Cesty a památky

Kolínsko » Kolín » zvonice u chrámu sv. Bartoloměje

zvonice u chrámu sv. Bartoloměje

Kolín, Zvonice a zvoničky

Národní kulturní památka.

Pozdně gotická zvonice, postavená v roce 1504 mistrem Bartošem v severozápadním rohu dnes již zrušeného hřbitova u chrámu sv. Bartoloměje. K její stavbě bylo přistoupeno po zjištění vážných statických poruch a praskání zdiva severní chrámové věže v roce 1497, způsobených provozem velkých zvonů. Zvonice byla od počátku opatřena dřevěným ochozem, o kterém se dochovala zpráva z roku 1587 v souvislosti s požárem: „den před sv. Vítem udeřil hrom na věž a zapálil pavlač, na kterým obvykle trubači traubívají“. V roce 1724 nechal děkan Michal František Černý doplnit střechu věže barokní makovicí se zlaceným křížem, který vysvětil 6. října téhož roku, a těsně po jeho smrti v roce 1728 byl na zvonici přenesen na základě jeho testamentu středověký orloj (hodiny), doložený na severní chrámové věži již v roce 1492. Během zničujícího požáru 24. července 1796 bylo mimo střechy a zvonové stolice zničeno i vnitřní schodiště, starobylý orloj (hodiny) a dřevěný můstek, kterým se do zvonice vstupovalo z hudební kruchty chrámu v úrovni 2 patra (dochoval se zevnitř patrný zazděný portálek). K opravě škod po požáru došlo hned v následujícím roce 1797, přičemž v nejvyšším patře věže byl nově zřízen jednopokojový byt hlásného, vybudován byl nový dřevěný ochoz a stavbu ukončila nová valbová střecha krytá šindelem, zakončená pozdně barokní lucernou. K opravě zastřešení došlo v roce 1847 z iniciativy děkana Jana Lindnera. Kolínský kaplan a pozdější děkan Jan Nepomuk Svoboda zřídil a v roce 1852 otevřel v komůrce prvního patra (do té doby sloužící jako kozí chlívek hlásného) veřejnou obecní knihovnu, vůbec první podobné zařízení v Čechách. K dalšímu poškození zvonice došlo při požáru 26. října 1869, a bylo tak velké, že se dokonce vedla na městské radě debata o jejím odstranění. O radu se obrátili do Vídně na architekta Josefa Hlávku, který do Kolína vzkázal:

" ... Tak jako stromoprázdná krajina nemůže vpravdě za krásnou považována býti, tak též nemůže město bez věží i při vší kráse domů co krásné uznáno býti a bude vždy jen smutný pohled poskytovat. Může se s určitostí říci, že není žádná věž tak ošklivá, aby celkem k okrase města nepřispívala. ..."

Na závěr svého dopisu pak doporučil oslovit mladého architekta Josefa Mockera, který navrhl zvonici opravit a také v roce 1871 předložil architektonický návrh. Osobně pak dohlížel na realizaci stavby, provedené v roce 1872 stavitelem Janem Gallatem z Kutné Hory. Během opravy byly odstraněny pozdější přístavby i doplňky, původní dřevěný ochoz byl nahrazen kamenným a věž byla ukončena současnou střechou dlátkového tvaru, pokrytou břidlicí. Ačkoliv to Mocker výslovně doporučoval, uvnitř věže nebylo vybudováno kamenné schodiště, ale bylo zvoleno levnější dřevěné. Jelikož se zdivo severní chrámové věže stále trhalo, v roce 1907 byla věž zafixována pilířem, opřeným o roh zvonice. Poslední změny doznala zvonice v létě roku 1912, kdy byla odstraněna omítka a režné kamenné stěny byly vyspárovány tak, jak je známe dnes. Práce provedla místní stavební firma J. Holý a K. Pechar. V roce 1954 byla z iniciativy kostelníka Jana Kamarýta vložena mezi zvonici a chrám železná mříž k zamezení vstupu do prostoru před západním chrámovým průčelím. V letech 1974-75 proběhla rekonstrukce zvonice, při které byly zpevněny všechny kamenické prvky a břidlicová střecha byla nahrazena měděnou. Přes provedené opravy byl stav zvonice již v roce 2000 označen při revizi za havarijní, a proto byla v letech 2001-04 opravena podle návrhu Ing. Jindřicha Rineše. Částečná oprava zvonice proběhla i v letech 2017-20 v rámci úprav Bartolomějského návrší, kdy byla restaurátorsky ošetřena kamenná nápisová deska na severním průčelí (viz dále), vyčištěny prostory suterénu, restaurovány vstupní dveře, opravena místnost v 1. patře i bývalý byt hlásného – věžníka a byla odstraněna mříž mezi zvonicí a chrámem z roku 1954. Hlavním zhotovitelem všech uvedených prací byla firma GEMA art.

