Cesty a památky

První výlet jsme si udělali do Dubrovníku, městu, které je pod ochranou UNESCO. Z místa našeho pobytu to bylo 121 kilometrů a ujeli jsme je přesně za 2 hodiny. Zdržení na hranici Chorvatska a Bosny a Hercegoviny bylo nepatrné, jen zběžná kontrola dokladů, a to na obou koncích, protože hranice se cestou překračuje dvakrát. V Chorvatsku jsme také tankovali benzín, cena benzínu za litr je průměrně 9,5 kuny (35 Kč). Dubrovník je sice krásné, ale turisty zcela zaplněné město. Turistů ze všech světadílů tam bylo opravdu hodně, až to bylo otravné.

A také je to město příšerně předražené. Za hodinu parkování jsme zaplatili v podzemních garážích na okraji města 30 kun (111 Kč), blíž k centru to stálo již 40 kun na hodinu! Například vstup na hradby byl za 100 Kun (370 Kč), kopeček zmrzliny za 10 kun (37 Kč) a tak by se dalo pokračovat dál. Tomu blázinci za hradbami jsme na chvíli unikli během 45 minut trvající plavby lodičkou na moři kolem města, z které jsme měli pěkné pohledy na Dubrovník ze strany moře. Za jednoho tato plavba stála 75 kun (280 Kč) a jelikož na moři byly dost velké vlny, celou jsme se křečovitě drželi madel, aby nás to nevyklopilo do vody. Ale pár fotek se také podařilo udělat, ovšem většina byla máznutá, protože vyčíhnout klidnější okamžik bylo prakticky nemožné.

Město založili na počátku 7. století uprchlíci z nedalekého Epidauru (dnešní chorvatské město a letovisko Cavtat), a to na pustém skalnatém ostrůvku, odděleném od pevniny úzkým průlivem. Nová osada dostala název Ragusium (od řeckého slova lause = útes), později upraveném na Ragusa. Podle výsledků archeologických průzkumů po zemětřesení v r. 1979 stála však již v době příchodu běženců na ostrůvku velká byzantská bazilika (na místě dnešní katedrály), takže se dá předpokládat, že kolem byla i nemalá osada. Na pevninské straně průlivu pak současně vznikala slovanská osada Dubrava a ve 12. století se obě osady spojily v jednu, přičemž průliv mezi nimi byl zasypán (dnes tudy vede hlavní ulice starého města Stradun). Proces poslovanštění obyvatelstva byl pak v podstatě dokončen ve 14. století. Ve středověku byl Dubrovník významnou republikou, která vždy soupeřila s Benátskou republikou.

V roce 1979 byl Dubrovník zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO (rozloha chráněného území činí 97 ha), ale za občanské války v letech 1991-92 byl prakticky zničen dělostřelbou. Následnou obnovu financovalo UNESCO a v roce 1994 byl obnovený Dubrovník znovu zapsán na prestižní seznam. Mezi nejvýznamnější památky patří:

Městské hradby (gradske zidine) z 8. až 17. století jsou unikátním propracovaným systémem tvořeným 1940 metrů dlouhými hradebními zdmi, v nichž jsou zabudované věže, tvrze a pevnosti, dva vstupy z pevniny (Pile ze severozápadu a Ploče z jihovýchodu) a dva z mořské strany. Nejmasivnější je válcová věž Minčeta, dalšími jsou Revelín, Bokar a samostatné pevnosti Lovrijenac a sv. Jana (sv. Ivan) u přístavu.

Náměstí Placa (u brány Pile): kostel sv. Spasitele (Crkva svetog Spasa) v renesančním stylu, Velká Onofriova kašna (Velika Onofrijeva česma) - součást vodovodního systému z 13. století, Františkánský klášter (Franjevački samostan) v románsko-gotickém stylu s unikátní křížovou chodbou, muzeem a nejstarší lékárnou západní civilizace ze 14. století.

Z náměstí Placa vede hlavní ulice Stradun zakončená náměstím Luža: Rolandův sloup (Orlandov stup) z 15. století, symbol svobodného obchodu, palác Sponza (dnes archiv) v goticko-renesančním slohu, jedna z nejkrásnějších staveb Dubrovníku, který v minulosti sloužil jako celnice, mincovna, banka a státní pokladnice, dále městská zvonice (Gradski zvonik) s tzv. zelenci, kovovými postavami, které odbíjejí hodiny, malá Onofriova kašna (Mala Onofrijeva česma) v renesančním stylu, barokní kostel patrona města sv. Blažeje (crkva sv. Vlaha) a knížecí palác (Knežev dvor) nejkrásnější památka celého Jaderského pobřeží v goticko-renesančním stylu, dřívější sídlo diplomacie a republikové vlády, dnes muzeum.

Nedaleko se rozkládá Gundulićovo náměstí (Gundulićeva poljana), dnes tržnice. Zde je katedrála Nanebevzetí Panny Marie (Velika Gospa) v barokním slohu s velmi cenným inventářem, postavená na místě původní románské svatyně, zničené v 17. století zemětřesením. Uprostřed náměstí stojí socha Ivana Gunduliće, největšího básníka Dubrovnické republiky a nad širokými schody vyčnívá barokní jezuitský kostel sv. Ignáce (Crkva Sv. Ignacija) s Dubrovnickým kolegiem (Collegium Ragusinum), slavném vysokém učení dubrovnických jezuitů z 18. století.