Cesty a památky

Kolínsko » Suchdol » zámek

zámek

Suchdol, Zámky, Zámky dochované

Renesanční přestavba suchdolského zámku je prvním známým projevem renesance v širším okolí Kolína.

Gotickou tvrz postavil zřejmě koncem 14. století kutnohorský měšťan Petr z Písku, který Suchdol vlastnil od roku 1394. Poprvé je písemně doložená v souvislosti s jejím obléháním vojsky tehdy ještě jen uherského a chorvatského krále Zikmunda Lucemburského, neboť Petr z Písku byl stoupencem krále Václava IV. Jelikož jeho potomkům patřila tvrz až do vypuknutí husitských válek, obléhání ji zřejmě výrazněji nepoškodilo. Areál tvrze byl tvořen trojkřídlou budovou, obrácenou vstupním průčelím na severovýchod. Přístup dovnitř byl po mostě přes vodní příkop, chráněný dvojitou branou, jejíž vnější portál byl v hradební zdi. Průjezd brány pak tvořil zřejmě samostatnou přízemní budovu. Na ní jihovýchodním směrem navazovala obdélná strážní věž, která kontrolovala prostor jak před vstupem, tak v nejbližším okolí tvrze. Na jihovýchodní straně přiléhal k věži a obvodové hradbě jednopatrový gotický palác, v západním nároží areálu stála menší věž. Mezi touto věží a vstupní branou při severozápadní hradbě byla jednopatrová hospodářská budova, jejíž nádvorní strana byla v přízemí otevřena gotickou arkádou. Jihozápadní strana areálu tvrze byla uzavřena pouze hradbou. Celý čtvercový areál, jehož nároží směřovala ke všem světovým stranám, byl obklopen hradbou, vodním příkopem a valem. Po husitských válkách se v průběhu 15. století majitelé Suchdola často střídali. Kolem roku 1510 vlastnil tvrz hejtman Pražského hradu Záviš Sulka z Hrádku, který realizoval její raně renesanční úpravu. V tomto případě však ještě nešlo o cílené použití tohoto nového slohu, ale o náhodné řešení, neboť objednavatel získal pro úpravu tvrze nepoužité architektonické články z probíhající Rejtovy přestavby královského paláce na Pražském hradě.

Pařízkové z Pařízku (1517 – 1545)

Po roce 1517 získal Suchdol Oldřich Pařízek z Pařízku († 1529), po něm na tvrzi pobýval jeho starší syn Jan Pařízek († 1542) a když ji získal mladší syn Václav Pařízek, tak ji i s panstvím prodal v roce 1545 Václavovi Popelu z Vesce.

Popelové z Vesce (1545 – 1571)

Nový majitel byl ale známý svým nevhodným chováním, o život přišel v opilosti v roce 1547, kdy ho v jedné kolínské krčmě probodl Čeněk Dašický z Barchova. Při dělení rodového majetku převzal panství a tvrz jeho syn Jan Popel. Přestože byl stejným opilcem jako jeho otec, nechal starou tvrz přestavět na honosný renesanční zámek. Upraveny byly především obytné prostory ve věži a přilehlém paláci, přičemž na vnější straně těchto staveb byla prolomena nová okna s umělecky ztvárněnými raně renesančními ostěními. Dále bylo postaveno nové jednopatrové křídlo při jihozápadní hradbě, které bylo použito jako jeho vnější stěny. Do tohoto křídla byla pojata i věž v západním rohu tvrze. Další jednopatrová přístavba vznikla na volném prostranství mezi severní stranou hlavní věže a budovou s průjezdem vstupní brány. Přízemí této přístavby bylo zaklenuto dosud zachovalou valenou klenbou s lunetami. Stejné zaklenutí tehdy dostal i průjezd vstupní brány a přilehlá budova stájí. Jednotlivé části stavby byly v nádvoří propojeny dřevěnými pavlačemi a dostaly renesanční sgrafitovou fasádu, dodnes zachovalou. Budova zámku byla zakončena atikou kryjící pultové zastřešení jednopatrových budov. Z hmoty stavby vystupovala pouze dvoupatrová věž. Pro značné dluhy musel Jan Popel z Vesce prodat Suchdol v roce 1571.

Voděradští z Hrušova (1571 - 1631)

Zámek od něj koupil majiteli nedaleké Dobřeně, Jiří Voděradský z Hrušova, který byl v roce 1580 popraven pro nezákonné peněžní obchody, a část jeho majetku byla zkonfiskována. Suchdol však byl ponechán jeho synům Václavovi a Bohuslavovi, kteří zámek užívali k bydlení. Při dělení rodového majetku v roce 1593 zůstal Suchdol Bohuslavovi Voděradskému. Ten zemřel v roce 1612 jako poslední mužský příslušník rodu a Suchdol zdědila jeho dcera Kateřina Polyxena, provdaná z Donína, která ovšem panství zadlužila.

