CESTY A PAMÁTKYCESTYAPAMATKY.CZ

kolínsko

Kde obec najdete?

Kounice leží 4 kilometry severně od Českého Brodu (26 kilometrů severozápadně od Kolína) v nadmořské výšce 206 metrů.

POZORUHODNOSTI

(vzdálenost od středu obce)

hradiště (1,2 km)

zámek* (0,1 km)

kostel sv. Jakuba Většího (0,0 km)

fara* (0,1 km)

kaplička Panny Marie (0,7 km)

křížek I (0,0 km)

křížek II (0,7 km)

sloup se sochou Immaculaty* (0,1 km)

socha sv. Jana Nepomuckého (0,0 km)

socha sv. Václava** (0,1 km)

sochy strážných mouřenínů*** (0,0 km)

panský pivovar (0,1 km)

špitál (0,3 km)

zájezdní hostinec (0,2 km)

venkovské usedlosti (0,1 km)

Kounické lindy (1,3 km)

Kounický mokřad (1,5 km)

lom u Kounic (1,5 km)

topol černý (0,5 km)

o zlé Mandě (0,0 km)

Nejbližší obce

Týnice (zaniklá obec) (2,0 km)
Černíky (2,6 km)
Štolmíř (2,7 km)
Vykáň (3,1 km)
Český Brod (3,8 km)
Břežany II (3,9 km)
Klučov (4,1 km)
Liblice (4,2 km)
Poříčany (4,4 km)
Nová Ves II (4,6 km)

Kounice

První písemná zmínka o Kounicích je z roku 1257, kdy byly v majetku Zachaře z Kounic. Ten byl svědkem na darovací listině, kterou královna Markéta, manželka Přemysla Otakara II.) darovala zboží břevnovskému klášteru. Do roku 1297 se ještě jmenují Přebor a Nachval z Kounic. V letech 1354 – 58 se uvádí současně Jan, Jiří a Zdeněk z Kounic, každý tehdy vlastnil jeden dvůr. Ty v roce 1383 koupil písař Starého Města pražského Jan Vidi a spojil je v jeden celek. Roku 1425 byl vlastníkem Kounic Petr z Kounic, který se zúčastnil husitského povstání v čele jednoho oddílu. V této době byli také z Kounic vyhnáni kněží a vznikla zde fara podobojí. V druhé polovině 15. století se nazývaly po Kounicích dva rody – Kačicové a Močíkové z Kounic, jejich vláda končí v roce 1555 Jiřím Močíkem z Kounic. V druhé polovině 16. století postavili v Kounicích první tvrz páni Vachtlové z Patenova, což ztvrzuje v roce 1554 zápis v zemských deskách. V letech 1590 – 1599 vlastnil Kounice Prokop Dvořecký z Olbramovic, od kterého ho koupil Rudolf Trčka z Lípy, který panství postupně rozšířil o Mochov, Nehvizdy a dalších sedm vesnic. V roce 1634 bylo trčkovské panství zkonfiskováno a dědičně darováno knížeti Ferdinandovi III. Ten ho však v roce 1644 daroval hraběti Albrechtu Gastonovi Spinolovi, jehož rodina ho vlastnila do roku 1690. Tehdy zdědil Kounice nezletilý hrabě Romedius z Thunu, jehož poručník je obratem prodal Janu Rudolfovi Morzinovi. V roce 1760 získala panství Marie Terezie Savojská z Lichtenštejna a Lichtenštejnům pak Kounice patřily do roku 1850, kdy byla ukončena patrimoniální správa; zámek a hospodářské úřady velkostatku však Lichtenštejnové užívaly až do roku 1924.

Po zrušení feudálního vlastnictví požádaly Kounice o povýšení na městečko, čemuž bylo dne 6. října 1871 vyhověno, městys však neobdržel znak ani prapor. Ve druhé polovině 20. století byly Kounice zařazeny mezi neměstské obce, ale 10. října 2006 byl statut městyse Kounicím vrácen a Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR udělila dne 30. listopadu 2007 městysi Kounice také znak i vlajku.

Znak a vlajka Kounic tvoří modro-červený štít, který má v v pravé půli stříbrnou orlici s červeným jazykem, zlatou zbrojí a perizoniem zakončeným jetelovým trojlístkem, v levé půli vyrůstají tři zlaté odkloněné klasy ječmene a list. Modrá polovina štítu s orlicí je inspirována erbem Prokopa Dvořeckého z Olbramovic, klasy ječmene symbolizují zdejší tradiční výrobu sladu.

Kounice jsou dnes samostatným městysem s katastrální výměrou 11,28 km² a 1077 obyvateli (květen 2007); leží sice v okrese Nymburk, pověřeným obecním úřadem k výkonu státní správy je ale město Český Brod v okrese Kolín.

TOPlisttext & foto Roman ŠULC, Jan KUBKA; použitá literatura; www Tomáš ADÁMEK; 2008–2013