Cesty a památky
kostel sv. Šimona a Judy
Vitice, Kostely, synagogy a modlitebny, Kostely gotické
Kostel sv. Šimona a Judy je jednou z nejcennějších památek gotického stavitelství ve středních Čechách, která koresponduje se soudobou pražskou architekturou ovlivněnou tvorbou dvorských hutí lucemburského období.
Původně raně gotický (pozdně románský) kostel z počátku 13. století (?) je písemně doložený až k roku 1373. Zcela byl přestavěný kolem roku 1380 rodem pánů z Lipan (Čeňkem z Lipan?). Nová stavba měla původně dvoulodní síňovou dispozici, ve středočeské oblasti poměrně vzácnou, s polygonálním presbytářem a jižní boční kaplí sv. Kateřiny, přistavěné v roce 1388 Mikešem (Mikulášem) Vrbíkem z Tismic. Hypoteticky lze předpokládat, že dvojlodí bylo původně sklenuto třemi páry klenebních polí, vázaných na dvojici volných sloupů, a kaple sv. Kateřiny dvojicí krátkých polí křížové žebrové klenby. Ve druhé polovině 16. století sloužil kostel jako hrobka Smiřických, což dokládají popisy nedochovaných náhrobků Vojtěcha Smiřického ze Smiřic († 1568) a Alžběty Smiřické ze Smiřic († 1569), a také Mírků ze Solopysk. Po těžkém poškození v době třicetileté války (kolem roku 1640) byl kostel za vlády knížete Karla Eusebia z Lichtenštejna v 60. letech 17. století raně barokně opraven, přičemž byla v roce 1654 odstraněna klenba dvojlodí, včetně příslušných podpěr i všech architektonických detailů, a nahrazena raně barokním kazetovým malovaným stropem od černokosteleckého truhláře Jiříka Matese. Po roce 1687 byla k západnímu průčelí kostela přistavěna zcela nová štíhlá hranolová věž, v jejímž zdivu byla druhotně použita řada románských i gotických architektonických prvků z původní svatyně. Vědci se proto dlouho mylně domnívali, že věž je pozůstatkem původního románského kostela (objevuje se v každé starší literatuře), ale jedná se o barokní novostavbu, postavenou záměrně ve starém stylu, zřejmě aby se lépe hodila ke zbytku kostela (do té doby kostel žádnou věž neměl, pouze sanktusovou vížku na hřebeni střechy). V roce 1757 kostel vydrancovalo pruské vojsko, při jeho opravě v roce 1773 byla zbořena gotická kaple sv. Kateřiny a přistavěna barokní sakristie. Poslední úpravy kostela probíhaly v letech 1853–60 (zakryt raně barokní strop rákosovým podhledem, postavena předsíň), v roce 1904 (nahrazeno barokní zastřešení dnešní historizující střechou) a v roce 1933 (odstraněny gotické krovy presbytáře a lodi). V roce 1995 byl opraven presbytář, přičemž byly v sondách odkryty zbytky gotické vnitřní výmalby, kterou restauroval Jaroslav Alt ml. V letech 2018-19 probíhala oprava krovů kostelní věže a v roce 2020 byly opraveny omítky věže.
Gotický, jednolodní, obdélný kostel s polygonálně ukončeným presbytářem, s přístavkem sakristie po severní straně presbytáře a předsíně při severní straně lodi a se západní čtyřpatrovou hranolovou věží, krytou jehlanovou střechou, posunutou mimo osu lodi. Mírně odstupněné nejvyšší podlaží věže je na všech čtyřech stranách prolomeno hrotitými okny, z nichž okno severní je rámováno druhotně osazeným tesaným gotickým ostěním. Na vnějšku presbytáře vystupuje šest dvakrát mírně odstupněných opěráků s pultovými stříškami. Z jižního průčelí lodi (3 metry od jihovýchodního nároží) vystupuje osekaná konzola s výběhy tří klenebních žeber, která je jediným pozůstatkem zaniklé kaple sv. Kateřiny. Kostelní loď je kryta vysokou sedlovou střechou, jejíž oba štíty a připojený západní štít presbytáře, pocházejí z původní středověké stavby. Okna lodi jsou dnes v podobě z 19. století a jejich rozmístění zřejmě nevychází z původní situace.
