Cesty a památky

Kolínsko » Vyžlovka » zaniklá osade Ve spáleném

zaniklá osade Ve spáleném

Vyžlovka, Archeologická naleziště

Nejrozsáhlejší zaniklá raně středověká osada na Černokostelecku, zkoumaná na počátku 20. století J. L. Píčem, který zde prokopal několik objektů, jeden objekt odkryl černokostelecký muzejní spolek v roce 1934. Výběr z keramických nálezů, který je uložen v Národním muzeu v Praze a v muzeu v Kostelci nad Černými lesy, lze datovat do 13. – 14. století.

Soustavný povrchový průzkum začal na lokalitě uskutečňovat Zdeněk Smetánka, pod jeho vedením proběhlo v roce 1970 geodeticko-topografické zaměření. V jihozápadní části části areálu lze napočítat asi 10 větších objektů, rozmístěných na rovině nad pánví. Většinou se nacházejí v těsném sousedství hrany pánve. Pouze jeden objekt stojí poněkud stranou hrany, vysunut těsně za ostatní objekty ke středověké cestě přicházející od jihozápadu. Většinu objektů tvoří mohylovité destrukce, v některých případech doplněné nízkými hrázkami. V severozápadní části sídliště se setkáváme s méně přehlednou situací. Hranu pánve sledují 4 rozsáhlé mohylovité destrukce (v některých zřejmě kopal J. L. Píč). V jejich okolí jsou rozloženy menší objekty podobného typu. Povrchově patrné relikty v severozápadní části sídliště vytvářejí shluk bez náznaků pravidelnosti. Celkový počet objektů přesahuje 10, snad je jich okolo 15. V severozápadní části dna pánve se pravděpodobně nachází zaniklá středověká studna. Široké potoční údolí přehrazují hráze 4 pustých rybníků. Dvě se nacházejí ještě před koncem plochého ostrohu určujícího pravou stranu pánve. Šíře prvé hráze je zhruba dvojnásobná ve srovnání s druhou hrází, která je přitom podstatně delší. Povrchový průzkum dokazuje, že oba rybníky plnily svou funkci současně. Ve svahu ostrohu totiž probíhalo odtokové koryto, odvádějící vodu přes hráz prvého rybníka až za korunu druhé rybniční hráze. Současnost rybníků a sídliště prokazují sběry keramických zlomků na prvé hrázi. Keramika pochází z okolí reliktů staveb na koruně hráze, vedle nichž se napříč hrází táhnou dvě úžlabí, nepochybně pozůstatek středověkého mlýna, neboť úžlabí představují zbytky přítoku k mlýnskému kolu a přepadu do druhého rybníka. Podle zaměření se plocha hladiny rybníka pohybovala kolem 600 m2.

V nejzazší části ostrohu vymezujícího jihovýchodní hranici pánve se nacházejí pozůstatky stavebních objektů, z nichž rovněž pochází keramika shodná s nálezy z jádra zaniklého sídliště. Tyto relikty pokládáme za pravděpodobné stopy dvora. Zbývající plochu ostrohu mezi jádrem sídliště a předpokládaným dvorem pokrývá zaniklé pole. Další fragmenty fosilní plužiny jsou uchovány v severním sousedství osady. V obou polohách zachycujeme klenutá pole, lze rozpoznat jejich záhonové dělení, na bocích ohraničené mezními pásy. Síře záhonů se pohybuje mezi 3 až 4 metry, jejich délka na poli u dvora dosahuje 130 metrů. Řez napříč jedním ze záhonů u dvora ukázal, že mezizáhonové rýhy jsou zaneseny zcela nepatrně. Jílovitá vrstva původní ornice byla slabá, v nejvíce vyklenutém místě činila 36 cm, v rýhách jen 14 cm a nasedala na povrch zvětralé žuly.

Ze zaniklé vsi vybíhá směrem k jihozápadu místní komunikace v úvozu, který je zahlouben 110 cm vůči okolnímu terénu, v mírném stoupání je tedy úvoz velmi hluboký.