Cesty a památky

Kolínsko » Dobřichov » kostel Nejsvětější Trojice

kostel Nejsvětější Trojice

Dobřichov, Kostely, synagogy a modlitebny, Kostely románské

Podle starších pramenů měl být kostel postaven v rozmezí od 10. (dokonce jako opevněný na Slavníkovském hradišti) do 12. století, což podle tehdejších badatelů má dokládat sakristie, zakončená polokruhovou apsidou, budící dojem kdysi samostatné stavby (viz též podobné domněnky u kostelů ve Vysoké nebo Zásmukách). Tuto hypotézu poprvé vyslovil v roce 1855 Karel Vlastimil Zap a po celé 19. a 20. století byla historiky přejímána. Stejně jako v případě sakristie kostela ve Vysoké, i zde tyto romantické domněnky spolehlivě vyvrátily nejnovější stavebně-historické průzkumy, nicméně v literatuře se stále přepisují a nadále šíří.

Přestože první písemná zpráva o kostele pochází až z roku 1352, kdy je uveden jako farní v registru papežských desátků, vznikl s největší pravděpodobností v průběhu 1. pol. 13. století, nejpozději kolem roku 1250. Z této raně gotické fáze se zachovala východní části lodi a presbytáře. Sakristie (sloužící původně také jako samostatná severní kaple) pak byla přistavěna až v průběhu 14. století, v jejím zdivu nebyly nalezeny žádné románské či předrománské prvky a její gotická klenba, která je provázána se zdivem, tak nemohla být vložení do starší stavby. Ve stejné době došlo i ke sklenutí presbytáře. Kolem roku 1495, kdy vesnici držel král Vladislav Jagellonský, byla provedena blíže neznámá pozdně gotická přestavba, možná i zaklenutí lodi kostela (?), na což by mohly poukazovat svorníky druhotně zazděné ve vnější zdi lodi kostela (viz dále). Barokní úpravu kostela realizoval ve 40. letech 18. století (Bohumila Králová ji klade do let 1757–64) kolínský stavitel Josef Jedlička, který je pravděpodobně autorem i vnitřní štukové výzdoby. Nejasnosti panují také kolem existence věže. Ta měla být podle starších údajů přistavěna v roce 1776 podle návrhu buď Františka Tomáše Jedličky nebo Jana Antonína Jedličky. Podle nejnovějších poznatků ale byla věž přistavěna až v letech 1829-30 při klasicistních úpravách kostela (viz dále), kdy nahradila starší dřevěnou samostatně stojící zvonici. Zajímavý je záznam z 25. května 1785, který popisuje vykradení kostela, při kterém byly odcizeny předměty z drahých kovů (svícny, kalichy, monstrance atd.). V roce 1818 byla rozšířena kruchta a v roce 1826 byly vybudovány schody ke kostelu z návsi. V roce 1830 získal kostel současnou fasádu a jeho stavební vývoj se tím uzavřel. Kostel byl opraven v letech 1998-2000.

Kostel má podlouhlou obdélnou loď (17,8 x 9,6 metrů) se zaoblenými nárožími, na kterou navazuje odsazený téměř čtvercový presbytář (6,35 x 6,2 metrů), v západním průčelí věž a po severní straně sakristie (7,14 x 3,65 metrů), z níž vystupuje polokruhovitá apsida (hluboká 1,97 metru). Západní vchod ve věži je orámován jednoduchým ostěním a římsovou stříškou, celé první patro pak lemují po stranách lizény. Římsu mezi prvním a druhým patrem tvoří lizénový pás, do kterého je na jižní straně vloženo kruhové okénko. Na severní straně nahrazuje toto okénko pouze štukový reliéf. Obdélná okna druhého patra, zakončená polokruhově, zdobí po stranách lizény a nad okny štukové edikuly. Hranolová věž je mírně nesymetricky přistavěná k západnímu průčelí a je zastřešena barokní střechou mansardového typu se sraženými nárožími. Loď je členěna na jižní straně dvěma a na severní straně jedním segmentově ukončeným oknem, rámovaná jsou plochými šambránami, a je krytá sedlovou střechou s krovem datovaným do roku 1830. Na severu se k ní připojuje přístavba se sakristií a oratoří v patře, krytá pultovou střechou, navazující na střechu lodi. Do západní části severní vnější zdi kostelní lodě jsou druhotně vsazeny tři pozdně gotické kamenné články z doby kolem roku 1495 (zřejmě konzole původní klenby lodi) a to deska s dvojitým písmenem W s korunkou (znak krále Vladislava Jagellonského), deska s poprsím muže a třetí se zcela setřeným dekorem. Kolem kostela se dochovaly zbytky valů nejasného původu i stáří a pozůstatky zrušeného hřbitova.

