Cesty a památky

Konírna na Kačině

Česká republika (červen 2017, Časopis Na Cestu 07-8/2017)

V loňském roce byla rozšířena první z prohlídkových tras na zámku Kačina, která návštěvníky seznamuje s hospodářským zázemím, o nově opravenou panskou konírnu. Je to takový malý unikát, protože tím, že byla konírna umístěna rovnou pod jedním ze zámeckých křídel, byl chlév prakticky přímo v budově zámku. A to je velmi neobvyklé řešení, které si vynutilo i potřebu různých technických vychytávek.

Zámek Kačina patří ke skvostům empírové architektury mezi Petrohradem a Paříží a je takovou bílou perlou mezi českými zámky. Jako svoje letní sídlo si ho nechal postavit významný politik své doby Jan Rudolf Chotek v letech 1806-1822. Projekt vypracoval saský královský stavební ředitel Christian Franz Schuricht, který se nechal inspirovat italskými předměstskými vilami od architekta Andrea Palladia. Průběh stavby nepříznivě ovlivnil rakouský státní bankrot roku 1811, po němž byla stavba na určitou dobu přerušena, ale i přes finanční problémy byla Kačina stavebně dokončena natolik, že se mohl v roce 1823 Jan Rudolf do novostavby nastěhovat. Nedostavěn zůstal pouze severní pavilon divadla s kaplí, jehož dokončení se však již Jan Rudolf nedožil. Zemřel v roce 1824 a divadlo dostavěl těsně před polovinou 19. století až jeho vnuk Jindřich, zámecká kaple zůstala nedostavěná až do dnešních dnů. Chotkové žili na Kačině do roku 1911, kdy přešla na synovce posledního Chotka Quido Thun Hohensteina, který v letech 1927-31 zámek nákladně renovoval. Za okupace v něm bylo zřízeno výcvikové středisko Hitlerjugend a v roce 1945 zámek obsadila Rudá armáda. V druhé polovině 40. let 20. století byl celý rozlehlý areál prázdný a nevyužitý, až ho v roce 1950 získalo tehdejší Československé zemědělské muzeum, dnes Národní zemědělské muzeum, v jehož majetku je až do současnosti.

Jak bydlela šlechta na prahu novověku

Zámek nabízí pro zvídavé návštěvníky hned několik prohlídkových okruhů, v rámci kterých si prohlédnou zmíněnou nedostavěnou kapli, funkční divadlo, naprosto unikátní chotkovskou knihovnu se 40 000 kmih, ale také zámecké komnaty, vybavené mobiliářem právě z období empíru 19. století. Během komentovaných prohlídek se dozvíte i takové věci, jak se na zámku topilo, svítilo, jaké byly hygienické zvyklosti šlechty, nebo jaké zásady byly přísně vyžadované při stolování. Všechno mělo svá pravidla, která se nám již dnes mohou jevit úsměvná, která ale zasazená do kontextu doby dávají přeci jen smysl i lidem 21. století. Šlechtici ovšem rozhodně nebyli žádní skauti, a tak ke své spokojenosti potřebovali i dostatečně vybavené hospodářské zázemí, jehož chod zajišťovala celá řada sloužících. A právě za nimi se nyní podíváme.

Kuchyně a prádelna

Hospodářské zázemí zámku Kačina bylo umístěno do suterénních prostor vlastní zámecké budovy a je opravdu unikátní, že se zde dochovala prádelna včetně původního kotle na vyváření prádla a nádrží na vodu nebo žehlírna s původním mandlem z 19. století a souborem dobových žehliček. V jednom ze sklepů se seznámíte s tím, jak se ukládalo víno v sudech i lahvích a hned vedle, jak se v regálech a bednách uchovávala zelenina a ovoce. V zámecké lednici sice dnes již chybí led, ale původní háky dokládají, že zde visela zvěřina, případně půlky prasat nebo jiné maso. Tyto skladovací prostory napovídají, že nedaleko bude zámecká kuchyně. Z jejího původního vybavení se dochovala sice jen kamenná výlevka, ale dnes zde naleznete věrnou repliku původní zámecké chlebové pece kombinované se sporákem a udírnou, dále kuchyňský nábytek, nádobí a nejrůznější kuchařské náčiní.

Místo pro koně

Až za pokojem pro kuchařky, na konci celého suterénu, se nachází zámecká konírna, která má podobu trojlodního prostoru, zaklenutého na dvě řady kamenných pilířů. A jelikož jsme v podzemí, v klenbě jsou umístěny průduchy, které odváděly nepříjemný zápach z konírny až na střechu zámku. Po obou stranách středové obslužné chodby jsou rozmístěna stání pro koně dvojího typu. Najdete zde tak zvané štonty, které jsou užší, a kam se uvazovali za ohlávku klidnější koně, kterým nevadil za nízkým bidlem hned v sousedství další kůň. Zpravidla byli v těchto stáních ustájeni kočároví koně, kteří trávili dostatečně dlouhou dobu venku. Nechybí tu pochopitelně ani uzavřené boxy, kam se uzavírali na volno temperamentnější koně, především hřebci či naopak hřebné klisny nebo klisny s hříbětem. Boxy i štonty byly původně vybaveny pouze krmnými kamennými mísami, kam se koním dávalo jádro nebo se do nich ručně nalévala voda. Štonty a zřejmě původně i boxy měly prkennou podlahu s mezerami, jimiž odtékala moč na podlahu z dusaného jílu vyspádovanou ke středové uličce, kde byl původně kanál, odvádějící tekuté výkaly ven. V konírně se v 19. století svítilo tzv. stájovými lampami a až v meziválečném období sem byla zavedena elektřina.