Zvonice je mohutná hranolová třípatrová stavba s mírně nepravidelným čtvercovým půdorysem cca 9×9 m a výškou 55 metrů. Na jižní straně se dochoval sedlový vstupní portál s původními pozdně gotickými okovanými dveřmi, na kterých je v kovovém štítku uveden letopočet 1504. Okna ve zvýšeném přízemí jsou opatřena renesančními kovanými mřížemi z pol. 16. století. V severovýchodním nároží (do ulice) je zazděna deska s českým nápisem gotickou frakturou: SPASITELE SYNA OTCE NEBESKEHO GEZISSE SWIETU Z PANNY NAROZENE(HO) LETA CZWRTE(HO) W PUOLDRUHE(M) TISJC ZALOZENA GEST WIEZE TATO ZWONICY PILNOSTI OBYWATELOW MIESTA TOHO A BARTOSSE SNAZNIE PRACUGICIEH(HO) O TO. BUDIZ POZEHNANO PAANIE GMENO GEMUZ SE KLANIE KAZDE KOLENO BUD I OD WSSE(HO) STWORZENIE CHWALE(NO).

V podzemí věže se nachází sklep s valenou klenbou, přístupný dvěma pískovcovými sedlovými portály pod schody vedoucími ke vstupu do věže. Ten je opatřen pozdně gotickým sedlovým portálem a původními pokovanými dveřmi. Ve sklepě zvonice se dnes nachází lapidárium* kamenných artefaktů nalezených v okolí chrámu během rekonstrukce v letech 2017-20. V místnosti zvýšeného 1. patra (v 19. století zmíněná obecní knihovna) se nachází ojedinělá expozice s částí

souboru chrámového pokladu Římskokatolické farnosti Kolín***. Obsahuje 29 unikátních uměleckých předmětů od středověku do 19. století, zrestaurovaných v letech 2018-19 zlatníkem Norbertem Riegelem. Kolekce obsahuje pozdně gotický kalich (1524) s rytou výzdobou pocházející z kostela sv. Jakuba většího v Ovčárech, prostý goticko-renesanční kalich (pol. 16. století) z kostela sv. Jiří v Lošanech, barokní arcibiskupský kalich (kolem roku 1690, dvorní zlatník Marek Hrbek) z kostela sv. Bartoloměje v Kolíně, klasicistní monstrance (polovina 19. století) z kostela sv. Václava a Božího Těla v Křečhoři, rokokový relikviář sv. Jana Nepomuckého (polovina 18. století) z kostela sv. Bartoloměje v Kolíně, klasicistní kalich (kolem roku 1900) z kostela sv. Bartoloměje v Býchorech, barokní kalich Martina Pezzoridese (1690, dvorní zlatník Marek Hrbek) z kostela sv. Bartoloměje v Kolíně, barokní kalich Judity Prošovské (1718) z kostela sv. Víta v Kolíně, malá rokoková monstrance (polovina 18. století) a honosná rokoková monstrance Liboria Dittmanna (1756, zlatník Nikolaus Maden) zdobená českými granáty místní provenience z kostela sv. Bartoloměje v Kolíně, rokokový relikviář (polovina 18. století) sv. Kříže z kostela sv. Bartoloměje v Kolíně, rokoková monstarnce (polovina 18. století, zlatník Nikolaus Maden) z kostela sv. Ondřeje ve Starém Kolíně, rokokový kalich 1744), který nechal na Starém Městě pražském zhotovit kontroverzní vojenský velitel a dobrodruh Franz, svobodný pán von der Trenck jako poděkování za vyléčení zranění levé nohy ranou z děla, které utrpěl v Kolíně 14. listopadu roku 1744 při dobývání města obsazeného pruským vojskem, klasicistní kalich (1832) z kostela Nejsvětější Trojice v Kolíně, pseudogotický kalich (1895, zlatník Josef Hirsch) z chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně, dvě monstrance z poloviny 19. století (klasicistní a pseudogotická) z kostela sv. Bartoleměje v Kolíně, mešní konvičky (konec 19. století), klasicistní ciborium (1797, upraveno na poč. 20. století zlatníkem Heinrichem Grünfeldem) a honosné rokové ciborium (polovina 18. století zlatník Caspar Gschwandtner), z kostela sv. Bartoloměje v Kolíně, čtyři barokní kalichy (1722) zhotovené italským zlatníkem Rinaldem Ranzonim pro potřeby kolínské farnosti z odkazu primase a zámožného měšťana Františka Bohuslava Šperlinka, pozdně manýristický kalich Anny (V)Ašulínové (1660) ze zaniklého kostela Neposkvrněného početí Panny Marie v Jezeřanech (Veltrubech), pozdně rokokové ciborium (konec 18. století) z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Kbelu, renesanční kalich (druhá pol. 16. století) upravený na ciborium (polovina 19. století) z kostela sv. Václava a Božího těla v Křečhoři, rokoková monstrance (pol. 18. století) z kostela sv. Václava v Nové Vsi I, klasicistní monstrance (1780) z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Předhradí, pozoruhodná monstrance složená ze dvou různě starých částí (kolem roku 1700 augšpurská zlatnická dílna, doplněno v polovině 18. století zlatníkem Nikolausem Madenou) z kostela sv. Jiří v Lošanech, rokokový nástěnný svícen cechu řezníků (polovina 18. století) z Řeznické kaple kostela sv. Bartoloměje v Kolíně a barokní misál (1735, autorem honosné vazby je kutnohorský zlatník Ondřej Kraus) z kostela sv. Bartoloměje v Kolíně.

