Cesty a památky

Kolínsko » Tuchoraz » hrad

hrad

Tuchoraz, Hrady a opevnění, Hrady

Zachovaná vstupní brána tuchorazského hradu dnes představuje jednou z nejvýznamnějších stavebních památek gotické architektury z konce vlády Jiřího z Poděbrad u nás.

První tvrz (přelom 14. a 15. století)

Kdy vznikla na skále nad říčkou Šemberou první tvrz, nevíme. S největší pravděpodobností k tomu došlo na přelomu 14. a 15. století za Petra z Klučova († 1419), který Tuchoraz vlastnil prokazatelně od roku 1388. V roce 1409 se totiž v knihách pražského arcibiskupství již zdejší tvrz písemně zmiňuje. Další sled majitelů zdejšího zboží není přesně zdokladován, pouze k roku 1436 nalézáme náhodnou zmínku o jakémsi Petru Šestákovi z Tuchoraze, podle predikátu zřejmě rovněž sídlícím na místní tvrzi. V roce 1441 koupil ves s tvrzí novoměstský měšťan Daniel Žitavský z Koňského trhu († 1462). Ten také v roce 1451 zafinancoval vznik Mlýnského rybníka s mlýnem na říčce Šembeře pod tvrzí, stavbu provedl pražský novoměstský rybníkář Rameš.

Páni z Landštejna (1463 – 1543)

Sňatkem Hedviky Hradišťské z Klinštejna, vdově po Danielu Žitavském, se tvrz v roce 1463 dostala do majetku Mikuláše Svitá(č)ka z Landštejna (*1434 - †1485), purkrabího hradu Hluboká. Záhy poté, co se Mikuláš stal v roce 1468 významným dvorským a zemským úředníkem coby maršálek královny Johanky (do roku 1471) a nejvyšší písař desk zemských (do roku 1485), zahájil přestavbu malé tuchorazské tvrze, která již nevyhovovala jeho novému společenskému postavení, na hrad. V Tuchorazi tak vzniklo v blízké vzdálenosti od hlavního města království luxusní sídlo s obytným palácem a třípatrovou věží nad vstupní bránou, doplněné budovami hospodářského zázemí. Přestože hrad byl také opevněn, větší důraz byl kladen na reprezentaci stavebníka a jeho rodiny než na obrannou funkci. To dokládá i memoriální deska, kterou nechal stavitel umístit nad průjezd brány tak, aby si ji každý příchozí musel přečíst. Mikuláš měl se svou manželkou Hedvikou tři děti, nejstarší Elišku Svitákovou z Landštejna (*1463 – †1522), prostřední Kateřinu Svitákovou z Landštejna (*1465 - †1528) a nejmladšího syna Jana Svitáka z Landštejna a na Tuchorazi (*1467 - †1509), který celý majetek zdědil v roce 1485 po otcově smrti. V roce 1505 rozšířil panství přikoupením části vesnice a tvrze Chrást. Po jeho smrti připadl veškerý zdejší majetek jeho manželce Anně Kopidlantské z Kopidlna (†1523) a následně jejich synovi Adamu Svitákovi z Landštejna a z Tuchoraze (*1500 - †1536). Ten je známý v okolí tím, že měl časté spory se sousedním městem Český Brod. Po Adamově smrti se stal poručníkem jeho nezletilých dcer, Elišky (*1525 - †1576), Hedviky (*1527 - ?) a Marie (*1529 - †1589), jejich strýc Vilém Sviták z Landštejna (*1501 - †1542). Při novém vkladu do desk zemských v roce 1542, stejně jako i v dalších zápisech z 16. století, se důsledně pro popis stavby užívá označení zámek (= hrad). Od roku 1543 vlastnila Tuchoraz nejstarší dcera Eliška z Landštejna a z Tuchoraze a jako věno se v tom samém roce dostal hrad do držení jejího manžela Bořivoje z Donína († 1571).

Páni z Donína (1543 – 1579)

Protože se Bořivoj z Donína a na Tuchorazi zúčastnil v roce 1547 stavovského odboje proti českému králi Ferdinandu I. Habsburskému, byl po jeho potlačení jako aktivní účastník odsouzen k pokutě a k domácímu vězení. To si od července 1547 do roku 1551 zprvu odpykával v Benátkách (nad Jizerou) a od roku 1551 pak na Tuchorazi až do své smrti. Jeho dcery pak 29. srpna 1579 prodaly tuchorazský hrad s poplužním dvorem a mlýnem, zříceným hradem Šember, vesnicí Tuchoraz s krčmou a panskou kovárnou, obcí Masojedy s krčmou, dvorem Chrást s tvrzí, mlýnem a krčmou a obcí Limuzy majiteli černokosteleckého panství, Jaroslavu Smiřickému ze Smiřic, který k němu celý tento rozsáhlý majetek připojil.

Kostelecké panství (1579 – 1923)

Od konce sedmdesátých let 16. století se hrad stal sídlem vrchnostenských úředníků, spravujících zdejší statky, protože panstvo pobývalo na zámku v Kostelci nad Černými lesy. V roce 1639 ho již za vlády Lichtenštejnů neúspěšně obléhalo švédské vojsko, takže hrad musel být stále udržován v dobrém stavu. V době vlády Marie Terezie Savojské ale byl již natolik zchátralý, že byl z nařízení správy kosteleckého panství v roce 1770, až na vstupní věž, rozebrán. Ze získaného materiálu byly následně zpevněny jezy a hráze rybníků v údolí Šembery. Když při prvním pozemkové reformě po roce 1919 přišli Lictenštejnové o část pozemků svého kosteleckého panství, prodal v roce 1923 Jan II. z Lichtenštejna rozparcelovaný tuchorazský dvůr se zbytky hradu československému státu.

