Cesty a památky

Kolínsko » Plaňany » kostel Zvěstování Panny Marie

kostel Zvěstování Panny Marie

Plaňany, Kostely, synagogy a modlitebny, Kostely románské

Kostel Zvěstování Panny Marie v Plaňanech, do roku 1620 zasvěcený sv. Petrovi, je jedním z nejstarších kostelů u nás a cennou památkou českého raně středověkého stavitelství. Zajímavé je i zjištění, že současný románský kostel stojí na místě ještě starší stavby, která měla podobu kamenné rotundy.

Románská perioda

Období výstavby v románském slohu lze rouzdělit na dvě stavební fáze. Již v průběhu 10. století vznikl na tomto místě první kamenný románský kostel v podobě rotundy, jehož základy byly zjištěny při archeologickém výzkumu v roce 1937 pod podlahou současné stavby. Rotunda ovšem byla v průběhu 1. poloviny 12. století zbořena a na jejím místě byl vystavěn nový jednolodní románský kostel, který se v zásadě dochoval dodnes. Stavba probíhala na několik etap po dobu asi pěti let v období 1160-70, což lze odvodit na základě typové shodnosti s datovanými stavbami kostelů ve Svojšíně u Stříbra (1159) a Jakubu u Kutné Hory (1165).

Gotická perioda

Až teprve v roce 1352 je kostel poprvé písemně připomínán, a to v registrech papežských desátků. V roce 1359 pak jsou jako patroni zdejšího kostela doloženi Čeněk z Lípy a Hron z Kostelce, po nich pak Pavel z Jenštejna, otec pozdějšího pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Do jenštejnského období (70. – 80. léta 14. století) spadá gotická přestavba kostela, v rámci které byla ubourána románská apsida a k lodi byl přistavěn vzdušný a bohatě prosvětlený presbytář, postavený Jenštejnovou arrasovsky orientovanou dvorskou hutí.

Renesanční perioda

Renesanční úpravy se kostel dočkal v roce 1591 za Mírků ze Solopysk, sídlících na místní tvrzi. V roce 1620 byl za Jiřího ml. Mírka kostel přesvěcen na Zvěstování Panny Marie. Zda byly v té souvislosti provedeny nějaké stavební úpravy, není známo.

Barokní perioda

Jelikož byl kostel v roce 1716 poškozen požárem, v roce 1749 byla provedena z nadace kněžny Marie Terezie Savojské barokní úprava, která se nejvíce projevila v interiéru. Během ní byla nově sklenuta loď a na místě původní románské tribuny byla vestavěna v západní části lodi barokní kruchta podepřená dvěma sloupy. V roce 1793 se jako důsledek zmíněného požáru a podceněné údržby sesunula vrchní část věže, která byla při následné opravě snížena o jedno patro. Tato oprava věže je zajímavá v tom, že tehdejší stavitel přistopupil k rekonstrukci velmi citlivě - v duchu v této podobě neznámého barokního historismu. od kutnohorského sochaře Martina Másla. V roce 1805 byla v pozdně barokních až klasicistních formách rozšířena kruchta a byly prolomeny nové okenní otvory v lodi a změněny okenní otvory v presbytáři. Současně byl odstraněn nejzápadnější opěrný pilíř na jižní straně presbytáře a na jeho místě byla k presbytáři přistavěna sakristie (odstraněním opěráku ale došlo bohužel k porušení statiky stavby, což se později projevilo jejím praskáním).

Puristická úprava v 19. století

V rámci drobných oprav byla v roce 1862 nově zastřešena věž, v roce 1868 na ní byly umístěny hodiny od poděbradského hodináře Janaty a v roce 1880 byl interiér kostela vymalován malířem p. Kapelou ze Zásmuk. Tyto stavební práce ale neměly na výslednou podobu kostela větší vliv. K zásadnímu zásahu do výsledné podoby stavby došlo v roce 1892, kdy byly při puristické obnově exteriéru odstraněny některé pozdější stavební prvky, například do presbytáře byla navrácena okna s hrotitým záklenkem a novými kružbami. Tuto etapu, v rámci které dominovala především snaha za každou cenu obnovit co nejvíce středověký vzhled kostela, dnes historici umění posuzují jako nesprávnou a příliž bezohlednou k historii stavby.

