Původní gotický kostel je poprvé připomínaný v roce 1352 v registru papežských desátků a částečně se dochoval ve zdivu současné stavby. Od roku 1421 byl kostel ultrakvistickou svatyní, poté co majitel zdejšího panství Karel Eusebius Mracký přestoupil v roce 1626 na katoilickou víru, byl obnoven v katolickém stylu. V roce 1627 byl ale pobořen a vypleněn vzbouřenými sedláky, radikální opravy v raně barokním stylu se ale dočkal až v roce 1678 za hraběte Michaela Osvalda Thuna, jak to dokládal nápis v západním průčelí, překrytý později přistavěnou předsíní: MICHAELE OSWALDO S. ROM. IMP.: COMITE DE THUN REPARATE 1678. Při této přestavbě byla až na věž a kus zdi starší stavba zcela odstraněna. V roce 1773 byl kostel rokokově přestavěn nákladem hraběte Michaela Jana Althanna podle návrhu architekta Jana Josefa Wircha. Dne 2. května 1798 udeřil do věže blesk, sjel do kostela a uvnitř způsobil značné škody, které byly odstraněny až při opravě dokončené v roce 1807. V roce 1825 pak byla k západnímu průčelí přistavěna předsíň a v roce 1846 bylo změněno původní šindelové zastřešení za pálené tašky. V letech 1974-75 byla provedena oprava fasád, v rámci které kostel získal současnou barevnost.
Jednolodní obdélný kostel s odsazeným čtvercovým presbytářem, po jehož severní straně je obdélná sakristie s oratoří v patře. K jižní straně lodi je připojena lehce obdélná čtyřpatrová hranolová věž, ukončená zděnou čtyřbokou, dvakrát odstupněnu bání, vrcholící malou makovicí s latinským křížem. Před západní průčelí je představěna trojboká obdélná předsíň, v jejímž štítu je druhotně umístěn memoriální nápis o přestavbě kostela v roce 1773 vytesaný na oválné pískovcové desce s devítiřádkovým latinským nápisem: AD MAJOREM DEI OPTIMUS MAXIMUS GLORIAM ET SANCTI MARTYRIS WENCESLAI DUCIS AT PATRONI BOHEMIAE HONOREM HANC ECCLESIAM REAEDIFICAVIT EXCELLMUS DOMINUS MICHAEL IOANNES SACRUM ROMANUM IMPERIUM PINCERN HAEREDIT COMES AB ALTHANN MDCCLXXIII [K větší Boha všemohoucího slávě a svatého Václava mučedníka urozená pán Michael Jan hrabě z Althannu, svaté Říše římské dědičný číšník, 1773]. Západní průčelí je členěno poměrně vysokým soklem, ze kterého vyrůstají na stranách předsíně vždy dva pilastry s patkou a iónskou hlavicí s motivem čabraky na dříku, třetí pilastry blíže středu jsou bez patky a hlavice. V ose nad předsíní je umístěno půlkruhové okno v profilované šambráně s prodlouženým parapetním polem. Šambrána má v horní části dva štukové motivy vzniklé spojením voluty, ucha a kapky. Středový klenák přechází do korunní římsy. Okno je opatřené železnou mříží tvořenou nakoso umístěnými provlékanými pruty. Pilastry vynášejí náročně profilovanou korunní římsu, nad kterou je místěn v ose mohutný půlkruhový štít předstupující před plnou atiku, zakončenou na stranách pilíři, na kterých stojí vázy. V tympanonu štítu je umístěn kamenný reliéfní erb hrabat Althannů (břevno s písmenem A), doplněný plastickou nápisovou páskou s textem: A (lthann) A (nno) 1773. Za tímto půlkruhem je trojúhelný štít s volutami a probráním, vrcholící jehlanem se železným křížem s rozeklanými konci ramen a květinou uprostřed. Fasáda jižní a severní stěny je holá, pouze kolem shodných půlkruhových oken jsou jednoduché kamenné šambrány v dolních rozích se třemi kapkami, vrchol šambrán se dotýká výrazné korunní římsy, která obíhá celou stavbu.
Z původního gotického kostela se dochovala pouze věž a část přilehlého zdiva lodi, kde se u jednoho z oken za barokními okenicemi zachoval zbytek gotické kružby. V podvěží je gotická místnost – původně předsíň – sklenutá kdysi křížovou klenbou, z které se dochovaly náběhy žeber, s hrotitými výklenky ve všech čtyřech stěnách a s goticky profilovanou sedilí na východní straně.
