Cesty a památky
Hradešín
Česká republika (leden 2011, Časopis Turista 1-2/2011)
V pověstech se traduje, že na nejvyšším místě mezi Kolínem a Prahou stával hrad Sedešín, který prý roku 753 postavil „na hoře blízko Úvalu“ (dnešní Úvaly) přemyslovský kníže Nezamysl na počest právě narozeného syna Mnaty. Dnes se v těchto místech rozkládá vesnice Hradešín, jejíž jméno dává samo o sobě tušit prastarý původ. Nad střechy domů se zdvíhá nenápadný kostel sv. Jiří, současně jedna z nejpozoruhodnějších a přitom téměř neznámých staveb u nás.
Do Hradešína se vydáme po červené turistické značce od nádraží v Úvalech (trať 011 Praha – Kolín), odkud nás čeká necelých 6 kilometrů pozvolného stoupání až do výšky 399 metrů nad mořem. Cesta vede nejprve mezi poli k výrazné skupině čtyř chráněných lip malolistých (Tilia cordata), vysokých okolo 16 metrů. Lípy byly vysazeny v roce 1765 u příležitosti vysvěcení sochy sv. Donáta, kterou sem nechala postavit tehdejší majitelka černokosteleckého panství, vévodkyně Marie Terezie Savojská z Lichtenštejna. Svatý Donát je totiž ochráncem polí před krupobitím a škodlivou bouřkou, a proto jich v okolí najdete hned několik. Ani místo nebylo vybráno zcela náhodou – tam, kde socha stojí, se ve středověku rozkládala náves vesnice Křimín, zaniklé z neznámých důvodů někdy po roce 1550. Další cesta vede mezi remízky a ani až budete na dohled od cíle, pravděpodobně hradešinský kostel stále neuvidíte. Nenechte se zmást, je totiž schován za vysokou hradbou stromů, která tento architektonický klenot dokonale ukrývá. Možná i proto, že netvoří nepřehlédnutelnou dominantu (ačkoliv je na vrcholu široko daleko nejvyššího kopce), je veřejnosti téměř neznámý. A přitom tento kostel je přímo učebnicí, na které si můžeme ukázat a pojmenovat všechny základní historické slohy 12. až 19. století, známé z dějin architektury. Možná právě proto je místo vhodné k rodinnému nebo školnímu výlet, při kterém mimo pohybu na čerstvém vzduchu, můžete dětem na jednom místě ukázat, jak se třeba liší gotika od renesance nebo románského slohu. Abychom stavební vývoj kostela pochopili, musíme se vrátit na počátek, o téměř 1000 let zpátky.
Počátky kostela jsou spojeny s rozvojem raně středověkého osídlení regionu a s ním souvisejícím upevňováním a šířením křesťanství. Tato nejstarší první fáze není bohužel doložena žádnými písemnými doklady, ale podle provedeného výzkumu je zřejmé, že zde nejpozději na počátku 12. století existoval opevněný zeměpanský dvorec, jehož součástí byla románská rotunda sv. Jiří, jediná zděná stavba areálu. A právě tato rotunda dodnes tvoří západní část současného kostela a poznáte ji podle kruhového tvaru, neomítnutých pečlivě opracovaných kamenných kvádrů a zazděných románských portálů oken i dveří.
První písemnou zmínku o kostele nalézáme až v zápisech z roku 1367, kdy již kostel dávno sloužil svému účelu. Jen o něco později došlo na sklonku 70. let 14. století z popudu Olbrama Menharta ze Škvorce, pozdějšího pražského arcibiskupa, ke gotické přestavbě. Na místě zbořené apsidy byla k rotundě přistavěna dnešní čtvercová loď s protáhlým, pětiboce ukončeným presbytářem. Presbytář osvětluje čtveřice gotických oken, z nichž si svou podobu uchovala dvě, přičemž unikátní je nejenom kamenná gotická kružba ve východním okně, ale především původní kované mříže pilovitého tvaru. Tato vrcholně gotická část je slohově velmi vyspělá, a poukazuje na stavební královskou lucemburskou huť. Ze stejné doby se dochoval ještě zlomek okenní vitráže, dnes ve sbírkách Národního muzea v Praze.
Po roce 1462 nechal Čeněk Škvorecký z Klinštejna (zemřel roku 1469 a je zde i pohřben) kostel opevnit mohutnou pozdně gotickou hradební zdí se střílnami a na koso postavenou bránou, která tehdy sloužila i jako zvonice. Brána se sice bohužel nedochovala (po jejím zboření v roce 1897 vznikla na jejím místě současná jednoduchá pilířová branka), zato okružní hřbitovní zeď dodnes tvoří ona původní hradba, dokonce s několika zazděnými střílnami, které můžete třeba v rámci soutěže sami hledat po jejím obvodu.
Další úpravy provedli v polovině 16. století noví majitelé panství, Smiřičtí ze Smiřic, po kterých nám zde zůstala na jižní straně renesanční předsíň, sklenutá původní klenbou s lunetami. Nad široce rozevřeným půlkruhovým vchodem se zdvíhá trojúhelníkovitý štít s česky psanou nápisovou deskou, která přístavbu i datuje: Slowo panie zvstawa na wieky, 1557. Z renesančního období pochází ještě několik náhrobků vně i uvnitř stavby.