20. a 21. století

Od roku 1910, kdy byl v sousedství postaven nový kostel sv. Jana Křtitele, byl kostel Zvěstování Panny Marie využíván již jen jako hřbitovní kaple a postupně chátral. Ačkoliv to na první pohled nebylo zřejmé, několik desetiletí se jednalo o jednu z nejvíce ohrožených památek Kolínska (ve velmi špatném stavu byla především statika kostela a dřevěné části, které byly napadeny dřeokaznou houbou). V roce 2016 byla naštěstí zahájena postupná oprava z programu záchrany architektonického dědictví. V první fázi byly opraveny fasády presbytáře a lodi, v roce 2021 byla dokončena oprava krovů a zastřešení věže. Současně probíhala v letech 2020-21 obnova výmalby lodi a oprava kruchty. V letech 2023-24 probíhal průzkum presbytáře, kde byla odkryta výrazná středověká výmalba z 80. let 14. století, jejíž některé gragmenty zůstanou odkryté. Dokončení oprav kostela je plánováno na rok 2025.

Exteriér kostela

Jednolodní obdélný kostel z tesaných kvádrů v pásech střídavě z bílého a červeného pískovce, s nižším, pětiboce uzavřeným presbytářem a hranolovou věží před západním průčelím. Loď je 12,2 metru dlouhá a 6,5 metru široká, v její jižní stěně jsou dvě románská okna, fragment původního vstupního románského portálu a pozdější široká okna. Pod střechou je loď zdobena římsou s obloučkovým vlysem na konzolkách (24 obloučků na každé straně) a zubořezem. Věž je čtvercová, vysoká 38,5 metru, v patře je jedno románské okno, nad ním dvě sdružená románská okénka na středním sloupku a pod střechou je zdobena římsou se zubořezem a obloučkovým vlysem. Polygonální presbytář je prolomen gotickými lomenými okny s kružbou a opatřen zevně opěráky. Na severní starně se ke kostelu připojuje malá obdélná barokní sakristie se samostatným vstupním portálem a kruhovým oknem.

Interiér kostela

Obdélná loď je sklenuta třemi poly barokní valené klenby s výsečemi, kterou při stěnách podpírají čtyři páry pilastrových sloupů, spojených napříč pasy. Západní část lodi zabírá trojramenná kruchta, nesená dvěma oblými sloupy s hlavicemi, vybudovaná na místě románské pavlačové empory, která původně zabírala celou jednu čtvrtinu lodi (hloubka cca 3,3 metru). Lomeným triumfálním obloukem se loď otevírá do presbytáře, který je sklenut dvěma poli žebrových kleneb. Klenební žebra, neobyčejně štíhlého a jemně profilovaného hruškovitého tvaru, se protínají ve dvou různě velkých kruhových svornících s jemným reliéfem růžic a na rozhraní klenebních polí spočívají na polygonálních konzolách s římsovitou profilací. Šest ostatních koutových konzol má podobu jednoduchých drobných jehlanců, jedna konzola ve východní stěně (za oltářem) je doplněna reliéfem lidské polopostavy. Presbytář původně osvětlovalo sedm hrotitých oken, rozmístěných v bocích polygonu a ve dvojici na severní i jižní stěně (východní okna byla později zazděna). V presbytáři se zachoval pozůstatek sanktuáře v severovýchodním boku polygonu, který tvoří obdélný výklenek se zbytkem dolní části ostění s výžlabkovou profilací.