Obdélná loď nese strop dřevěné konstrukce omítaný na rákos, napodobující plackovou klenbu s pasy, dělící ho na tři části. Nástropní malby od Václava Prokopa Kramolína ze 70. let 18. století byly poškozeny při požáru v roce 1798 a zabíleny byly během oprav, dokončených v roce 1807. Současné malby v historizující eklektické formě jsou od Jaroslava Majora z roku 1929 a zobrazují ve středním poli figurální scénu s knězem v chrámu, který podává hostii klečícímu sv. Václavovi a sv. Ludmile, na dělícím pase je nápis POCHVÁLENA BVDIŽ SVÁTOST OLTÁŘNÍ, pole klenby směrem k západu nese uprostřed malovaný průhled do nebe, ve kterém jsou zachyceni andělé. Na západní straně je vestavěna rokoková kruchta z roku 1773, která je zaklenuta valeně a opatřená zděným zábradlím konvexně konkávně prohnutým. Presbytář je sklenut jedním polem barokní cihlové křížové klenby s vytaženými hranami z roku 1678, pokrytým malbami z roku 1929. Nad sakristií se do presbytáře otevírá velkým trojdílným proskleným oknem oratoř, na jejímž stropě jsou zbytky maleb z roku 1929.
Ze zařízení kostela vyniká sestava barokních lavic*, starší z roku 1678 (zdobené úponky vinné révy, granátovými jablky a fíky) a mladší z roku 1773, a hlavní rámový rokokový oltář* z roku 1773, který byl původně vybaven hodnotným obrazem** Apoteózy sv. Václava od Václava Prokopa Kramolína (v roce 1886 byl přenesen do zámecké kaple, v roce 1971 byl přenesen do kolínské fary, kde ho objevil a před zničením zachránil Vladimír Rišlink, po památkové obnově je dnes ve sbírkách Regionálního muzea Kolín a je vystaven ve stálé expozici ve Veigertovském domě v Kolíně); dnešní oltářní obraz sv. Václava je od Ludvíka Jaroslava Bernarda, datovaný v signatuře 15. 9. 1886, v horním nástavci je soška archanděla Michaela soudobá s oltářem, související se zvláštní úctou rodu Althanů ke sv. Michaelovi (od roku 1639, kdy rod přestoupil ke katolictví se všichni mužští členové museli jmenovat Michael). Rokoková kazatelna* z let 1770-73 je zdobena zlacenou kartuší se starozákonní scénou a rokají a stříškou se sochami sv. Augustina a sv. Řehoře po stranách a Krista, jako dobrého pastýře, na vrcholu. Křtitelnice s nepůvodním víkem a (dnes odcizenou) litou sochou sv. Václava pochází z roku 1678 a ukřižovaný Kristus na jižní straně vítězného oblouku z konce 19. století. Na epištolní straně se dochoval zbytek barokního baldachýnu z roku 1773, pod kterým byla umístěna socha (odcizená v 90. letech 20. století) trůnící Madony s Ježíškem z roku 1892 od pražského řezbáře a svojšického rodáka Josefa Krejčíka. Na severní straně je boční oltář P. Marie Immaculaty z roku 1773 s řezanými reliéfy Navštívení a Zvěstování P. Marie, obrazem od Bedřicha Wachsmanna z roku 1904 a po stranách stojícími sochami sv. Prokopa (vlevo) a sv. Vojtěcha (vpravo) od Eduarda Veselého (Wesseleho) z roku 1881. Na jižní straně je boční oltář sv. Jana Nepomuckého (původně sv. Vojtěcha) z roku 1773 s řezanými reliéfy ze života sv. Vojtěcha, obrazem od Ludvíka Jaroslava Bernarda z roku 1870 a po stranách stojícími sochami sv. Vendelína (vlevo) a sv. Nortburgy z dílny Meyer v Mnichově. Na stěnách lodi visí křížová ceta z 2. poloviny 19. století, doplněná na severní stěně skříňkou s kopií hřebu, kterým byl ukřižován Kristus, a autentikou z římského kláštera sv. Kříže z roku 1900. Ve východní stěně sakristie se dochovaly vstupní pozdně barokní dveře z roku 1773 a stejně staré dveře do presbytáře s krabicovým zámkem a kovaným závěsem esovitého profilu v téměř neporušeném stavu. V 90. letech 20. století byl odcizen cenný kalich** ze zlaceného stříbra z 1. čtvrtiny 18. století od Andrease Krause z Kutné Hory, který náležel k nejvýznamnějším památkám barokního zlatnictví na Kolínsku.