V mezipatře nad klenotnicí jsou vystaveny dva historické kolínské zvony:

Barbora (Prokop) od neznámého zvonaře z konce 15. století, původně v kostele sv. Víta na Zálabí; opatřený je nápisy oddělenými křížem: SANCTE DEUS / SANTE FORTIS / SANCTE IMMORTALIS / S. BARBARA (Svatý Bože, svatý silný, svatý nesmrtelný, sv. Barbora); rekvírován byl v roce 1942 a v červnu 1945 byl do Kolína vrácen,
sanktusník ze 17. nebo 18. století, původně v dnes zaniklé kapli Panny Marie Sedmibolestné,opatřen je nápisem HECEST CAMPAN A AGEBREV.

Ve zvonovém patře byly po dokončení zvonice v roce 1504 zavěšeny dva velké zvony ze severní chrámové věže, a to 1 500 kg vážící Ptáček (pravděpodobně zvaný podle zvonaře Ondřeje Ptáčka z Kutné Hory, přelitý ovšem v roce 1500 zvonařem Janem z Nového Města pražského a od té doby zvaný také „Dominikál) a zvon Mníšek, dle pověsti zachráněný z trosek dominikánského kláštera, který 22. dubna 1421 vypálili husité. Největší a legendami opředený zvon Vůžan z roku 1442 (1449?) zůstal zavěšený v jižní chrámové věži, která nejevila takové známky statických poruch, kde visel až do požáru města v roce 1796. Sestavu ve zvonici v roce 1552 doplnily dva menší zvony od kutnohorského zvonaře Jiřího Klabala. Zvony zde byly původně upevněny srdcem vzhůru, v tzv. „vysokém točení“ (tento způsob zavěšení zvonů je regionální technickou zvláštností, která se rozšířila ve středo-východních Čechách na konci středověku a dodnes se dochoval pouze v Kouřimi a v Rovensku pod Troskami), ale za působnosti děkana Libora Dittmanna mezi léty 1756-80 (přesné datum není známo) byla zvonová stolice upravena na klasické zavěšení zvonů srdcem dolů. Po požáru v roce 1797 bylo ze zbytků spadlých zvonů ulito pět nových zvonů pražským zvonařem Janem Václavem Kühnerem (největší zvon Bartoloměj vážící 1 458 kg byl zhotoven ze zbytků zničeného zvonu Vůžan, dále to byly zvony Jan Pavel, vážící 700 kg, Florián vážící 352 kg, Jan Křtitel lidově zvaný „Johanka“ vážící 180 kg a Ježíš lidově zvaný „Kohoutek“ s váhou 96 kg, o kterém se v Kolíně traduje, že původní zvon z přelomu 15. a 16. století pocházel z místního popraviště) a sestavu doplňoval jediný zachráněný menší zvon z roku 1784 s iniciálami ICS (pražský zvonař Jan Kristián Smrčka?). V roce 1917 byly v rámci válečných rekvizic ze zvonice shozeny a rozbity zvony Bartoloměj, Florián a Kohoutek. Ty byly v roce 1927 zásluhou děkana Václava Sixty nahrazeny zvony novými, ulitými Rudolfem Pernerem z Českých Budějovic, nazvanými opět Bartoloměj (váha 2 108 kg), Florián (váha 638 kg) a Václav (váha 408 kg). Dne 7. 4. 1942 byly v rámci válečných rekvizic zvony, které nesplňovali pro své malé stáří podmínky památkové ochrany, sneseny a odvezeny okupační správou do Prahy, ve věži zůstal pouze přenesený Kohoutek z roku 1650. Děkan Václav Davídek požádal o přenesení zvonů Vít a Sanktusník z kostela sv. Víta na Zálabí, aby doplnil stav zvonů ve zvonici. V roce 2000 byla za faráře Jana Baxanta sestava doplněna o dva velké zvony Bartoloměj a Jan Pavel, v roce 2014 za faráře Libora Bulína o další tři zvony. Po návratu zvonu Vít do kostela sv. Víta na Zálabí je aktuálně v bartolomějské zvonici tato sestava šesti zvonů (dle stáří):