Zařízení kostela

Pozdně barokní až rokokový mobiliář kostela je celkově velmi zajímavý. Vyniká z něho hlavní rokokový oltář* od českobrodského řezbáře Jana Mezdřického z roku 1794, zdobený zlacenými rokajovými motivy a sochami sv. Jeremiáše a sv. Izaiáše po stranách. Na oltáři je starší obraz s námětem Zvěstování Panny Marie z roku 1750 (datováno na zadní straně plátna).. Oltář byl restaurován v letech 2022-24. Na epištolní straně je boční oltář* sv. Jana Nepomuckého z roku 1764 a na evangelijní straně boční oltář* všech svatých z roku 1766. Oba jsou dílem kutnohorského řezbáře Martina Másla, autotorem oltářních obrazů je litoměřický malíř Jan Petrus a kostelu je věnovali otec a bratr tehdejšího faráře Jana Antonína Bartla. Kazatelna* z let 1775-1800 je zdobená zlacenými rokajovými kartušemi, na čelní stěně poprsnice je v kartuši český nápis: BLAHOSLAVENI KTEŘÍŽ SLYŠÍ SLOVO BOŽÍ A OSTŘÍHAJÍ HO. LUKÁŠ. Pod kruchtou je na severní stěně zavěšen velký obraz Poslední večeře od neznámého autora, přenesený sem ze zrušeného kláštera v Českém Brodě. V západní stěně podvěží je druhotně zazděna renesanční pískovcová deska z roku 1587 s erbem Mírků ze Solopysk (ozbrojená ruka protínající oklestek) a českým memoriálním nápisem gotickou minuskulí o stavbě sousední zvonice: LETHA 1587 TATO ZWONICZE GEST NAKLADEM VROZENEHO PANA SYMEONA MIRKA SOLOPISK WYSTAWENA. V severní stěně podveží jsou druhotně od opravy v roce 1886 zazděny tři renesanční náhrobníky (od leva):

náhrobník Anny Cukrové z Támfeldu a Ludmily Mírkové ze Solopysk (obě † 1. 10. 1572) z červeného mramoru, v dolní části je reliefní erb Cukrů z Támfeldu (pokosená koruna) a Mírků ze Solopysk, v horní části je jedenáctiřádkový český nápis gotickou minuskulí: LETA PANIE 1582 W PONDELIJ PO SWATEM MICHALU ARCHANGIELU PO SSESTE HODINJE NA AUTERY VMRZELA GEST VROZENA PANNJ ANA CUKROWA Z TAMFFELDU A NA PLANIASECH / TEHOZ LETA A DNE VMRELA GEST VROZENA PANA LIDMILA MIRKOWNA Z SOLOPISK A TUTO OBE SPOLU POCHOWANY GSAU [---] BUOH RAC GE W MRETWOLECH SW[---]A DU[---],
náhrobník Adama Mírka ze Solopysk († 10. 12. 1572) je z červeného mramoru, opatřený v dolní polovině reliéfním erbem Mírků ze Solopysk orámovaným vavřínovým věncem a v horní polovině českým sedmiřádkovým nápisem gotickou minuskulí: LETA PANE MVCLXXII W STREDU PO SWATÝM NIKULASSI VMRZEL VROZENY WLADYKA PAN ADAM MIREK Z SOLOPISK A NA HOSTICYCH A TUTO ODPOCZIWA W OCZEKAWAGE W KRYSTU PANU WZKRISSENIJ K ZIWOTU WĚČZNEMV,
náhrobník Barbory Dobřichovské z Lomné († 30. 8. 1581) z červeného mramoru, v zahloubeném poli s vyobrazením ženské postavy v dlouhých nepřepásaných šatech, v levé dolní části je erb Bedřichovských (lilie), a jednořádkovým českým nápisem gotickou minuskulou obíhajícím okolo: LETA 1581 W STŘEDU DEN SWATEHO JANA STIETJ VMRELA GEST VROZENA PANA BARBORA BEDŘICHOWSKA z LONE A NA RATWORZI A TUTO POCHOWANA GEST [---]M BUOH [---] MILOSTIW BYTI.

Na kruchtě jsou umístěny varhany z roku 1893 od pražské varhanářské firmy Rejna & Černý.

Kostel je od 1. ledna 2005 filiální, spravován Římskokatolickou farností Pečky Kolínského vikariátu. Bohoslužby se v kostele nekonají.

Prohlášení za památku

Kostel Zvěstování Panny Marie byl 5. května 1958 zapsán spolu se zvonicí a ohradní zdí do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 31028/2–831.