Cesty a památky

Kolínsko » Svojšice » zámek

zámek

Svojšice, Zámky, Zámky dochované

V roce 1388 patřila část Svojšic (Swoysicz) Vítkovi z Toušic a příslušenstvím této části vsi byla též tvrz, zmiňovaná poprvé v roce 1427, kdy ji Vítkova dcera Benigna s dvorem a častí vsi postoupila svému manželovi Mikulášovi ze Zásmuk. S největší pravděpodobností měla tvrz pravoúhlou dispozici kolem pravidelného uzavřeného nádvoří (podobně jako u tvrze v blízkých Zásmukách). Mikuláš je jako majitel této části vsi doložen ještě v roce 1437. Za dalšího majitele tvrze, Pavla Sekretáře z Kostelce, došlo v roce 1440 ke sjednocení všech částí vsi do jednoho celku a tvrz se stala centrem tohoto statku. Jeho dalším majitelem byl vletech 1481 - 1508 Jindřich Amcha z Borovnice, ale ani on, ani jeho následovníci, kteří se v držení Svojšic v průběhu 16. století rychle střídali, na zdejší tvrzi nesídlili. Tvrz pravděpodobně zpustla, ale obnovena byla nejpozději v roce 1606, když ji Adam mladší z Valdštejna prodal Karlovi Mrackému z Dubé. Jemu ovšem bylo zdejší malé panství v roce 1622 zkonfiskováno za účast na stavovském povstání. Královská komora Svojšice ještě v témže roce prodala Václavovi Vchynskému z Vchynic, který je ale v roce 1624 výhodně přeprodal Karlu Eusebiovi Mrackému z Dubé, vnukovi předchozího majitele. Ten zahájil násilnou rekatolizaci panství, čímž vyprovokoval v roce 1626 povstání poddaných, při kterém byla vypleněna tvrz i nedaleký kostel sv. Václava. Následně byly Svojšice opakovaně vydrancovány vojskem v průběhu třicetileté války, což zkázu tvrze završilo. Do dnešní doby se z ní dochovaly zbytky příkopu kolem současného zámku a snad i některé jeho základové zdi.

Stavba barokního zámku (1638 - 1678)

V roce 1638 prodal Karel Eusebius zpustlou tvrz s vypáleným dvorem, vsí Svojšicemi a dalšími třemi vesnicemi Anně Kamile z Enkenfurtu. Nová majitelka začala v místech zpustlé tvrze, snad s použitím částí jejího obvodového zdiva, budovat raně barokní zámek. Vystavěla raně barokní jednopatrovou čtyřkřídlou budovu kolem nevelkého čtvercového nádvoří. Do něj se jednotlivá křídla otevírala arkádou na čtverhranných pilířích, vstupní brána byla v severním křídle. Všechna čtyři křídla byla kryta valbovou střechou. Ještě před úplným dokončením stavby prodala v roce 1677 Anna Kamila rozestavěný zámek Michalu Osvaldovi z Thunu (* 1631 -† 1694), který v následujícím roce stavbu dokončil. Po jeho smrti se v držení Svojšic vystřídalo opět několik majitelů, až je v roce 1722 koupil hrabě Václav z Kaisersteinu. Velmi složité rodinné poměry a dluhy ho nakonec přiměly k tomu, aby se v roce 1738 svojšického panství zbavil.

Páni z Althannu (1738 - 1923)

