Cesty a památky
pamětní deska Matěje Poláka
Zásmuky, Pomníky, Pamětní desky
Pamětní deska významného českého básníka, učitele a důstojníka, instalovaná na sousedním domě, než byl umělcův rodný dům (ten se nedochoval) v roce 1884. V roce 2006 byla deska u příležitosti 150. výročí Polákova úmrtí opravena Městským úřadem Zásmuky.
Matěj Milota Zdirad Polák (14. února 1788 Zásmuky – 31. března 1856 Vídeňské Nové Město) nejprve působil od roku 1807 jako učitel v pražském sirotčinci v Bredovské ulici (dnes ulice Politických vězňů), než v roce 1808 vstoupil jako dobrovolník do rakouské armády shromažďované proti Napoleonovi, kde dosáhl důstojnické hodnosti korouhevníka. V roce 1827 přešel na Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě, kde v letech 1827–30 vyučoval češtinu a literaturu. Po povýšení na setníka se vrátil k svému pluku a v letech 1831–37 sloužil v tehdejších severních Uhrách (mj. na Trenčínsku a v Bratislavě) a v roce 1837 se vrátil na vojenskou akademii do Vídeňského Nového Města jako profesor válečného dějepisu a dohlížitel (prefekt) nad vyučováním jazyků. Jeho vojenská kariéra stoupala. Ještě v roce 1837 získal hodnost majora, v roce 1843 podplukovníka, 1848 plukovníka, do výslužby odešel v roce 1849 jako generálmajor. Byl povýšen do šlechtického stavu s přídomkem „ze Zdiradova“. Zemřel po mrtvici v osmašedesáti letech ve Vídeňském Novém Městě a tam byl také pohřben.
Dílo: Vznešenost přírody (původní název je Vznešenost přirozenosti) – rozsáhlá óda na krásy přírody, psaná zčásti časoměrným, částečně sylabotónickým veršem, Vznešenost hudby – považoval za své stěžejní dílo, roku 1834 shořelo, úryvek se dochoval v Jungmannově Slovesnosti pod názvem Kantáta o vznešenosti hudby, jde o ódickou oslavu krásy a síly hudby, psanou časoměrným veršem, Oklamaný miláček – ohlasová poezie, Sil jsem proso na souvrati – zlidovělá píseň nebo Cesta do Itálie – cestopis z let 1815–18.
Fotogalerie
Mapa
Poloha
Pamětní deska se nachází na průčelí domu v Polákově ulici.
GPS: 49°57'12.620"N, 15°1'55.090"E
