016 sloužil zámek jako rodinné sídlo, v roce 2019 byl nabídnut k prodeji za 44 000 000 Kč. V roce 2020 ho koupil Bohuslav Borek, majitel společnosti Bellarty Czech Republic, která obchoduje s textilem.

Přístupný není ani zámek, ani zámecký park.