Cesty a památky
Chrám sv. Bartoloměje v Kolíně
Česká republika (duben 2017, Časopis Na Cestu 05/2017)
Architektonický unikát, který nemá v našem prostředí analogii.
Po mnohaleté rekonstrukci otevřela pro turisty své brány jedna z nejvýznamnějších stavebních památek středověkých Čech, chrám svatého Bartoloměje v Kolíně. Návštěvníci tak mohou opět obdivovat, jinde u nás v této podobě nevídané, spojení rané a vrcholné gotiky, tedy památku na dobu, kdy město Kolín zahrnovali čeští panovníci svou neobyčejnou přízní a štědře stavbu dotovali. Monumentální chrám se tak dodnes nad městem doslova vznáší jako královská koruna a jeho největší ozdoba. Není proto divu, že byl v roce 1995 spolu s celým areálem historických staveb, které ho na tak zvaném chrámovém návrší obklopují, prohlášen za národní kulturní památku.
Už od pouhého zběžného pohledu na chrám sv. Bartoloměje, který se k nebi tyčí na nejvyšším místě historického jádra Kolína, je zřejmé, že se jedná o architektonicky velmi komplikovanou stavbu, která rozhodně nevznikla v rámci jedné stavební etapy. A není to jen samotný chrám, v jeho těsném okolí naleznete i další stavby související s bohatou historií města, které by rozhodně neměly uniknout vaší pozornosti.
Kostel na zeleném drnu
Historici se již přes sto let přou o to, jestli město Kolín, a tedy i samotný chrám, vznikly tak zvaně na zeleném drnu, tedy na místě, kde předtím žádné předchozí osídlení nebo stavby neexistovaly. Tomu totiž nahrává skutečnost, že historické jádro Kolína má zachovanou pravoúhlou síť ulic s téměř čtvercovým náměstím. Jedná se mimochodem o nejstarší doklad pravoúhlé městské koncepce v Čechách, která byla typická právě pro města založená na volném prostranství. Nejnovější nálezy ale tyto teorie postupně vyvracejí, a tak je čím dál více zřejmé, že město v území, které patří mezi nejhustěji osídlená místa v Čechách již od pravěku, nemělo šanci vzniknout na pusté planině. Nejen že zde byly objeveny hroby a sídelní objekty z raného středověku, ve zdivu vlastního chrámu a jeho okolí se objevily stavební prvky románského původu, včetně románského náhrobníku uvnitř kostela, takže na místě dnešní stavby musel existovat svatostánek mnohem starší.
Přemyslovská etapa
Tak ohromný projekt, jako je kolínský Bartoloměj, nebylo v silách středověkých stavbařů uskutečnit rychle (přes všechny vzdechy lidí našeho věku: To by dnes nikdo nedokázal) a na jeho dokončení si tak muselo zpravidla počkat několik generací. Vlastně to až my máme to neuvěřitelné štěstí, že stavbu můžeme obdivovat nerušeně v její celé nádheře. A věřte mi, vždycky tomu tak nebylo. S výstavbou bylo započato kolem roku 1260, tedy současně se vznikem města, jehož zakladatelem nebyl nikdo jiný, než král železný a zlatý, Přemysl Otakar II. Práce prováděla přemyslovská královská dvorská huť a jelikož se jedná o jednu z prvních gotických realizací u nás, zcela jasně na ní můžeme pozorovat soudobé saské, duryňské a severofrancouzské vlivy. Během dvaceti let byl postaven třístupňový chór (presbytář) a obvodové zdi lodi včetně západního průčelí s honosným vstupním portálem. Do konce století pak práce pokračovaly již pod patronací krále Václava II. zaklenutím trojlodí a dokončením štíhlých osmibokých věží po stranách západního průčelí. V roce 1349 ale stavbu vážně poškodil požár, který se na kostel rozšířil z města.
Lucemburská katedrála
Za vlády Jana Lucemburského došlo k nějakým provizorním opravám, ale až za přispění otce vlasti Karla IV., začala zásadní přeměna kostela v dnešní katedrálu. Král totiž poslal do Kolína svého dvorního architekta Petra Parléře, který právě pracoval na takových prestižních zakázkách, jakými byly chrámy sv. Víta na Pražském hradě nebo sv. Barbory v Kutné Hoře, místní zchátralý kostel přestavět a poněkud zmodernizovat, aby lépe reprezentoval jeho císařský majestát. Stavba zcela nového (tak zvaného „vysokého“) chóru byla zahájena 20. ledna 1360 a víme to tak přesně, protože se nám o tom dochoval nápis přímo v kostele (na severní stěně). Až za dlouhých 18 let mohl být nový Parléřův přístavek vysvěcen, ale na stavbě se pokračovalo až do konce 14. století. A proč katedrála, když Kolín není sídelním místem biskupa ani arcibiskupa? Kolínský chrám je totiž v Čechách velmi vzácnou ukázkou kostela katedrálního typu, tedy vícelodní stavby s věncem ochozových kaplí v závěru presbytáře. A takové jsou u nás kromě Kolína již jen tři – zmíněné chrámy sv. Víta v Praze a sv. Barbory v Kutné Hoře a chrám Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci u Kutné Hory. Dá se říct, že všechny čtyři české katedrály objedete za jeden den.
