Jak do Slavonic (konečná stanice na trati číslo 227 z Kostelce u Jihlavy), tak do Českých Velenic (pohraniční přechodová stanice do Rakouska na trati číslo 199 z Českých Budějovic a trati číslo 226 z Veselí nad Lužnicí) se lze dostat bez problémů vlaky ČD, naprostá většina spojů má vozy speciálně upravené pro přepravu jízdních kol. První krok cesty, naplánování vhodného spojení a trasy, můžete vykonat pěkně v pohodlí svého bytu. Stačí vám k tomu jízdní řád a mapa, případně internet. Druhý krok, tedy vlastní přeprava, zřejmě bude spojen s časným vstáváním vzhledem k odlehlosti místa. A poslední fáze, vlastní cesta už je plně ve vašich rukách, tedy spíše nohách.
Slavonice (0 km) jsme si zvolili za výchozí bod cesty, a neprohlédnout si tuto renesanční perlu na náhrdelníku našich městských památkových rezervací ani není možné. Vznik města se datuje do 12. století, ale nejstarší písemná zpráva pochází až z roku 1260. Tehdy Slavonice patřily mocným Vítkovcům, pánům z růže. Hospodářský rozkvět město zažilo v 16. století, během něhož byly do dnešní podoby přestavěny měšťanské domy kolem obou náměstí. Díky prudkému úpadku po roce 1600 se jako by zázrakem tyto renesanční domy dochovaly dodnes. Obdivovat tak můžeme především průčelí vyzdobená psaníčkovými i figurálními sgrafity, štíty italské renesance nebo průjezdy domů s unikátní sklípkovou klenbou. Opětovný, byť velmi pomalý, rozvoj města nastal až roku 1902 po vybudování železnice. V roce 1961 bylo město prohlášeno za městskou památkovou rezervaci, načež byla zahájena postupná oprava všech památek. V roce 2006 Slavonice poprvé neúspěšně kandidovaly na zápis na prestižní seznam památek UNESCO. Protože však odborníci o kulturně-historickém významu města nepochybují, v pozměněné podobě se budou Slavonice o zápis ucházet znovu.
Po prohlídce města se budete vracet silnicí zpět k nádraží, přes koleje do kopce, k hraničnímu přechodu Slavonice / Fratres.
Fratres (5 km) je malá vesnička s velkým barokním statkem, kde přespávala Marie Terezie při svých cestách z Vídně do Prahy. Dnes je ve statku Museum Humanum, které můžete navštívit.
Za vesnicí odbočíte z hlavní silnice vpravo, po asfaltové cestě ke Gehringově mlýnu, dále vlevo po místní silničce do Gilgenbergu s kaplí ze 14. století a barokním zámkem. Dále budete pokračovat divokým a tajemným údolím Dyje s kaskádou mlýnů.
Radlmühle (Rádlův mlýn, 10 km) stojí nedaleko brodu přes Dyji, kudy museli přejít do roku 1912 všichni, kteří potřebovali na druhou stranu řeky. Mezi mnohými to byl na počátku 19. století i známý lupič Grasel (v Rakousku zvaný Hans Jörgl, v Česku se jeho jméno přeneslo do označení „grázl“), který v údolí Dyje přepadal a olupoval pocestné. Dnes je ve mlýně škola proutkařství.
Při další cestě podél Dyje minete ještě pozůstatky zaniklé středověké obce Ulreichs a po pár kilometrech už uvidíte věže města Dobersberg.
Dobersberg (15 km) se v listinných dokumentech uvádí k roku 1230, kdy zde byl založen mohutný hrad, zničený v roce 1425 husity. Zpustlý hrad nechal v roce 1570 Zikmund z Puchheimu přestavět na zámek, který po 2. světové válce připadl obci. Dnes je v zámku muzeum, informační centrum, obecní úřad a byty.
U zámecké brány se dáte vpravo do kopce a po několika desítkách metrů odbočíte opět vpravo na vedlejší silnici do malé vesničky Grosstaxen (15 km) se zámkem (fotografie zámku je vlevo). Po dalších třech kilometrech Vás uvítá vysoká kostelní věž městečka Kautzen (24 km), kde si můžete dát první pauzu, třeba na dobrou kávu se zákuskem v místní cukrárně. Před Vámi je totiž poměrně dlouhá cesta do města Litschau (Ličov) zvlněnou lesnatou krajinou s hezkými výhledy. Z náměstí v Kautzenu Vás na další cestě bezpečně povedou ukazatele pro cyklisty ovšem poněkud jiné než známe u nás. Každopádně se podle nich orientujte, protože Vás bezpečně zavedou k dalšímu velkému hradu.
Radschin (27 km) u silnice stojí památník hlavnímu evropskému rozvodí Labe – Dunaj.
Od rozvodí si trochu odpočinete od šlapání do pedálů a spíše klesajícím terénem projedete hlubokými lesy přímo na náměstí v Litschau. Po cestě minete pouze několik malých vesniček a u Reinbergu se budete přes hranice dívat domů.
