Cesty a památky

Kolínsko » Krakovany » evangelický sbor

evangelický sbor

Krakovany, Kostely, synagogy a modlitebny, Modlitebny

Přestože toleranční patent císaře Josefa II. byl vydán 13. října 1781, na tehdejším pardubickém panství byl vydán v češtině až 17. února 1782. Evangelíci se v Krakovanech začali nejprve scházet v domě čp. 4 u pana Josefa Nedobytého a v roce 1784 byl založen místní reformovaný evangelický sbor, do kterého patřilo kromě Krakovan dalších 31 obcí v okolí. V září téhož roku přichází do Krakovan i první duchovní, kterým byl Janko Miklóš z Horních Uher (dnešního Slovenska). Brzy poté, co ke krakovanskému sboru přichází, začíná se se stavbou modlitebny, která zde doposud členům chyběla. Nacházela se u starého hřbitova při dnešní silnici do Božce a byla dřevěná (roubená). Nejednalo se o velkou stavbu, připomínala spíše kapli. Zanikla v roce 1804 v souvislosti se stavbou nové kamenné modlitebny, která se dochovala dodnes.

Ta byla postavena v roce 1805 za faráře Karla Molnára v empírovém stylu s doznívajícími principy barokního tvarosloví, nicméně s charakteristicky jednoduchými liniemi. K užívání byla předána na společné bohoslužbě dne 20. října 1805. V roce 1840 byla loď kostela prodloužena k východu a ukončena novým průčelím. Největšího rozkvětu zaznamenal zdejší evangelický sbor za dlouholetého působení faráře Jana Emanuela Řepy v letech 1885–1931. V roce 1959 byl sbor zasažen kulovým bleskem, který ho výrazně poškodil, při opravě proto byla v roce 1960 ubourána polokruhovitá apsida v závěru stavby. Renovace stavby byla provedena v roce 1989.

Jednolodní, jednoduchá obdélná stavba orientovaná k západu, původně půlkruhově uzavřená, na západní stěně se zbytky náběhových zdí bývalé apsidy. Jižní a severní stěny jsou členěné nevýraznými lizénovými rámci a třemi okny se stlačenými polokruhovitými záklenky na každé straně. Dominantním prvkem je vstupní východní průčelí završené jedenkrát odstupněným trojúhelníkovitým štítem, který je nejzdobnější částí stavby. Dřevěné dveře jsou ukotveny v segmentově zaklenutém ostění, lemovaným jednoduchou šambránou. Nad nimi se v ose nad sebou nacházejí dvě polokruhově zaklenutá okna, rovněž lemována jednoduchou šambránou. Mezi okny se nachází nápis „Dům modlitby“, provedený ve štuku imitací gotického písma, a ve štítu rovněž štukově provedený kalich. Stavba je ukončena jednoduchou visutou římsou, na kterou dosedá sedlová střecha.

Jednoduchý a prostě pojatý, nicméně velmi působivý interiér je halového typu bez dalšího členění, ukončený rovným stropem s mělkým fabionem, který je ohraničen jednoduchou oblounovou profilací, čímž vytváří imitaci nástropního zrcadla. Podlaha je žulová, s motivem šachovnice, západní část lodi je zdůrazněna vyvýšeným dřevěným pódiem, na které vedou dva schody (dřevěný a kamenný). Ve východní části nad vstupem s hlubokou špaletou se nachází dřevěná kruchta s varhany, podpíraná dvěma dřevěnými sloupky. Na kruchtu vede schodiště při severní stěně. Do současné podoby byl interiér upraven v roce 1933, kdy byly pořízeny malby s biblickými citáty, provedené imitací gotického písma: Neposlal Bůh Syna svého na swět, aby odsoudil swět, / ale aby spasen byl Swět skrze Něho (západní stěna), Lépe jest doufati v Hospodina, nežli naději skládati v člověka. Žalm 118,8./ Všecko, zač byste kdy prosili v modlitbě, věříce, vezměte. Mat. 21,22. / Nebe a země pominou, ale slova má nepominou. Luk.21.33 (severní stěna) a Jestliže Wás Syn vysvobodí, právě swobodni budete. Jan 8-36 / Mějte sůl sami v sobě a pokoj mějte mezi sebou. Marek 9.45 / Svíce nohám nyní je slovo tvé a světlo stezce mé. Žalm 119.105 (jižní stěna).

Ze zařízení vyniká pouze pozdně roková kazatelna z roku 1805 a varhany s lavicemi z roku 1933. V ose západní stěny je vsazena obdélníková mramorová pamětní deska z roku 1934 k 150. výročí založení sboru.

Před vstupním průčelím stojí pilířová brána z 1. pol. 19. století a původně zde rostly dvě památné lípy vysazené v roce 1854; po vichřici v roce 2000 zde zůstala jen jen jedna. V okolí modlitebny je evangelický hřbitov.