Presbytář, který je nejlépe dochovanou částí původní stavby, je sklenut dvěma poli křížové žebrové klenby a paprsčitým závěrem na jehlancové, bohatě zdobené konzoly s motivy slepých kružeb a s rostlinnými motivy. Klenební žebra mají štíhlou zkosenou profilaci s výžlabky, vrcholy zakončuje dvojice kruhových svorníků s reliéfy Beránka Božího (východní část) a růžice (západní část). V jihozápadním koutu presbytáře se dochoval gotický sanktuář se zajímavou kamenickou výzdobou, v jižní stěně výklenek sedile a ve východní stěně dvojité zazděné okno se zachovanou původní gotickou kružbou. Celý presbytář byl původně pokryt nástěnnými malbami** z konce 14. století, z nichž byly v roce 1995 odkryty tři fragmenty. První je na jižní stěně presbytáře, kde je vyobrazena postava apoštola, zřejmě sv. Judy Tadeáše (drží kyj), a hlava dalšího, v tuto chvíli neidentifikovatelného apoštola. Druhý fragment je v západním klenebním poli presbytáře, na kterém je odkryta část postavy anděla ve zřaseném šatě, na němž zaujmou parukovitě působící vlasy a velmi netypické gesto levé ruky. Třetí sonda v závěru kostela zachytila modré draperie, snad oblek stojící postavy, která je zřejmě od jiného autora. Dá se předpokládat, že malby budou zobrazovat patrony kostela a apoštoly v doprovodu zástupu andělů. Presbytář se hrotitým triumfálním obloukem otevírá do plochostropé kostelní lodi s kruchtou z druhé poloviny 19. století, podepřenou jedním sloupem.
Kostel je vybaven cenným barokním mobiliářem*, z něhož vyniká hlavní oltář** z roku 1665 s plastikami sv. Václava, Ludmily, Štěpána a Vavřince (jedna z nejstarších památek raného baroka na Kolínsku) a dva boční oltáře z roku 1750, přenesené do Vitic ze zrušeného klášterního kostela sv. Máří Magdalény v Českém Brodě, které zdobí čtyři obrazy kapucínských světců od pražského dvorního malíře Felixe Antonína Schefflera Na pravé straně lodi je to oltář sv. Felixe s obrazem sv. Felixe z Kantalicia a v nástavci obrazem sv. Vavřince z Brindisi a na levé straně oltář sv. Antonína Paduánského s obrazem klečího sv. Antonína a v nástavci s obrazem sv. Fidelise ze Sigmaringu. Barokní hranolová kazatelna pochází z roku 1687 (?), nově vymalovaná a pozlacená byla v roce 1901. Z konce 17. století pochází také cínová křtitelnice. Mimo areál kostela je (na stráni pod zvonicí) pohozený renesanční reliéfní náhrobník Anny Mírkové z Rýzmburka († 15. 8. 1599) dnes otočený písmem k zemi, na kterém je nápis: LETA 1599 NA NEBE WZETI PANNI MARIGE DOKONALA ŽIVOT SWVG VROZENA PANNI ANNA MIRKOWA Z RISVMBURKA A NA SINCZI A TVTU TIELO GEGI ODPOCŽIWA W PANV.
Od 1. ledna 2005 filiální kostel spadající pod správu Řimskokatolické farnosti Kostelec nad Černými lesy Kolínského vikariátu. Bohoslužby se konají každou třetí neděli v měsíci od 11:30 hodin. Zájemci o prohlídku si mohou zpřístupnění kostela domluvit předem na telefonním čísle +420 777 864 239 (Magdaléna Mašlaňová).
Prohlášení za památku
Kostel je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 27626/2–880.
Fotogalerie
Zdroj informací
Podlaha A.: Posvátná místa království Českého, řada první: Arcidiecése pražská, díl I., Vikariáty: Českobrodský, Čemokostelecký, Mnichovický a Prosecký. Praha 1907.
Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 4. Praha. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia, 1982.
Rišlink V., Jouza L., Valentová J.: Gotika na Kolínsku. Regionální muzeum Kolín 1998.
Všetečková Z.: Středověká nástěnná malba ve středních Čechách. Vydal NPÚ v Praze 2011.
Kutil J.: Nápisy okresu Kolín, diplomová práce, str. 154 a 249-251. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. 2012.
Mapa
Poloha
Kostel stojí v dominantní poloze nad středem obce, přístup k němu je od severovýchodu.
GPS: 50°1'48.659"N, 14°54'48.738"E
Přístupnost
Přístupné po dohodě