Po určitém období úpadku povznesla kostel již zmíněná vévodkyně Marie Terezie Savojská, která ho nechala v roce 1734 důkladně opravit a doplnit o barokní sakristii v jižním průčelí vedle předsíně. Současně nechala na opačné straně areálu vztyčit čtvercovou zvonici, do které byl přenesen ze vstupní brány pozdně gotický zvon Jakub z roku 1494, a dnes již nedochovaná výklenková kaplička sv. Jiří (zbořena byla roku 1897 a stávala vedle brány, v místech kde je dnes kazatelna, o které se dočtete dále).
Poslední stavební úpravy pocházejí z let 1871–78, kdy byl mimo jiné postaven romantizující pseudogotický přístavek schodiště na kruchtu, kterým se stavební vývoj kostela uzavřel.
Od jihu se dovnitř vchází lomeným bohatě profilovaným gotickým portálem, ukrytým v renesanční předsíni. Škoda, že se v kostelní lodi nedochovala původní složitá stropní konstrukce žebrové klenby nebo záklopového trámového stropu, podepřená středovým sloupem, nahrazená dnes prostým rovným stropem. Západním směrem se do lodi otevírá prostor někdejší románské rotundy, který v patře obsahuje barokní hudební kruchtu, na jejímž místě se v pozdním středověku nacházela soukromá oratoř pro šlechtické patrony kostela, pány ze Škvorce. Tento prostor osvětluje velké obdélné okno, jehož plochu původně dělil do čtyř částí středový kamenný kříž. Směrem na východ se loď otevírá hrotitým triumfálním obloukem do presbytáře, který si zachoval původní středověký charakter. Je sklenut dvěma poli těžké gotické žebrové a paprsčité klenby, spočívající na kalichovitých (jehlancových) konzolách. V jižní stěně presbytáře se nachází gotické sedile (výklenkové sedadlo pro kněze) s hrotitým obloukem ostění. V jeho ploše je druhotně vsazen pozdně renesanční litý nápisový náhrobek Evy Čejkové z Olbramovic z roku 1638, který původně kryl vstup do hrobky pod kostelní podlahou. Pod dlažbou kostela bylo mimochodem zřízeno hned několik šlechtických hrobek, které byly užívány až do 18. století, jejich vchody ale byly v 19. stol. zazděny a náhrobní desky, až na jedinou, odstraněny.
Před kostelem nemůžete vedle vstupu na hřbitov přehlédnout krásnou renesanční kamennou kazatelnu z roku 1575, která je vložena do původní středověké hradby. Kazatelna stojí na starší gotické patce neznámého původu (snad sloup původně podpírající klenbu kostela?), a zdobena je reliéfy vzkříšeného Krista, sv. Petra a nápisovou deskou s česky psaným textem: LETA PANIE 1575 TOTO DILO DOKONANO GEST ZA PANA MARTINA NA TEN ČAS VŘZEDNIKA SSKWORECZKIHO A ZA RYCHTARZE WANKA MICHALKOWA. Na desce je tedy uvedena nejen doba vzniku, ale i jména hejtmana škvoreckého panství Martina Náchodského a rychtáře Vaňka Michálka ze sousedních Přišimas (Horek), odkud byla kazatelna do Hradešína převezena v roce 1910 na rozkaz knížete Jana z Lichtenštejna. Lidově se ji říká „polní" nebo "husitská kazatelna“, ačkoliv s husity nemá naprosto nic společného.
V Hradešíně si můžete mimo areál kostela ještě prohlédnout dvě barokní stavby, které vznikly nákladem vévodkyně Marie Terezie Savojské z Lichtenštejna. Je to především mohutná budova bývalé fary a děkanství z roku 1734 (děkanství bylo zrušeno v roce 2002) a poutní kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1740. Na stráni pod kostelem si všimněte křížku z roku 1871 a ještě o něco níže (u domu čp. 26) roste chráněný jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) vysoký přes 15 metrů s obvodem kmene 296 cm. Od zvonice u kostela je za optimálních povětrnostních podmínek zcela ojedinělý panoramatický výhled, a to nejen na hlavní město Prahu, ale i na Krušné hory, České středohoří, Říp, Bezděz, Ralsko, Ještěd, Český ráj s Troskami a Mužským. Není výjimka, když je právě teď, v zimě, odsud krásně vidět, zda je možné v Jizerských horách nebo v Krkonoších lyžovat. A abyste se v Hradešíně neztratili, můžete všechny popisované zajímavosti obejít po naučné stezce měřící 1 kilometr, na které narazíte na 6 zastavení s podrobným popisem.
V roce 1996 byl areál historických staveb v Hradešíně vyhlášen jako ochranné památkové pásmo, nicméně kostel zatím čeká jako Šípková Růženka nejen na své objevení laickou i odbornou veřejností, ale také na nutnou opravu.
Roman Šulc, 2011