Kohoutek z roku 1650, ve zvonici byl zde zavěšen v roce 1927 místo původního rekvirovaného zvonu Ježíš lidově "Kohoutek". Má na sobě latinský nápis FIAT IVSTITIA ANTE PEREAT MUNVS VERBUM DOMINI MANET IN AETERNUM 1650 (Budiž spravedlnost, dříve než zhyne svět. Slovo Páně zůstává na věky 1650). Pochází původné zřejmě z kostela Všech svatých nebo z kolínského popraviště.
Sanktusník (váha 20 kg) z roku 1730, původně v sanktusové vížce kostela sv. Víta na Zálabí, na krku zvonu je nápis: W. F. Z. I. F. O. 1730,
Bartoloměj (váha 2 145 kg, ulit roku 2000 Rudolfem Pernerem v Pasově, výzdoba Jaroslav Hylas, tón Cis 1), plášť zdobí nápis: S DŮVĚROU VE TŘETÍ KRISTOVO TISÍCILETÍ, NA JEHOŽ PRAHU JSEM BYL ULIT JÁ, BARTOLOMĚJ, V POHNUTÝCH DĚJINÁCH TÉTO ZEMĚ JIŽ POČTVRTÉ, CHCI ZNÍT HLASEM MÍRU A POKOJE a částku 1 milion korun darovalo na jeho výrobu město Kolín,
Jan Pavel (váha 850 kg, ulit roku 2000 Rudolfem Pernerem v Pasově, výzdoba Jaroslav Hylas, tón Fis 1), částku 400 000 Kč na jeho výrobu vybrali drobní dárci, jejich jména jsou uvedena na plášti zvonu,
Prokop (váha 200 kg, ulit roku 2014 Rudolfem Pernerem v Pasově, výzdoba Jaroslav Hylas, tón Gis 1),
Florián (váha 270 kg, ulit roku 2014 Rudolfem Pernerem v Pasově, výzdoba Jaroslav Hylas, tón Ais 1),
Jan Křtitel (váha 400 kg, ulit roku 2014 Rudolfem Pernerem v Pasově, výzdoba Jaroslav Hylas, tón Cis 2).

V nejvyšším patře je pak vyhlídkový ochoz, přístupný po 114 stupních dřevěného vloženého schodiště, který umožňuje výhled na všechny světové strany, včetně detailního pohledu na architekturu chrámu sv. Bartoloměje a historické centrum města. Z ochozu je vstup do bytu hlásného, který slouží k pořádání tematických výstav.

Vnitřní instalace ve zvonici realizovala v roce 2020 kolínská společnost KLUCIvespolek, s.r.o., animation & production.

Zvonice je pro turisty přístupná s průvodcem v dubnu až říjnu denně kromě pondělí, v období listopad až březen (vyjma 24., 25., 31. prosince a 1. ledna) v pátek až neděle, prohlídky vycházejí v (9:00), 10:00, 11:00, 13:00, 14:00, 15:00 a 16:00 hodin. Vstupenky si lze koupit v Červinkovském domě Regionálního muzea v Kolíně (přes ulici), vstupné základní 50 Kč, studenti a důchodci 30 Kč, rodinné vstupné 130 Kč.

Prohlášení za památku

Zvonice je v majetku Římskokatolické církve Kolín a spolu s ostatními stavbami na Bartolomějském návrší (chrámem sv. Bartoloměje, starou farní školou, kostnicí a hradebními parkány) byla 3. května 1958 zapsána do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 19709/2–735 a nařízením vlády ČR č. 262/1995 Sb. ze dne 16. srpna 1995 byla prohlášena Národní kulturní památkou.