1. nález ze starší doby bronzové (unětická kultura)
V roce 1906 byla rodinou pana Váši náhodně nalezena po orbě při sběru brambor rituální sekera*** z doby kolem roku 2000 př. n. l., vyrobená z ryzího zlata, váží skoro tři čtvrtě kilogramu. Po nálezu byla sekera předána Polabskému muzeu v Poděbradech, odkud se díky Janu Hellichovi dostala do sbírek Národního muzea v Praze.
O okolnostech nálezu pořídil tento záznam: „Chalupník, který nebyl obdařen statky pozemskými, vyorával brambory na svém poli potahem a za ním sbírala jeho dcera plody do pytle. Při tom v brázdě našla ‚sekyrku‘, kterou ve své šetrnosti hodila do pytle a doma upozornila otce i matku na tento nález. Otec vzal nůž a odstraňoval hlínu na sekyrce přilepenou a škrábal do kovu, který se zaleskl zvláštním leskem jako mosazným. To mu bylo nápadným, a proto poslal dceru k místnímu kováři se žádostí, aby co znalec kovů řekl, co to je. Kovář zapjal sekyrku do svěráku a kousek jí odsekl. Podivil se vzezření kovu a pravil, že to mosaz není, ale že neví, co to je. Tak malá byla v našem lidu znalost zlata, protože peníze zlaté dávno neviděl. Lidé byli již u nás naučeni se starožitnostmi přicházeti ke mně na poradu. Když přišla žena ke mně do lékárny, poznal jsem s velikým úžasem i radostí, že jest to palstav, věc jedinečná, snad teprve druhý kus v Evropě a že jest ze zlata. Sjednal jsem s majitelkou, že přenechá věc u mne, abych mohl zjistiti cenu a sjednati prodej pro Národní muzeum a vydal jsem potvrzení. Ihned odejel jsem do Prahy s drahocennou věcí a hledal dr. Píče, abych s ním akvizici tak vzácnou projednal. Ale nebyl doma, prý večer navštěvuje jistou restauraci. Zašel jsem tedy do mincovny a zde dal zjistiti úředně jakost i množství zlata a vypočíst cenu a spěchal jsem večer do označené restaurace. Zde seděl u plzeňského můj přítel se svým známým a byli plni nadšení, když jsem jim věc ukázal. Ale kde vzít peníze. To se může stát až zítra a bude nutno obejíti mnoho instancí. Peníze budou přineseny za tři dny. Odejel jsem domů. Tam zatím bylo rušno. Celá rodina chalupníkova se objevila a žádala věc zpět. Bylo jí řečeno, že jsem v Praze. Proto po návratu jsem rodinu navštívil a vyložil jim, že dostanou cenu zaplacenou a že je jejich vlasteneckou povinností přenechati nález Národnímu museu. Souhlasili. V určený den přinesl prof. Píč peníze a zajeli jsme k chalupníkovi. Vstoupili jsme do skromného příbytku, který ale se skvěl čistotou, hlavně čtyřhranná deska stolu byla vydrhnuta do běla. Rodina se postavila kolem stolu a my jsme začali sázet peníze na něj. Byly to samé desetikoruny. Vyložili jsme jednu řadu po stole, potom druhou, třetí atd. Tváře okolostojících se více a více šířily a zardívaly, oči jiskřily. A když byla suma vyplacena a celý stůl pokryt penězi, zaleskly se v očích slzy. Byl to pro ně poklad. Poděkovali se a my jsme odjížděli s pocitem, že zachráněna pro vlast památka znamenitá.
Hrabětová J.: Poděbradské noviny, Zlatá sekerka ze Sokolče je k vidění v Národním muzeu. 2014.
GPS: 50°5'47.660"N, 15°6'23.170"E