Litschau (Ličov, 41 km) vznikl na staré obchodní cestě do Čech. Hrad byl založen již v roce 1215 hrabaty z Hirschbergu a na konci 13. století sloužil jako lenní majetek jihočeských Vítkovů. Později byl v zástavě několika šlechtických rodů, na konci 16. století se opět ocitl v majetku české šlechty. Hradní palác se dochoval z nejranější stavební fáze, vysoká šestipatrová věž byla postavena za Vítkovců. Po poboření husity v roce 1431 byl hrad znovu opevněn a obranná funkce byla zesílena vznikem předhradí. Do dnešní podoby byl hrad restaurován v letech 1888 – 1910, kdy zde bylo otevřeno hradní muzeum.
Z Litschau budete pokračovat přímo na jih údolím, kterým se vine i úzkorozchodná železnice Gmünd – Litschau. Podél romantické lokálky, dnes využívané pouze k příležitostným nostalgickým jízdám, pojedete do Reichenbachu (47 km), kde odbočíte vlevo na Wiellings. Následujících 5 kilometrů je ve znamení mírného stoupání na náhorní planinu, ale až od vesnice Eberweis (52 km) uvidíte mohutné věže dalšího hradu, můžete si zase na chvíli oddechnout.
Heidenreichstein (55 km) – vodní hrad na žulové skále obklopené rybníkem byl založen v roce 1180 purkrabím hradu Gars, spřízněným s rodem Kuenringů. V roce 1297 přešel hrad do majetku vévody Albrechta I., ale později se zde vystřídalo několik zástavních majitelů. Od roku 1710 do roku 1947 vlastnil hrad rod Pálffy, dnes je v majetku Kinských. Za vstupné 5 EUR si můžete prohlédnout dochované interiéry a seznámit se i s dochovanou goticko – renesanční architekturou. Dominantou hradu, jehož hradby se dodnes zrcadlí ve vodní hladině, je velká hranolová věž o rozměru 11×12 metrů.
Z Heidenreichsteinu už je to zpátky do Česka coby kamenem dohodil (a zbytek ujel na kole). Velmi příjemnou krajinou lesů a rybníků pojedete přes zapadlé vesnice Seyfrieds (59 km) a Haslau (61 km) do města Schrems.
Schrems (68 km) se může pochlubit jednak hezkým barokním zámkem při hlavní silnici, ale hlavně přírodní rezervací Schremské rašeliniště, která je přístupná soustavou dřevěných chodníčků a vyhlídkových věží (vstupné 2 EUR). Protože se už blížíte k cíli výletu, můžete ochutnat (nebo si jen koupit) i místní specialitu, žitné pivo „Schremser Roggen Bier“ ze zdejšího pivovaru. Schremsské žitné pivo (obsah alkoholu 5,2 % při 11,9°) je svrchně kvašené, nefiltrované a nepasterované. Na jeho výrobu se používá 55 % žitného sladu, zbytek je slad ječný. Pivo se nejprve 2 – 4 dny kvasí při teplotě 15°C, následují přibližně 2 týdny kvašení v tlakových tancích a nakonec 4 týdny uležení ve sklepích. Výsledkem je polotmavé pivo s kvasinkovým zákalem, svěží vůně a chuti.
Posledních 8 kilometrů ze Schremsu pojedete po mezinárodní hlavní silnici, což není zrovna moc příjemné. Jelikož ale cesta vede mírně se svažujícím terénem, ujedete ji poměrně rychle. Po necelé půlhodině Vás proto přivítá pohraniční město Gmünd, kde naleznete i poslední z hradů této cesty.
Gmünd (76 km) je staré pohraniční město na Lužnici, založené v roce 1217 Hadmarem II. Z Kuenringu, který také vystavěl nad řekou hrad. Ten v roce 1262 získal Vok z Rožmberka, v letech 1278 – 1418 byl ve vlastnictví Lichtenštejnů. Od 19. století je hrad v majetku města, které provedlo v nedávné době rozsáhlou rekonstrukci. Jeho dnešní podoba pochází převážně z přestavby v 16. století, ale krásný gotický portál v přízemí velké vstupní věže dává tušit původní hradní architekturu. Za prohlídku stojí i centrum Gmündu s velmi hezkou renesanční radnicí uprostřed, ve které sídlí vyhlášená kavárna s cukrárnou a restaurací. Vaší pozornosti by ještě neměly uniknout ani dva renesanční domy (podobné jako ve Slavonicích) a původně gotický kostel, jehož věž se zdvíhá nad střechami.
Z náměstí v Gmündu pojedete kolem nádraží k přechodu pro pěší a cyklisty Gmünd / České Velenice. Cestou minete koleje úzkorozchodné trati z Litschau, odbočíte vpravo na most přes řeku Lužnici, která zde tvoří státní hranici, a jste zpátky doma. Na nádraží v Českých Velenicích je to ještě asi 1 kilometr a až tam dojedete, zastaví se Váš tachometr na číslici 80 kilometrů.