Cesty a památky

Kolínsko » Choťovice » kostel Narození Panny Marie

kostel Narození Panny Marie

Choťovice, Kostely, synagogy a modlitebny, Kostely moderní

Na místě dnešního kostela stával středověký kostel stejného zasvěcení (až do 18. století zvaný též Matky Boží), postavený na přelomu 13. a 14. století. Poprvé je uváděn v registrech papežských desátků z roku 1357 jako kostel farní. O charakteru původní stavby nic nevíme, je však možné, že původní kostel byl postaven z cihel (nasvědčovala by tomu část odlišných cihel, z nichž jsou vyzděny řádky na soklu severní strany lodi, které jsou se svou výškou cca 8 cm vyšší než na zbytku stavby). Tento původní kostel neměl věž, byl však vybaven dřevěnou zvonicí z počátku 16. století, do které byly v letech 1525 a 1577 zavěšeny dva zvony. Dřevěné zvonice jsou pro oblast středního Polabí typické (v okolí např. v nedalekých Končičích). Původní kostel byl zničen po zapálení bleskem v roce 1670.

V letech 1680-85 byl na jeho jeho místě postaven s využitím starších konstrukcí raně barokní kostel za hraběte Františka Oldřicha Kinského. V letech 1859–64 ho pak pseudogoticky upravil Josef Míča, zámecký stavitel Oktaviána Kinského. Během přestavby byl ponechán zcela bez zásahu původní raně barokní interiér, vnější fasády získaly dnešní pseudogotický vzhled. Nad západním průčelím vztyčil novou věž, kam byly přeneseny zvony ze starší dřevěná zvonice, která byla zbořena. Dne 9. července 1864 byl kostel znovu slavnostně vysvěcen a vysvěcení byla přítomna i hraběnka Anežka Kinská a mnoho dalších úředníků Chlumeckého panství. Míčova přestavba staršího choťovického kostela patří mezi velmi zajímavé až bizarní architektonické počiny 2. poloviny 19. století. Daslší drobné opravy kostela proběhly v roce 1938 (omítky, žlaby) a kolem roku 1980. Po zaměření v září roku 2000 (Ing. J. Starý) bylo konstatováno, že kostel je v neutěšeném technickém stavu s těžce narušenými konstrukcemi a krovem napadeným dřevomorkou. V roce 2008 bylo z kostela odvezeno do depozitu vnitřní vybavení a v roce 2011 byla zahájena postupná oprava kostela. Dne 29. 7. 2019 udeřil do kříže sanktusníku blesk a zlomil ho, 18. října téhož roku byl kříž znovu instalován.

Jednolodní kostel s pravoúhlým presbytářem, čtvercovou sakristií po severní straně a hranolovou věží před západním průčelím. Zevně jsou fasády rytmizovány dvojicemi pseudogotických, půlkruhově zaklenutých oken, která vzájemně svazuje výrazně zalamovaná římsa, typický prvek anglické gotiky. Zvonové patro věže je otevřeno trojicemi vysokých, úzkých, půlkruhově zaklenutých oken palladiánské kompozice. Věž je ukončena stupňovitými stoupavými štíty, ze kterých jsou spuštěny subtilní kusé přípory kruhového průřezu, které končí pod úrovní 1. patra věže.

Presbytář je sklenut barokní křížovou klenbou, jejíž hrany jsou zvýrazněny štukovými hřebínky. V jižní stěně je drobná odkládací nika s klenbičkou ve tvaru konchy, rozměrnější nika je též za oltářem ve východní stěně. Plochostropá loď je od presbytáře oddělená půlkruhovým vítězným obloukem. V západní části lodi je jednoduchá barokní kruchta se dřevěnou poprsnicí, nesená dvěma osmibokými dřevěnými sloupky.

Cenný je raně barokní mobiliář**, zejména rozvilinové oltáře a kazatelna z doby kolem roku 1700, který má velmi dobrou uměleckou úroveň, autorství lze přisoudit kutnohorskému řezbáři Františku Martinovi Katterbauerovi (viz obdobný oltář kostela sv. Havla blízkých Rasochách). Hlavní oltář s rozšiřujícími se boky stojí na hranolové mense, retabulum roste ze dvou kartuší s erby hraběte Františka Oldřicha Kinského († 1699) a jeho manželky Anny Marie Franzisky von Ursenbeck († 1708). Retabulum pak tvoří mohutný rám ze širokolistého akantu, v jehož středu je zasazen drobný pravoúhlý obraz Panny Marie pomocné (ikonografický typ Panny Marie pasovské), nad kterým je mariánský monogram v paprscích. Po stranách byly drobné sošky sv. Petra a sv. Pavla, ukradené bohužel v 90. letech 20. století. Hlavní oltář byl restaurován v letech 2021-22 akademickou malířkou Evou Kolmanovou. Obdobně jsou pak pojaté i oba boční oltáře. Na evangelijní straně vítězného oblouku stojí oltář sv. Antonína Paduánského, který také spočívá na zděné menze, jehož oválné retabulum nahoře vrcholí stylizovanou slunečnicí. Oltářní obraz představuje sv. Antonína Paduánského, zobrazeného v pokleku před Ježíšem s anděly vpravo nahoře. Na opačné epištolní straně vítězného oblouku je umístěn oltář s obrazem Křtu Páně, opět v oválném retabulu. V popředí scény klečí v profilu Kristus s rukama skříženýma na prsou, vlevo před ním stojí sv. Jan Křtitel, vpravo za postavou Krista přihlížejí dvě další figury. Oba boční oltáře v letech 2023-24 restaurovány akademickým sochařem Davidem Blahoutem. Při severním boku vítězného oblouku je umístěná raně barokní kazatelna, přístupná schodištěm z presbytáře. Nátěr na povrchu dřevěné konstrukce imituje mramor. Kazatelna má ortogonální korpus, na hranách zvýrazněný tordovanými sloupky, mezi nimiž jsou umístěna jednoduchá zrcadla s reliéfem vinného hroznu. Spodek řečniště má tvar převrácené kopule se zavěšeným hroznem, stříška sleduje půdorys korpusu a vrcholí prostým čučkem. Mezi hodnotný inventář kostela lze počítat i obraz choťovického kostela s procesím, který visel nad vstupem do sakristie na severní straně kněžiště; pochází snad z doby před rokem 1800 a je cenným dokladem podoby kostela před pseudoslohovou přestavbou. Na kruchtě jsou jednomanuálové varhany z roku 1870 od pražské firmy R.Stieglitz a H.Roith, provedené v novobarokním slohu. Ve věži visí dva zvony (přenesené sem v roce 1864 z původní dřevěné zvonice); starší je z roku 1525 od kutnohorského zvonaře Daniela Draštíka (průměr 89,8 cm, hloubka 64 cm, hmotnost 550 kg, hlavní tón des 2) a opatřený je nápisem: LETA BOŹYHO TISYCEHO CCCCC*XXV* TENTO ZWON LIT KECTI PANY BOHY MATCE BOZY SKRZE MISTRA DANIELE NAHORA - CUTNA. Mladší zvon je z roku 1577 od kutnohorského zvonaře Ondřeje Kotka (průměr 79,5 cm, hloubka 62 cm, hmotnost 360 kg, hlavní tón d 2).