Původně středověký, zřejmě románský kostel z 1. pol. 13. století, o kterém pochází nejstarší písemná zmínka z roku 1309, vážící se k vysvěcení hlavního oltáře pražským biskupem Janem IV. z Dražic. V roce 1676 je kostel zmiňován jen jako kaple, která byla upravena barokně v roce 1787. V březnu roku 1864 byla z iniciativy faráře Františka Exnera ubourána loď kaple a ještě téhož roku byl k původnímu presbytáři přistavěn nový pseudorománský kostel podle návrhu šternberského stavitele Josefa Falty. Základní kámen byl položen 1. května a již 18. prosince byl slavnostně vysvěcen. V roce 1904 pak byl kostel důkladně opraven a na věž byly zavěšeny hodiny. V roce 2019 byla opravena fasáda věže a její střecha včetně nového krovu.
Jednolodní obdélný kostel s pravoúhlým presbytářem, čtvercovou sakristií po severní straně a hranolovou věží nad západním průčelím. Z původní stavby se dochoval pozdně gotický pravoúhlý vstupní portál do sakristie a snad i částečně raně gotické zdivo presbytáře. Ve vnější jižní zdi lodi se dochoval zbytek ostění hrotitého gotického portálu.
Presbytář je sklenut křížovou klenbou bez žeber, loď valeně do pásů. Na stěnách je plošně stylizovaná ornamentální a vegetativní výmalba s Nástroji Kristova umučení („Arma Christi“) na triumfálním oblouku.
Hlavní oltář je pozdně barokní s rokokovým obrazem sv. Matouše z roku 1798 od malotického faráře Víta Prossila, po jeho stranách stojí rokokové sochy sv. Prokopa a sv. Vojtěcha z 60. let 18. století. Oba boční oltáře (Nejsvětějšího srdce Panny Marie a Nejsvětějšího srdce Páně) s mramorovými menzami ze 60. let 18. století, převezené sem při přestavbě v roce 1787 ze zrušeného kostela Panny Marie Pomocné u Bruské brány v Praze, jsou tč. uloženy v depozitáři Pražského arcibiskupství. Zbylý mobiliář* je novorománský (kazatelna s řezanými reliéfy svatých, lavice, zpovědnice, křtitelnice, jižní oltář s českými světci atd.), v roce 1904 ho pořídila firma bratří Bušků ze Sychrova, a v kolínském regionu se jedná o ojediněle dobře zachovaný uměleckořemeslný soubor od jednoho výrobce. Na kruchtě jsou varhany z roku 1894 od varhanáře Jana Tučka z Kutné Hory.
Ve věži visely původně tři zvony, dochoval se pouze jeden z roku 1600 od zvonaře Bartoloměje z Cimperka. Koruna je tvořena šesti hladkými uchy, kolem krku probíhá vlys s biblickými výjevy, ohraničený plastickými dvojlinkami. Pod vlysem je vejcovec, na jedné straně pláště reliéfní krucifix s beránkem a na druhé straně dva medailony. Na plášti jsou celkem tři české nápisy: DOKAZUGESS ZAGISTE BUH LASKY SWE K NAM / NEBO KDYZ GSME MY GESSTIE HRZISSNI BYLI / TEHDAZ KRISTUS VMRZEL ZA NAS MNOHEM / MY TEHDY WICE NYNI GIZ SPRAWEDLIWY VCZI / NIENI KRWE GEHO WYSWOBOZENI BUDE / ME OD HNIEWU A SKRZE NIEHO SAMEHO. INRI. SLOWUTTNY BARTOLOMIEG ZWONARZ Z CYNPERGU / W NOWEM MIESTTE TENTO ZWON UDIELAL LETA 1600. V roce 1916 byl rekvírován zvon z roku 1504 od Mistra Tobiáše, přelitý v roce 1904 Arnoštem Diepoldem v Praze, a zvon z roku 1491 od pražského zvonaře Hanuše Konváře, přelitý v roce 1844 Karlem Bellmannem.
Od 1. ledna 2005 filiální kostel spadající pod správu Řimskokatolické farnosti Kostelec nad Černými lesy Kolínského vikariátu. Bohoslužby se konají pouze první sobotu v měsíci od 17:00 hodin.
Kostel sv. Matouše byl za kulturní památku prohlášen Ministerstvem kultury 2. 12. 2013 a zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 105236.
Rišlink V.: Malotice, stručný přehled dějin obce. 2009.
Kutil J.: Nápisy okresu Kolín, diplomová práce, str. 155. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. 2012.
Kostel sv. Matouše stojí v severní části středu obce.
GPS: 49°57'54.902"N, 14°58'36.733"E
Přístupné po dohodě