Dva v jednom
Následující staletí již žádné výraznější změny na podobě kostela nezanechaly, až romantické 19. století, kdy se do rekonstrukce pustil Josef Mocker a po něm puristické úpravy (tedy odstranění všeho, co se netvářilo dostatečně středověce) dokončil Ludvík Lábler. V roce 1910 bylo hotovo a kostel byl připraven na další zkoušky osudu ve 20. století. Ty mu bohužel uštědřilo již v březnu 1945 spojenecké bombardování Kolína, kdy ho jen o vlásek minula puma, která zničila domy v okolí, a v kostele vysklila vitráže v severní stěně. Na generální rekonstrukci si ale stařičká stavba musela počkat až do roku 2004, kdy se spustila nejdůslednější oprava a průzkum památky. Kostel je zachráněn dalším generacím, a kromě silného duchovního odkazu má i neskutečnou kulturně-historickou hodnotu. Jeho dvě části charakterizují zároveň i dvě slavná období našich středověkých dějin, vzdálené od sebe 100 let. Starší západní část je ukázkou ranné přemyslovské gotiky a vysoká východní část pak vrcholné gotiky lucemburského období. A právě v tom je klíč k naprosté jedinečnosti této originální stavby.
Co je to Judensau?
Jakkoliv návštěvníka uchvátí velkolepý exteriér kostela, o to více ho zasáhne střízlivý interiér, plný středověké mystiky a neuvěřitelné hry světla. Ohromnými parléřovskými okny 23 metry vysokého chóru totiž dovnitř s plnou silou proudí sluneční paprsky, které vzápětí na minimum ztlumí těžká klenba síňového trojlodí raně gotické části. Světlo a tma, Bůh a zatracení, tomuto pocitu se nelze při vstupu dovnitř ubránit. Klenební žebra vyrůstají z původních konzol, zdobených rostlinnými a figurálními motivy, jejichž reliéfní výzdoba je zcela unikátní a v českém prostředí naprosto ojedinělá. Hlavice jedné z přípor jihovýchodního pilíře například nese pozoruhodný reliéf s motivem tzv. „Judensau“ (v překladu „židovské sání“, představuje tři Židy, kteří sají mléko z prasete – jedná se o středověkou dehonestaci Židů a současně i kritiku obžerství), který není u raně gotické architektury v České republice nikde jinde známý. Na protilehlé řadě sloupů je na severozápadním pilíři hlavice s motivem vzájemně propletených draků (mimo jiné znak Kolína) a dvou hybridů (ptáci s vousatou lidskou hlavou krytou kápí), zřejmě harpyje, oba výjevy ve středověké symbolice představující zlo. Pozornost si zaslouží také dva svorníky bočních kleneb v křížení, ozdobené reliéfy tří ryb se společnou hlavou a tří zajíců se společnýma ušima (tuto symboliku dnes neumíme přesně vysvětlit ani pochopit, může odkazovat na svatou Trojici nebo symbolizovat Krista a Pannu Marii vítězící nad žádostivostí).
Zvonice
Při prohlídce chrámu s průvodcem se ale dozvíte i mnoho dalších pozoruhodností, a dokonce s ním vystoupáte i do ochozů vzdušného opěrného sytému Parléřova chóru. Jejich protiváhu tvoří 55 metrů vysoká zvonice, stojící u severozápadního nároží kostela. Tu postavil v roce 1504 Mistr Bartoš, když už nemohly subtilní chrámové věže unést tíhu všech zvonů a severní věž od rázů při zvonění dokonce hrozila zřícením. I na zvonici se dochoval nápis o její stavbě. Je psaný česky, naleznete ho na severní straně, je psaný česky a schválně, jestli si počtete. Z přístupného ochozu zvonice je hezká vyhlídka na město a jeho okolí a pokud si ji chcete užít, musíte se připravit na výstup po strmých dřevěných schodech. Cestou vzhůru pak můžete obdivovat všechny kolínské zvony, z nichž nejstarší, zvaný Kohoutek, pochází z roku 1611.
Stavby v okolí
V těsném okolí chrámu se dochovalo ještě několik dalších staveb, stojících za povšimnutí, některé z nich se ale plně otevřou veřejnosti až po revitalizaci chrámového návrší, která díky mnohaleté společné snaze současného vedení města a římskokatolické farnosti vypukne již v letošním roce. V rámci ní dojde k otevření celého areálu okolí chrámu (odnepaměti uzavřeném mřížemi) a zpřístupnění parkánů raně gotického městského opevnění. Současně bude opravena a zpřístupněna i kostnice, vklíněná do bašty městské hradby, uvnitř které je unikátní alegorická výzdoba z lidských kostí (obdobně jako v nedalekém Sedleci). Zcela změněna bude i expozice ve staré farní škole, kterou mimochodem vychodil i kolínský rodák a slavný pozdější rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan, kde bude obnovena původní středověká černá kuchyně (dnes je zde jedna z expozic Regionálního muzea Kolín). Také ve zvonici se najde nový prostor pro zřízení chrámové pokladnice s možností prezentovat dosud ukryté chrámové poklady. V budově nové farní školy dnes sídlí archeologické oddělení Regionálního muzea Kolín, aktuálně s výstavou Mezi kmeny a státem o nejranějších dějinách utváření naší státnosti (trvá do května 2018). V jejím sousedství je gotická budova arciděkanství s reliéfem kněze držícího knihu a kříž v průčelí. Podle místní tradice se jedná o zpodobnění faráře Hynka z Ronova, který byl v roce 1421 před městskými hradbami údajně upálen husity. Nakonec nelze nezmínit tzv. Červinkovský dům, jeden z nejstarších dochovaných domů města ze 13. století, uvnitř kterého naleznete mimo jiné zajímavou expozicí měšťanského bydlení. A odsud také vyráží během turistické sezony (do konce října) výpravy na prohlídku chrámu sv. Bartoloměje denně mimo pondělí každou celou hodinu. Bližší informace k prohlídkám můžete získat na www.muzeumkolin.cz, info@muzeumkolin.cz, nebo na telefonním čísle 321 722 988.
Roman Šulc, 2017
