Cesty a památky
Milčice - PP
Milčice, Příroda, Přírodní památky
Přírodní památka (PP) Milčice (kategorie Mezinárodního svazu ochrany přírody IUCN – III, přírodní památka) byla vyhlášena v nadmořské výšce 189 - 193 metry na rozloze 4,0795 ha z důvodu ochrany evropsky významných stanovišť, zahrnutých do evropsky významné lokality (EVL) Milčice, s kterou se v celém rozsahu překrývá. Lokalitu spravuje Krajský úřad Středočeského kraje.
Chráněné území se nachází v mělkém, asi 400 metrů dlouhém údolí, kopírujícím tok Milčického potoka, z jihu ohraničeném mírným svahem, které vzniklo pravděpodobně těžbou písků nebo hořlavé rašeliny (humolitu). Silné prameny s tvorbou pěnovců (Cratoneurion) jsou prioritním předmětem ochrany území, na kterém zaujímají cca 10 % plochy. Jsou pro něj charakteristická vydatná pěnovcová prameniště, která se nachází při jižním okraji vodních ploch. Zbylé území zaujímají stanoviště tvrdé oligo-mezotrofní vody s bentickou vegetací parožnatek v mělkých tůních na prameništi, přechodová rašeliniště a třasoviště s vegetací bahnitých substrátů v litorálním pásmu vodní plochy a zásaditá vápnitá slatiniště v okolí pramenů s výskytem vzácných druhů rostlin.
Pěnovec (Cratoneurion) je nezpevněný sladkovodní vápenec, druh travertinu (pravý travertin vzniká z minerálních pramenů). Pěnovec se vysráží na zemském povrchu poté, co rostliny odeberou kysličník uhličitý vyvěrající vodě s rozpuštěným vápencem ze spodních zemských vrstev. Dříve se pěnovec využíval k hnojení polí nebo výrobě dýmek (tzv. „pěnovky“).
Prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata) je kriticky ohrožená (C1) drobná orchidej z čeledi vstavačovitých, dorůstá výšky 30 až 80 cm. Přímá lodyha nese 5 až 12 cm dlouhé květenství s až 50 květy, jednotlivé květy mají růžovou až světle nachovou barvu. Kvete od května do června. Na území PP Milčice se vyskytuje okolo 500 kvetoucích rostlin.
Sítina slatinná (Juncus subnodulosus) je kriticky ohrožená (C1) vytrvalá trsnatá bylina z čeledi sítinovitých. Dorůstá výšky až 1 metru, květenstvím je bohatý kružel s prodlouženými, do boku odstálými větévkami, často i nazpět ohnutými, kvete od července do srpna.
Hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum) je silně ohrožená (C2) vytrvalá kapradina z čeledi hadilkovitých. Dorůstá výšky až 21,5 cm, listy jsou dlouze řapíkaté, lysé. Výtrusnice jsou ve dvou řadách, bočně srostlé, ponořené v pletivu. Doba zralosti je od června do srpna.
Ostřice Davallova (Carex davalliana) je silně ohrožený (C2) druh hustě trsnaté trávy z čeledi šáchorovitých. Má tuhou lodyhu, vysokou 10 až 40 cm, ve vrchní části drsnou. Listové pochvy jsou tmavohnědé, listy kratší než lodyha. Rostlina je dvoudomá, samčí vrcholový klas je asi 2 mm široký a 2 cm dlouhý, samičí klas je asi 4 mm široký a max. 1,5 cm dlouhý, rozvolněný. Hnědé mošničky jsou delší než plevy, 3 až 4 mm dlouhé, dlouze zobánkaté, odstávající od klasu. Kvete od dubna do června.
Ostřice pozdní (Carex viridula) je silně (C2) ohrožený druh hustě trsnaté trávy z čeledi šáchorovitých. Má tuhý stonek vysoký 5 až 30 cm, soukvětí tvoří 3 až 9 klasů a kvete od května do července.
Bezkolenec modrý (Molinion caeruleae) je ohrožená (C3) nepřezimující tráva, která tvoří krátce výběžkaté trsy vysoké 30 až 40 cm. Olistění je tmavozelené s bělavým středním žebrem, na podzim se barví zlatě až červenohnědě. Květní stébla jsou vysoká kolem 120 cm. Zcela výjimečně roste v nížinách (v Polabí), obvyklá je ve vyšších polohách a hojná v subalpínském stupni, kde roste na vlhkých a slatinných loukách, v rašeliništích a v některých typech alpínských trávníků. Kvete od srpna do října.
Sítina alpská (Juncus alpinoarticulatus) je ohrožená (C3) vytrvalá trsnatá bylina z čeledi sítinovitých, reliktní rostlina střední Evropy. Dorůstá výšky až 60 cm a kvete od června do srpna.
Prohlášení za památku
Přírodní památka byla vyhlášena Krajským úřadem Středočeského kraje ke dni 15. březnu 2017, v Ústředním seznamu ochrany přírody (ÚSOP) je evidována pod kódem 6134.
Fotogalerie
Zdroj informací
Ústřední seznam ochrany přírody Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Mapa
Poloha
Přírodní památka se nachází západně od obce a je velmi obtížně přístupná, nevedou k ní žádné veřejné cesty.
GPS: 50°6'30.591"N, 14°58'49.495"E
Přístupnost
Volně přístupné