Ve věži kostela se dochoval z celé sestavy zvonů pouze renesanční zvon* z roku 1576 od pražského zvonaře Brikcího z Cimperka, pořízený v době, kdy byl majitelem svojšického panství Jan mladší z Valdštejna, sídlící na Komorním Hrádku. Váha zvonu činí 233 kg, průměr zvonového otvoru dole činí 73,5 cm a jeho hlavní (nárazový) tón je cis2. Na krku zvonu je reliéfní pás s biblickými výjevy o ztraceném synu, na plášti jsou dále dva reliéfní erby (jeden je Vojtěcha Zuba z Poměše - hlava baziliška, na kterou útočí orlice a druhý Jana Mnichovského z Bochova - tři kosá března, na prostředním tři růže) orámované vavřínovými věnci a čtyři české nápisy: 1. W Z z P I M z B (iniciály donátorů zvonu nad erby), 2. GEDNANIM VROZENYCH PANA WOITIECHA ZUBA Z POMYESSIE AURZEDNIKA PANSTWI K HRADKU / NAD SAZAWAU PRZYNALEZICZYHO A PANA IANA MNICHOWSKÉHO Z BOCHOWA KOMORNIKA DESK / ZEMSKYCH ET CETERA VDIELAN ZWON TENTO SKRZE BRYKCYHO ZWONARZE Z CYMPERKU W NOWEM MIE / STIE PRAZSKEM DO SWOGESSYCZ NAKLADEM WSSECH OSADNICH K TE OBCZY NALEZIEGICYCH STALO SE LETA 1576, 3. PRZYGDE HODINA W KTERAUZTO WSSYCZKNI KTERZY W HROBECH GSAU VSLYSSY HLAS SYNA BOZIHO Y PUGDAU KTERZY DOBRE / WIERY CZYNICI NA WZKRZYSSENI ZIWOTA ALE TI KTERZY / ZDE WIERY CZINICI NA WZKRZYSSENI SAUDU SWATY YAN EWANGELIUM W KAPITOLA PATY, 4. MY WSSYCZKNI OSAZENIE SE PRED STOLICY KRYSTOWAU A / PRZYNESE GEDEN KAZDY WLASTNI WIERY TIELA SWEHO GAKZ CZI / NIE BUDTO DOBRE A NEBO ZLE SVATY PAWEL W II KORYNTSKYM W V KAPITOLA. V sanktusové vížce visel zvon z roku 1923, při opravě střevchy kostela v roce 2020 byl snesen a uložen v sakristii.
Přímo v kostele byl pohřben polní podmaršálek a svobodný pán Adolf von Lützow und Goldenbach (* 1703 Meklenbursko - † 18. 6. 1757 v bitvě u Kolína), o čemž se dochoval zápis v matrice zemřelých svojšické farnosti: 21. (červen 1757) Z tábora. Z příkazu nejvyššího hraběte Dauna pohřben v kostele sv. Václava protože byl katolík nejjasnější pán pan generál polní podmaršálek kavalérie Adolf svobodný pán von Lützow und Goldenbach atd. Pohřbu se tehdy zúčastnila celá rakouská generalita v čele s polním maršálem hrabětem Leopoldem Daunem. Místo jeho hrobky v kostele není v současnosti známé.
Od 1. ledna 2005 filiální kostel spadající pod správu Řimskokatolické farnosti Kostelec nad Černými lesy Kolínského vikariátu. Bohoslužby se konají každou sobotu od 14:00, kostel je otevřen od 13:30 hodin. Zájemci o prohlídku kostela mohou kontaktovat pana Jaroslava Divíška, e-mail jaroslavdivisekml@seznam.cz nebo telefon 777 712 013.
Kostel sv. Václava je s celým areálem zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 33142/2–859.
Tůma J.: Paměti osad na Kouřimsku, str. 6 - 9. Nakladatelství J. L. Bayer Kolín, 1915.
Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 4. Praha. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia, 1982.
Vácha P.: Vizitační zpráva o stavu zvonu z roku 1576. Poděbrady 2008.
Kutil J.: Nápisy okresu Kolín, diplomová práce, str. 122, 72 a 273. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. 2012.
Záhorka J., Patrný M.: Stavebně historický průzkum kostela sv. Václava ve Svojšicích, Národní památkový ústav Praha. 2012.