Cesty a památky

Údolí Polepky

Česká republika (srpen 2012, Časopis Turista 8-9/2012)

Kdyby vám někdo řekl, že se máte vydat ke Kolínu za vodopádem, horolezeckými terény a horskými loukami, pravděpodobně byste mu nevěřili. Přitom jen pár kilometrů od města, které je proslavené tím, že údajně leží v rovině, tohle všechno najdete a možná vás překvapí, co dalších zajímavostí na trase dlouhé jen něco málo přes 10 kilometrů můžete uvidět.

Díky cukru

Naši cestu zahájíme u nádraží v Ratboři, které leží na trati č. 014 Kolín – Ledečko a doporučuji věnovat zvýšenou pozornost i krátké jízdě vlakem z Kolína. Kromě toho, že za pouhých 9 kilometrů vystoupáte 105 výškových metrů, v závěru cesty překročíte údolí Polepky, které je cílem naší cesty, po krásném kamenném viaduktu. Ten si sice prohlédneme detailně později zespoda, ale ten okamžik, kdy se najednou jakoby vznášíte nad korunami stromů, je nečekaný a strhující. Po výstupu z vlaku se u rozcestníku před nádražím v Ratboři napojte na modrou turistickou značku, která vás bude provázet celou cestu až do Kolína. Sotva vyjdete, určitě si všimnete pomalu mizejících budov kdysi vyhlášeného cukrovaru, založeného v roce 1857 Annou a Josefem Nebovidskými. V roce 1890 koupil cukrovar kolínský velkoobchodník Bernard Mandelík, jehož rodina se v Ratboři trvale usídlila a v nadcházejícím půlstoletí hrála rozhodující úlohu v dějinách obce. Pro přestavbu staršího barokního zámku a výstavbu zcela nového domu (pro který se vžil název nový zámek), získali Mandelíkovi již tehdy uznávaného pražského architekta Jana Kotěru, který v Ratboři vytvořil architektonické skvosty, převyšující svou vysokou uměleckou úrovní ostatní stavby vzniklé u nás v období těsně před zánikem monarchie. V roce 1941 byl majetek rodině Mandelíkových zabaven Němci a ani později se mu nevedlo lépe. Kdysi jeden z největších cukrovarů u nás, kde se před válkou dokonce ratifikovaly ceny cukru platné pro celou Evropu, bez patřičných investic chátral, až byl v roce 1987 uzavřen. Kotěrovy stavby najdete v centru obce nedaleko od rozcestníku před kostelem sv. Václava z přelomu 17. a 18. století, který doplňuje velmi hodnotné pískovcové sousoší Apoteózy sv. Jana Nepomuckého z doby kolem roku 1730.

České granáty

Ještě než úplně opustíte Ratboř, tak si u hřbitovní zdi na okraji obce všimněte chráněného stromu cedru atlaského, který si tu roste jako někde v Maroku. Dle tradice byl vysazen v roce 1918 a dnes dosahuje výšky 22 metrů a obvodu kmene 248 cm. Nemůžete ho přehlédnout, protože takhle zvláštní strom se v našich zeměpisných šířkách hned tak nevidí. Od hřbitova se začne cesta prudce svažovat, a za chvíli narazíte na dně údolí na Skokanovský rybník na říčce Polepce, podél které povede zbytek naší cesty. Po pravé ruce se v rybniční hladině zrcadlí zříceniny Skokanovského, nebo také Dolního mlýna, který nechala v roce 1673 postavit Ludmila Františka z Lobkovic. Jméno dostal podle prvních nájemců a mlít se v něm přestalo po necelých 300 letech v roce 1959, kdy byl opuštěn a začal chátrat. Oblast po pravé straně od hráze rybníka se nazývá Granátnice a v nízkém lesíku se dá narazit na stopy po dolování českých granátů (podle specifického zabarvení nazývaných „kolínské“) v 18. století. Ty se konec konců dobývaly i na jiných místech v těsném okolí a při troše štěstí na krásné pyropy můžete narazit i dnes. Jsou ale relativně malé a pro jakékoliv průmyslové využití nevhodné, jako zábava s trochou dobrodružství je ale jejich hledání příjemným rozptýlením. Teď nás čeká mírné stoupání ke dvoru Hranice, který je pozůstatkem středověké vesnice, ve které stávala tvrz. Její zříceniny (vlevo od silnice) a zbytky sklepů (ve svahu vpravo od silnice) jsou dodnes patrné u domu čp. 25, kolem kterého vede naše trasa.

