První písemné zmínky o zdejším farním kostele se v pramenech objevují v roce 1352, kdy je tedy doložena i existence fary. Ta zanikla po roce 1621 a v roce 1655 se uvádí jako pustá. Kostel tehdy připadl k faře v Církvici.
V roce 1677 byla v Záboří zřízena lokálie a zpustlá fara byla částečně upravena na obydlí pro kněze. Samostatná farnost však byla obnovena až v roce 1722 hraběnkou Barborou Věžníkovou. Nová jednopatrová barokní fara byla vystavěna s použitím původního zdiva vzápětí po potvrzení fundace pražským arcibiskupem v roce 1723 a prvním farářem se stal Daniel Lucas Linhart (zemřel v roce 1733). Do dnešní podoby byla fara přestavěna na počátku 19. století, kdy byl přistavěn i sousední pozdně barokní špýchar (dnes ve zříceninách).
Fara byla opravena v roce 2005 a nyní slouží k soukromým obytným účelům.
Fara se špýcharem byla jako součást areálu kostela sv. Prokopa zapsána 31. 12. 1966 do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 34190/2–1224.
Fara se špýcharem čp. 1 stojí v jižní části vsi v těsném sousedství kostela sv. Prokopa.
GPS: 50°1'26.090"N, 15°20'51.510"E
Nepřístupné