Proto bylo v roce 1631 prodáno Egidiovi Fuksovi z Neuenburga. V roce 1647 po několika změnách majitelů koupil Suchdol Jindřich Volf Berka z Dubé a spojil jej se svým malešovským panstvím. Zámek byl tehdy ve velmi špatném stavu. Zdi přízemí byly podmáčené vodou, která sem vzlínala z neudržovaných vodních příkopů, místnosti prvního patra byly bez oken a dveří. Jindřich Volf Berka z Dubé dal zpustlý zámek opravit, přičemž byla snížena věž na úroveň ostatních budov a opravený zámek sloužil jako sídlo hospodářského úředníka, spravujícího suchdolský dvůr; sami majitelé zde pobývali jen zřídka.

Takto byl zámek využíván až do roku 1738, kdy ho v dražbě zadluženého červenopečeckého panství Karla Jáchyma Bredy koupil profesor pražské univerzity Václav Neumann z Puchholce. Suchdol se tak stal opět centrem samostatného statku a zámek obydlím majitele. Zámek je v kupní smlouvě popisován jako kamenná, do čtverhranu stavěná budova, krytá šindelem a obehnaná vodním příkopem. V přízemí zámku byly sklepy, kuchyň, komora, klenuté světnice a chlév, v prvním patře několik místnosti obývaných písařem. Zbytek prvního patra byl používán jako sýpka. Václav Neumann z Puchholce si zvolil za své obydlí jihozápadní křídlo zámku, které nechal upravit barokně. Z těchto úprav se dochovala některá dveřní a okenní ostění v této části zámku a barokní krb. Jednotlivé části zámku byly tehdy dostavěny do stejné výše a zastřešeny jednotnou barokní valbovou střechou. Vodní příkopy kolem zámku byly zrušeny a v jejich místě zřízena zahrada, ohrazená směrem ke vsi barokní zdí.

Václav Neumann zemřel v roce 1743 a jeho synové prodali Suchdol roku 1776 majiteli malešovského panství hraběti Janu Fridrichovi Karlovi Maxmiliánovi z Osteina. Po tomto prodeji začal zámek chátrat, neboť Osteinové a od roku 1809 Dahlberg-Osteinové jej využívali jen k hospodářským účelům. Velmi nepříznivě se na stavu zámku podepsalo zřízení cukrovaru, který byl v jeho budovách provozován v letech 1839-75. Ředitelem cukrovaru byl archeolog F. J. Beneš, ale ani on nemohl zabránit, aby bylo v interiéru zcela přestavěno východní nároží zámku, zahrnující původní věž tvrze a přilehlou renesanční přístavbu. Po zrušení cukrovaru byl zámek používán již jen jako sýpka a skladiště. Tehdy byl přestavěn interiér jihozápadního křídla a odstraněny spojovací pavlače v nádvoří. Budova byla zastřešena dnešní nízkou valbovou střechou. Na konci 90. let 19. století byla stržena severozápadní hradba a při ní stojící hospodářské budovy. V jejich místech, ale zčásti i na zasypaném příkopu, byla postavena nová budova kravína, do jejíž nádvorní části byla pojata část gotické zazděné arkády, která byla ponechána z původní hospodářské budovy. Současně byla stržena střecha a klenby v bráně a přilehlé stáji a byly zde bez využití ponechány jen obvodové zdi.

V roce 1925 koupila zámek obec Suchdol od Památkového úřadu a tehdy byl bývalý kravín na severozápadní straně přestavěn na sokolovnu. V roce 1946 byla v jihozápadním křídle zámku umístěna škola a pro tento nový účel byly upraveny interiéry. V průběhu 50. a na počátku 60. let 20. století byl opraven jihovýchodní trakt, ve kterém byly zřízeny byty, knihovna a obřadní síň obecního úřadu. Při těchto úpravách byla obnovena též původní sgrafitová omítka. V roce 1962 byla stržena barokní zahradní zeď z konce 17. století, čímž došlo k propojení zahrady s prostorem návsi. Těmito úpravami byl stavební vývoj zámku ukončen.

Z gotické tvrze se zachovaly v budově dnešního zámku vnější obvodové zdi jihovýchodní a jihozápadní strany, některé příční a nádvorní zdi jihovýchodního křídla, kamenná sedátka ve zdi v přízemí bývalé věže a část vnějšího portálu vstupní brány. Z renesanční periody to jsou především raně renesanční ostění** v jihovýchodním a severovýchodním průčelí.