Plochostropá loď je sklenuta barokním zrcadlovým stropem, který nasedá na zdvojené pilastry s volutovými hlavicemi, dělící vnitřní stěny lodi na tři části. Ty také nesou pod náběhem stropního fabionu mohutnou, několikrát vyžlabenou konvex-konkávně zprohýbanou římsu, která je typově shodná se suprafenestrami kolínských měšťanských domů, je tedy pravděpodobně rovněž dílem Josefa Jedličky. Loď je osvětlena třemi okny, dvěma na severním a jedním na jižní straně. Čtyři nástropní obrazy jsou od Josefa Mrkvičky z roku 1859 a představují biblické výjevy: Abrahám obětuje Izáka, Zázračné nasycení zástupů, Oběť Noemova a Potopa světa. V západní části lodi je klasicistní hudební kruchta, nesená dvěma dřevěnými omítanými sloupy s patkou, které mají na hlavici lotosové lístky. Podle dochovaných detailů tato kruchta nahradila starší barokní kruchtu, pravděpodobně bohatě štukově pojatou (zřejmě od Josefa Jedličky). Od lodi je polokruhovým vítězným obloukem a dvěma stupni oddělen vyvýšený presbytář, sklenutý jedním polem gotické křížové klenby. Její klínová vyžlabená žebra se stýkají v předsazeném kruhovém svorníku a vybíhají ze stěn bez konzol. Prostor presbytáře je osvětlen třemi barokními okny uprostřed všech tří stran, která nahradila původní gotická okna. V severovýchodním koutu presbytáře je pozdně gotický sanktuář* z roku 1500 s kovanou mřížkou. Od severu na loď navazuje autenticky zachovaná obdélná sakristie, přístupná z lodi barokním portálkem. Je sklenutá dvěma poli křížové gotické klenby s výrazně hrotitými čely, navzájem oddělených meziklenebním žebrem. Žebra dosedají na náročněji zpracované konzole ve výšce jen 0,5 metru nad podlahou, z nichž dvě jsou kružbové a dvě zdobené rostlinným motivem, také oba svorníky mají ornamentální výzdobu (východní je zdoben pětilistem, západní rotujícími plaménky). Na východní straně je sakristie ukončena nesymetricky připojenou apsidou s druhotně proraženým vchodem, sklenutou konchou. Nad sakristií byla přistavěna barokní oratoř, samostatně přístupná po schodišti na její západní straně. Do lodi se oratoř otevírá půlkruhově sklenutým oknem s mříží, které poněkud narušuje symetrii interiéru.

Kostel má hodnotné vnitřní zařízení**. Jedná se zejména o hlavní rokokový oltář z roku 1744 s obrazem Nejsvětěší Trojice od neznámého autora, zdobený dvojicí sloupů, z nichž vnější je tordovaný, dvojicí rokajových kartuší a zlacenými sochami sv. Václava a sv. Ludmily nad postranními brankami. Na epištolní straně je boční oltář sv. Jana Nepomuckého z roku 1856 od Jana Suchardy se starším obrazem** od Ignáce Raaba z roku 1766 a od Jana Suchardy je z roku 1856 i boční oltář Panny Marie na severní stěně. Na evangelijní straně je kazatelna s motivem mušle a volut, které korespondují se štukovou výzdobou lodi kostela a pochází z roku 1766. Soubor uměleckých děl doplňuje cínová křtitelnice z roku 1777 a několik zajímavých obrazů z 18. století. V lodi je umístěno pět pamětních desek občanů Dobřichova, padlých v 1. světové válce. Na hudební kruchtě je barokní obraz sv. Šebestiána z konce 18. století a varhany z roku 1890 od Jana Tučka z Kutné Hory. Ve zvonovém patře věže se dochoval zvon "Václav" z roku 1489 od zvonaře Ondřeje Ptáčka z Kutné Hory, zdobený latinským nápisem kolem koruny: ANNO DOMINI MCCCCLXXXLX HEC CAMPANA FUSA EST AD HONOREM DEI SANCTI TRINITAS PER MAGISTRVM ANDREAM DICTVM PTACZEK (Roku 1489 ulil tento zvon v čest Nejsvětější Trojice mistr Ondřej Ptáček).

Dochované detaily ze 14 a 15. století dokládají vysokou úroveň architektury dobřichovského kostela v období vrcholného středověku.

Od 1. ledna 2005 filiální kostel spadající pod správu Řimskokatolické farnosti Pečky v Kolínském vikariátu. Bohoslužby se konají první sobotu v měsíci od 14:30 hodin v období platnosti letního času a od 15:00 hodin v období letního času.