Na místě dnešního dvora stávala ves Týnec, která se poprvé připomíná již k roku 1186, kdy ji český kníže Bedřich daroval pražské komendě johanitů. Královna Kunhuta pak v roce 1244 darovala komendě také zdejší dvůr. Od johanitů koupil v roce 1334 Týnec staroměstský měšťan Mikuláš Rytonne, ale později ho opět vlastnili johanité. V roce 1437 získal od krále Zikmunda Týnec do zástavy Hanušek ze Stupic a brzy poté Jiří z Poděbrad a Kunštátu. K Poděbradům pak patřil Týnec až do roku 1495. Na počátku 16. století se stal deskovým majetkem rytíře Jiříka z Tryglaru a po jeho smrti zdědili tvrz, panský dvůr, vesnici a selské dvory v Týnci synové Zikmund a Václav z Tryglaru, kteří Týnec roku 1540 prodali za 950 kop českých grošů Novému Městu pražskému. Po stavovském povstání byl Týnec roku 1547 zkonfiskován Ferdinandem I. a přidělen ke komornímu panství Přerov nad Labem, až ho v roce 1599 trvale připojil Jan Rudolf Trčka z Lípy ke kounickému panství.
Týnec byl za třicetileté války v roce 1641 vypálen Švédy a v následujících letech zanikl, zachoval se z něho pouze velký rybník, který byl v roce 1688 změněn na dva menší. V roce 1723 byl hrabětem Václavem Morzinem na místě zaniklé vsi postaven nový hospodářský dvůr s velkou sýpkou, nazvaný Týnice.
Původní název obce byl Týnec, v 18. století byl pro nový dvůr požit pozměněný název Týnice podle názvu obcí typu např. "Olešnice". Ve středověku se název obce uvádí jako Tynec (1183), Týnec (1437) nebo Teynec (1599).
Bývalý Týnec, dnes dvůr Týnice, je katastrální součástí městyse Kounice.
Bývalá obec Týnec ležela v mělkém údolí Týnického potoka, 5 kilometrů severně od Českého Brodu (28 kilometrů severozápadně od Kolína) v nadmořské výšce 210 metrů.