Kupcem byl hrabě Michael Jan IV. z Althannu (* 5. dubna 1710 – † 16. prosince 1778), který si svojšické panství koupil proto, že jeho staršímu bratru Michaelu Heřmanovi připadl Vranov nad Dyjí. Po požáru v roce 1751 byl zámek v letech 1755–58 (?) opraven a rokokově přestavěn. V literatuře se jako autor přestavby uvádí Ignác Jan Nepomuk Palliardi, který byl ale v době úprav ještě velmi mladý (18 let), autorství by tak mohlo připadnout jeho otci Michalu Ignácovi Palliardimu (1702 - 1751), který ale zase zemřel dřív, než je přestavba tradičně datována. Nabízí se tedy otázka, zda autorem přestavby nebyl Jan Josef Wirch (1732 - 1783), který je archivně doložen jako autor přestavby svojšického kostela sv. Václava. Nárožní rizality mohly být během této přestavby zvýrazněny zvýšením o jedno patro, ale také mohly mít podobu veží již ze starší fáze stavby (toto by musel potvrdit stavebně historický průzkum) a pouze byly pokryty novou fasádou. Budova i věže ovšem byly v rámci zmíněných úprav nově zastřešeny vysokými mansardovými střechami. Nově byl také upraven a ozdoben severní vstupní portál a v jednom z křídel byla zřízena kaple sv. Jana Nepomuckého (její původní umístění není jisté). Fasády zámku byly bohatě rozčleněny římsami, pilastry a nadokenními frontony, přičemž nejbohatší výzdoba byla provedena na jižním zahradním průčelí. Po dokončení oprav zámek získal jednotný rokokový vzhled a v této původní podobě se dodnes dochovala pouze úprava jižního a západního zámeckého křídla. Kolem zámku byla zřízena okrasná zahrada a park. V roce 1775 byl svojšický zámek znovu obležen vzbouřenými poddanými, ale tentokrát nebyl během této vzpoury nijak poškozen. Po smrti Michaela Jana IV. v roce 1778 se majiteli panství stávají postupně jeho synové hrabě Michael Josef z Althannu (* 10. ledna 1756 - † 18. února 1800), Michael Jan Nepomuk z Althannu (* 10. února 1757 - † 3. srpna 1815), Michael František z Althannu (* 2. února 1760 - † 6. května 1817) a nakonec Michael Maximilián Antonín z Althannu (* 13. března 1769 - † 28. listopadu 1834), jehož manželkou byla Marie Františka Eleonora z Thunu (* 4. prosince 1774 - † 30. prosince 1848). Po otcově smrti se rodového majetku ujímá jejich prvorozený syn hrabě Michael Josef z Althannu (* 13. června 1798 - † 5. srpna 1861), za něhož došlo v roce 1847 k poslednímu velkému stavebnímu zásahu do svojšického zámku. Při této úpravě byla severní a východní křída zvýšena o jedno patro a současně byly o jedno patro zvýšeny i nárožní věže na severní straně. Mansardové zastřešení těchto částí zámku bylo odstraněno a zrušeny byly nádvorní arkády severního křídla. Nové fasády přestavěných křídel byly ozdobeny bosáží a zcela se odlišily od fasád původních. Tím byl porušen původně jednotný rokokový charakter stavby. Nově bylo upraveno i vstupní severní průčelí. Střední rizalit byl zvýšen rovněž na dvě patra a nově zakončen štítem s althanovským erbem. Současně s přestavbou zámku byly do dnešní podoby upraveny i hospodářské budovy v sousedství zámku. Na zámku byla umístěna rodová knihovna, v níž byly soustředěny ekonomické spisy. Zámek v té době patřil k oblíbeným althanovským sídlům, což dokládají rodinné události, které se zde konaly. Po Josefově smrti se rodového majetku ujal jeho bratr a druhorozený Maximiliánův syn Michael Karel z Althannu (* 2. května 1801 – † 16. května 1881). Dalším majitelem zámku i velkostatku pak byl jeho syn Michael Robert z Althanu (* 18. července 1853 - † 25. února 1919), následovaný posledním majitelem z tohoto rodu, kterým byl JUDr. Michael Karel z Althannu (* 30. ledna 1897 – † 30. října 1987). Ten zámek po pozemkové reformě nového československého státu prodal v roce 1923.

Řád Anglických panen (1923 - 1945)

Zámek koupila kongregace Anglických panen (Institutu blahoslavené Panny Marie), která ho přizpůsobila charitativním účelům a pro potřeby obecní a měšťanské školy pro dívky. Úpravy se však týkaly jen interiérů, zvláště přízemních částí. Většinu vnitřního zařízení zámku získalo Regionální muzeum v Kolíně.

Hlavní město Praha (1945 - dosud)

V roce 1945 zámek získalo hlavní město Praha, které ho využívalo jako sociální ústav a domov důchodců až do roku 2020; do roku 1976 v něm působily sestry řádu Anglických panen. V letech 1995 – 2000 proběhla památková obnova celé stavby. V roce 2020 rozhodl pražský magistrát o přestěhování klientů do nově vybudovaného zařízení z důvodu neefektivnosti hospodaření a nevyhovujícím podmínkám starého zámku. V roce 2020 byli klienti postupně přestěhováni a od té doby je zámek prázdný. V letech 2020-21 byla ještě sousední vila používána jako chráněné bydlení pro cca 18 osob, od té doby je opuštěný celý areál, který včetně zámeckého parku velmi rychle chátrá. Hlavní město Praha se ho snaží opakovaně prodat jako zbytný majetek, v současnosti je občas využíván složkami IZS. Vvyvolávací cena byla v roce 2022 stanovena na 29 467 000 Kč.