Hrad ve 20. století (1923 – dosud)

Erár celý komplex obratem prodal do soukromého vlastnictví, ale v roce 1948 po znárodnění připadl zdejšímu Státnímu statku. Zbytky hradu převzal v 70. letech 20. století Krajský ústav státní památkové péče, který v 80. letech 20. století provedl opravu věže a její zpřístupnění veřejnosti. V roce 1992 získala v restituci celý statek, jehož součástí jsou i pozůstatky hradu a hospodářského dvora, paní Markéta Grossová. Věž brány a celý areál hradu zůstaly v této době až na výjimky uzavřené. Restituenti ovšem přivedli celý majetek nesprávným hospodařením k dražbě, ve které ho roku 2013 koupil Ing. František Vyšata z rodiny významných tuchorazských ovocnářů (Sady Tuchoraz s. r. o., družstvo Bohemia Apple). Ten přistoupil k opětovnému zpřístupnění památky a její postupné opravě.

Z tuchorazského hradu se dodnes dochovaly pouze zbytky starého gotického paláce, sklep původní tvrze v nádvoří, části obvodového zdiva s kvádrovým nárožím čtverhranné bašty opevnění na severní straně areálu a především hranolová věžová brána**. Jedná se o třípatrovou stavbu o výšce 20 metrů s téměř čtvercovým půdorysem (8,4×9,6 m), postavenou z velkých tesaných kvádrů. Horizontálními římsami je rozčleněna na přízemí, dvě patra a podstřeší. V přízemí je prolomena od severovýchodu hrotitým vjezdem a stejně zaklenutou brankou pro pěší, které v minulosti zabezpečovaly již zaniklé padací mosty a suchý příkop. Do nádvoří je pak prolomen jen jeden hrotitý vstup se zkoseným ostěním, společný pro pěší i povozy. Prostor průjezdu je zaklenutý dvěma poli křížové klenby, jejíž dvakrát vyžlabená žebra s oblými pruty po stranách dosedají patkami na kuželové konzoly. Svorník má podobu štítu ve tvaru sférického trojúhelníka se zkosenými rohy, na němž je pětilistá landštejnská růže. Pod podlahou průjezdu je zachován podzemní prostor pro manipulaci s padacími mosty. Nad vjezdem na vstupní straně je umístěna pískovcová obdélná pamětní deska s memoriálním nápisem, umístěná v bohatě profilovaném rámu, lemovaném v nadpraží oblým prutem. Ten po stranách dosedá na malé hlavice oblých přípor, končících na římse polygonálními patkami. V horní části desky je symetricky umístěn landštejnský erb a pod ním gotickými minuskulemi český nápis z roku 1477: LÉTA BOŽIEHO MCCCCLXXVII TATO VĚŽ DĚLÁNA JEST SKRZE NÁKLAD UROZENÉHO PANA PANA MIKULÁŠE Z LANDŠTEJNA NAJVYŠŠIEGO PISAŘE DESK ZEMSKÝCH KRÁLOVSTWIE ČESKÉHO A DĚLAL JEST MIST KWĚTOŇ. AMEN. Deska tak umožňuje nejen časově přesné datování dokončení stavby hradu, ale také, což je zcela unikátní, vedle jména stavitele i jméno stavebníka. Místnost v prvním poschodí je přístupná ze šnekovitého schodiště pravoúhlým portálem s profilovaným ostěním. Je sklenutá valeně a osvětlují ji dvě jednokřídlá obdélná okénka od východu a západu. Dispozice této prostory je identická s dispozicí obytné síně ve druhém poschodí, osvětlené ze všech čtyř stran velkými obdélnými okny s kamennými kříži, z nichž tři mají ve výklencích kamenná sedadla. Při západní straně věže, obrácené ke svahu, jsou pak vedle okna ještě dveře, vedoucí na arkýřovitý prevet (záchod), který je ke stěně objektu připevněn na krakorcích. Staré nápisy z 16. a 17. století, objevené na jejich stěnách, připomínají zřejmě jména dávných návštěvníků stavby. Při každé ze čtyř stěn této síně vystupují vysoké válcové patky, z nichž vyrůstají mělce vyžlabená žebra, která se navzájem protínají a utvářejí obkročnou hvězdovou klenbu. Klenba, připomínající obrazec Parléřovy klenby ve svatováclavské kapli v Chrámu sv. Vita na Pražském hradě z roku 1367, potvrzuje, že se její stavitel inspiroval staršími parléřovskými vzory. Nad druhým poschodím stavby je nadezdívka, ukončená kamennými krakorci, na nichž spočívalo původně zřejmě hrázděné polopatro, přístupné při jižní stěně věže po šnekovitém schodišti. Věž je dnes krytá barokní mansardovou střechou.

Vstupní věž hradu a sklep jsou přístupné na základě předběžné dohody s majiteli památky, rodinou Vyšatových na e-mailu: vysatova@sadytuchoraz.cz nebo na telefonním čísle: +420 602 454 240.