Horolezci u Kolína

Za Hranicemi překročíte železniční trať Kolín – Ledečko po mostě, z kterého otevírají fantastické výhledy na již zmíněný kamenný železniční viadukt z let 1899-1900. Ten byl zapsán dokonce do soupisu památek a není se čemu divit. Dochoval se totiž v původním stavu bez větších oprav, takže nad umem tehdejších stavitelů nezbývá, než smeknout. Po kraji lesa, z kterého jsou za jasného počasí vidět Krkonoše, Bezděz a Ještěd, dojdete na vyhlídku na vrcholu 35 metrů vysoké skály u Kohoutova mlýna, která je oblíbeným horolezeckým terénem s více než čtyřicetiletou tradicí. Skálu dnes spravuje horolezecký oddíl Potkali se u Kolína a milovníci adrenalinu si tady mohou vybrat ze zhruba čtyřiceti cest se stupni obtížnosti tři až devět ze dvanácti bodové stupnice UIAA (bližší informace na www.hopsuk.cz). Výhled je z vrcholu skály nádherný a místo přímo vybízí ke krátkému posezení. Stromy sice částečně zakrývají nedaleký železniční viadukt, ale na dně údolí se lesknou vody rybníka, u kterého se choulí Kohoutův mlýn, další z celkem 11 mlýnů, které v tomto údolí klapaly ve středověku.

Pašinka a Polepy

Další cesta vede chvílemi lesem, chvílemi po loukách s typicky horskými scenériemi, a než se nadějete, přijdete do obce Pašinka. Tady stojí dobře dochovaná gotická věžovitá tvrz postavená po roce 1384 zbohatlým kolínským měšťanem Václavem Hamrem. Až v roce 1693 bylo k věži přistavěno barokní křídlo, čímž celý areál získal dnešní podobu. Po roce 1885 vlastnila tvrz kolínská rodina Radimských, ze které pochází známý český malíř Václav Radimský (1867 – 1946). Ten si v podkroví barokního křídla zřídil ateliér a vytvořil zde většinu svých obrazů. Od tvrze znovu sestoupíme do údolí, po jehož levé straně na ostrožině se nachází dosud největší u nás objevené pohřebiště ze starší doby bronzové se 142 prozkoumanými hroby, v nichž byly odkryty ostatky 157 lidí ve skrčené poloze. Blížíme se do obce Polepy a po pravé ruce míjíme místo zvané Na Potřebě, kde kdysi stával horní polepský dvůr. Ten vlastnila od roku 1536 bohatá kolínská rodina Krčínů z Jelčan, jejichž nejslavnější příslušník Jakub Krčín z Jelčan se právě tady učil pod vedením svého otce hospodařit, aby své zkušenosti zde získané později uplatnil coby stavitel jihočeských rybníků a Rožmberský regent. Asi 150 metrů po silnici do kopce od kapličky sv. Cyrila a Metoděje v Polepech se můžete příjemně rozptýlit (po předchozí objednávce na www.pivovarek.cz) v rodinném minipivovaru Svatý Ján. Ochutnat tady můžete několik druhů nefiltrovaných a nepasterizovaných piv a to s odborným výkladem zkušeného sládka a majitele v jedné osobě.

Vodopád

Po ochutnávce se vraťte zpátky na modrou značku u můstku přes Polepku a pokračujte na dolní konec obce s mlýnem, který svůj středověký původ dodnes nezapře. Konec konců, připomínán je již v roce 1381. Hned pod mlýnem vás jistě překvapí hukot vody Polepského vodopádu, kterým zde říčka překonává 5 metrů vysoký skalní stupeň. U Kolína byste čekali možná ledacos, jen vodopád ne. No a vidíte, opak je pravdou. U vodopádu si můžete odpočinout a na další trase až do Kolína se seznámit s místními přírodními zajímavostmi díky informačním cedulím krátké naučné stezky. Berkova skála je posledním zajímavým útvarem, za kterým již vstoupíte do předměstské zahrádkářské kolonie a dojdete buď do centra Kolína (po modré značce) nebo od rozcestí u tiskáren k nádraží (po žluté značce).

Celá trasa údolím je dobře schůdná pro pěší i sjízdná pro cyklisty, a protože vede po upravených cestách, vydat se na ní můžete i s úplně malými dětmi, včetně těch v dětském kočárku.

Roman Šulc, 2012