Cesty a památky
o Heřmanovi a Mileně
Krakovany, Pověsti
Na Krakovanské tvrzi žil vladyka a jmenoval se Heřman. Na Týneckém hradě měl snoubenku, která se snad jmenovala Milena, jiní říkají Bělinka. Ke svatbě bylo již všecko připraveno. V pondělí česal Heřman koně vraný, když k němu přišla jeho matka se slovy: „Nejezdi Heřmane na svatbu dnes, měla jsem strašlivý sen!“. Ale Heřman jí odpověděl: „Což by to za svatbu bylo, kdyby ženicha nebylo. Milá matko, není to nic platné, na svatbu pojedu“. Ale matka znovu úpěnlivě prosí: „Nejezdi Heřmane, pamatuj na můj sen, pošli za sebe svého svého bratra, ušetři mne žalu!“. Heřman je však neústupný: „Což by to bylo za svatbu, Milena čeká. Dnes nebo nikdy! Do sedel družino a vzhůru na Týnecký hrad!“. Matka vidí, že nezabrání svému synovi v jeho počínání a proto zvolná hrozná slova: „Budiž proklet, neposlušný synu, ať se ti stane cokoliv, když mé rady nedbáš!“. „Vzhůru, moje družino! Milena čeká! Já nedbám na babské rady, nám mladým život patří!“. Vyjeli za bránu, na nebi byl jen malý mráček. Náhle se z něho zablesklo a zazněla hromová rána. Kůň pod Heřmanem se vzepjal a dal se do šíleného běhu. Vtom se Heřman zřítil k zemi a hlavu si srazil… Muži z jeho doprovodu donesli Heřmana domů a uradili se, že o tom nevěstě nepovědí. Ale nevěsta připravená, ustrojená, očekávala ženicha, zklamaně ptá se, kde zůstal její milý. „Heřman očekává svou nevěstu na krakovanské tvrzi, chystá stoly a židle“, odpověděli. Milena nasedla na koně a svatební průvod se vydal zpět do Krakovan. Když přijeli do „Horek“ vidí Milena na zemi loužku krve, ptá se: „Z čeho je ta loužka krve?“. „Střelil Heřman koroptvičku před nevěstu na mističku“. Když přijeli dál pod samé Krakovany, vidí nevěsta opět loužku krve a ptá se: „Z čeho je ta loužka krve?“. „Střelil Heřman krásnou lani, by se najedli mládenci a panny.“. Když dojeli až do vsi, začli zvonit umíráčkem. „Komu to zvoní hranu?“, ptá se Milena. „Ale, rychtářovu nemluvňátku, maličkému pacholátku“, jí odpověděli. Avšak nakonec jí přeci jen museli říci pravdu a ukázat mrtvého Heřmana v komoře. Ona si vzala sebou na hostinu svůj nůž a vidličku a – tím nožem si srdce probodla…
Tak skončili podle pověsti svůj mladý život Heřman z Krakovan a Milena z Týneckého hradu. Pochovali je prý na tom místě a hrob označili kamenem z pískovce. Na kameni vyryli dvě srdce probodená nožem a vidličkou.
Mapa
Poloha
Podle Josefa Vlastníka, dokumentární studie Krakovany a Božec, MNV Krakovany 1984.
GPS: 50°3'29.800"N, 15°21'49.220"E