Popis objektu

Zámek je čtyřkřídlou stavbou kolem téměř čtvercového nádvoří. Severní (vstupní) a východní křídla jsou dvoupatrová, jižní a západní křídla jsou jednopatrová. Všechna čtyři nároží zámku jsou zdobena věžovými rizality, pravděpodobně raně barokního nebo dokonce renesančního původu. Na jižní straně jsou tyto věže dvoupatrové, na severní třípatrové. Západní a jižní křídlo je kryto mansardovou střechou, východní a severní křídlo pak nízkou valbovou střechou. Do nádvoří se jižní, východní a západní křídlo otvírá arkádami, dnes zasklenými, sklenutými hřebínkovou klenbou na kvádrové pilíře. Vnější fasády jižního a západního křídla jsou barokní v červeno-bílém provedení s pilastry ukončenými korintskými hlavicemi a fasády severního a východního křídla jsou klasicistní ve žluto-bílém provedení. Nad severním vstupním průčelím je nízký trojúhelníkovitý štít s pískovcovými vázami po stranách a althanovským znakem uprostřed. V jeho ose je v přízemí kamenný pískovcový vstupní portál z 18. století, ponechaný z původní stavby. Po stranách je zdoben polosloupy s patkami a volutovými hlavicemi nesoucími plochý architráv s jednoduchou římsou krytou měděnou stříškou.

Interiéry zámku byly v průběhu 20. století zcela přizpůsobeny k využití na sociální ústav, nicméně se zachovaly v poměrně dobrém stavu. Vestavbami provozu kuchyně, sociálních zařízení, přepažením sálů, snížením stropů a dalšími podobnými zásahy byly sice překryty původní konstrukce, nicméně se zdá, že jsou zachovány. Do zámku se vstupuje valeně klenutým průjezdem v severním křídle s původními dřevěnými vraty a malovanou výzdobou (girlandy, květy, ovoce) z poloviny 19. století. V západní části přízemí severního křídla je vestavba provozu kuchyně, která zcela setřela historickou podobu této části, na opačné straně přízemí ve východním křídle je v klenbě zřejmě zbytek dymníku kuchyně (?), zachované kruhy a háky v navazujících místnostech přízemí východního a jižního křídla svědčí o skladovací funkci těchto komor. Většina místností v přízemí západního, jižního i východního křídla jsou sklenuty valenou klenbou s výsečemi nebo raně barokní (renesanční?) hřebínkovou křížovou klenbou. Pod jižním křídlem je valeně sklenutý sklep částečně vytesaný do skály, který může pocházet z původní středověké tvrze. Z průjezdu se krátkým schodištěm vstupuje do východní části severního křídla, které celé vyplňuje vysoká třípatrová monumentální schodišťová hala v klasicistním stylu. Dřevěné přístěnné schodiště, podepřené sloupy s korintskými hlavicemi, spojuje všechna poschodí zámku. První patro (piano nobile) má všechny stropy plochostropé, na některých se dochovaly malby z druhé poloviny 19. století. Místnosti, které byly řazené v enfiládě jsou uprostřed dřevěných obložek zazděné, aby nebyl mezi nimi možný průchod během využívání pro sociální zařízení. Z bývalé arkádové chodby vedou ke všem místnostem přikládací dvířka, žádná původní kamna se ovšem nedochovala. Naopak téměř u všech místností se dochovaly původní barokní nebo klasicistní dveře s originálním kováním, někde dokonce i s původním zámkem či zasklením. Podle popisu z roku 1965 i 1969 se v jihovýchodním nároží prvního patra nacházela zámecká kaple sv. Jana Nepomuckého s bohatě vyřezávaným rokokovým oltářem z doby kolem roku 1750, ve kterém byl umístěn obraz Panny Marie Immaculaty z pol. 19. století, původní obraz s vyobrazením sv. Jana Nepomuckého byl zavěšen na sousední stěně. Bohatý rokajový retáblu byl po stranách zdoben dvěma medailony, vlevo zpověď královny Žofie, vpravo Jan z Pomuku vyslýchaný králem. Menza byla tumbového tvaru s relefem svržení Jana z Pomuku z Karlova mostu do Vltavy. Dnes po kapli ani její vzdobě nejsou v zámku žádné památky (nebyly zde ani podle popisu z roku 1987). Pokoje vestavěné do mansardové střechy a pokoje ve druhém patře východního křídla jsou všechny upraveny novodobě.

Severně navazuje na zámek areál bývalého hospodářského dvora (není památkově chráněný) s pivovarem, na západní straně je památkově chráněný zámecký park s památným stromem platan ve Svojšicích.