Za socialismu sklad brambor

Jak již bylo řečeno, konírna je unikátní svým architektonickým řešením, protože je integrální součástí jedné ze zámeckých budov, a není umístěna někde stranou v parku v hospodářských budovách, jak bývalo zvykem. Nachází se v suterénu a ze dvou třetin je zapuštěna do země, takže pro pohodlnou obsluhu byl vybudován přímo ze zámeckého parku 30 metrů dlouhý tunel, kterým koně mohli vcházet do konírny doslova jako když dnes zajíždí auto do garáže. Díky svému umístění se navíc jednalo o opravdu příjemné prostory, kde měli koně v létě chládek a zimě teplo. Toho v 50. letech využilo místní JZD, které si zde zřídilo sklad brambor. Jak po tomto hospodaření konírna vypadala si určitě umí každý představit sám.

Šlechtická kratochvíle

Krédo, že teprve jízda na koni činí člověka dokonalým, vyznával pochopitelně i stavitel Kačiny Jan Rudolf Chotek. Proto bylo zámecké konírně věnováno tolik pozornosti. Jezdectví bylo totiž na začátku 19. století standartní součástí životního stylu šlechty a jízda na koni patřila k jedné ze základních dovedností, kterou si musel každý mladý aristokrat osvojit. Koně tedy byli s Kačinou spojeni od prvopočátku, ať už byli využíváni jako reprezentativní dopravní prostředek, k loveckým kratochvílím, radostným soukromým projížďkám či k okázalým honům, ale samozřejmě i jako hospodářská zvířata v rámci pracovních činností na šlechtickém velkostatku. V této konírně mohlo být současně ustájeno až čtrnáct koní a další mohli být krátkodobě umístěni v nedaleké zámecké kočárkárně.

Gradivo

Aby nebyli návštěvníci smutní, že zde koně již nejsou, připravili autoři expozice překvapení v podobě audiovizuálního programu, díky kterému se z boxů ozývá ržání nebo dusot kopyt, a na stěně tunelu vedoucího do zámeckého parku běží projekce koní, odcházejících na svou pravidelnou vyjížďku. Velkým lákadlem je také restaurovaný preparát slavného koně Gradivo, patřící k nejcennějším exponátům Národního zemědělského muzea. Plnokrevník Gradivo totiž byl jednou z největších koňských hvězd první poloviny 20. století. Narodil se v roce 1939 a než přešel v roce 1944 do hřebčína v Napajedlech jako plemenný kůň, startoval celkem 20 x na dostihových dráhách, z toho 8 x zvítězil. Zůstalo po něm i několik vynikajících synů, např. Detvan, Brat, Diadém, Koran nebo Symbol a z dcer kobyla Cetina. V roce 1961 musel být ve věku 22 let utracen, ale jeho díky preparaci jeho sláva nepohasla ani po odchodu do koňského nebe.

Zámecký park

Návštěvník zámku nemůže přehlédnout nádherný krajinářský park, který ho obklopuje, a který je kupodivu starší než samotný zámek. Začal totiž vznikat již v roce 1789, kdy musela být provedena celá řada terénních úprav spojených s přípravou staveniště. Projekt parku vypracoval významný vídeňský botanik Nikolaus Joseph von Jacquin, tehdejší ředitel císařské zahrady v Schönbrunnu, který nechal původní dubový a borový les postupně doplnit dalšími druhy dřevin, včetně těch cizokrajných. Díky tomu se sem dostaly například tyrolské modříny, kaštanovníky, akáty či pinie nebo moruše. Tento park anglického typu pak postupně v průběhu 19. století doplnily drobné romantické stavby, které svým umístěním v kompozičních osách podtrhly jeho základní atribut, tedy propojení s okolní krajinou. Vznikly zde letohrádky, kapličky, umělé kanály s kamennými mostky, zahradnictví a oranžerie. Zahradnictví sloužilo k zásobování zámku květinami a zeleninou, oranžerie pak k uchovávání citrusů a dalších exotických rostlin v zimním období, díky čemuž se na zámecký stůl dostávalo i čerstvé ovoce. V roce 2013 byl zámecký park prohlášen za Evropsky významnou lokalitu (EVL) a v roce 2014 zde byla vyhlášena přírodní památka (PP), nejzajímavějšími partiemi vede naučná stezka s 23 informačními panely.

Zámek Kačina je pro návštěvníky otevřen denně kromě pondělí až do konce září, v říjnu pak pouze o víkendech. Pokud nemáte vlastní dopravu, tak nejbližší železniční stanice je Kutná Hora hl. n., vzdálená 5,5 kilometru po červené turistické značce.

Roman Šulc, 2017