Cesty a památky

Kolínsko » Přistoupim » kostel sv. Václava

kostel sv. Václava

Přistoupim, Kostely, synagogy a modlitebny, Kostely renesanční

Kostel sv. Václava v Přistoupimi reprezentuje základní typ raně barokních chrámových staveb, které na konci 17. století vznikaly na území Českobrodska. Jeho architektonickou obdobou jsou nedaleké kostely sv. Jana Křtitele v Tuklatech a sv. Martina v Rostoklatech, budované na přelomu 17. a 18. století tuklatským farářem Jakubem Pečeným. Všechny tři stavby jsou pravděpodobně dílem jednoho architekta a je dokonce možné, že u kostelů v Přistoupimi a Tuklatech mohl být použit stejný projekt, přizpůsobený pouze místním podmínkám a požadavkům stavebníka.

Gotická a renesanční perioda

První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1352, kdy je uveden v rejstříku papežských desátků. Kolem roku 1590 byl renesančně upraven, o čemž svědčí řada dochovaných detailů.

Barokní perioda

Současnou podobu kostela určila radikální raně barokní přestavba, k níž podle dochovaných záznamů došlo v letech 1694–95 z iniciativy tehdejšího patrona, svatovítské kapituly v Praze. Datum dokončení přestavby dokládá nápis na pamětní desce v presbytáři a záznamy v zachovalých zádušních účtech, popisující postupné vybavování kostela novým mobiliářem v letech 1696 - 1718. Do dnešní doby se však kostel v této raně barokní podobě nedochoval v plném rozsahu, v roce 1869 byla uskutečněna rozsáhlejší přestavba, při které musely být odstraněny vážné statické poruchy, zjištěné vzápětí po dokončení předchozí přestavby na počátku 18. století.

21. století

Ve druhé polovině 20. století kostel bez údržby zchátral, v letech 2011–13 byla provedena generální památková rekonstrukce a obnova vnějších fasád.

Exteriér kostela

Kostel je hmotově kompaktní budovou obdélného půdorysu, vyznačující se poměrně střízlivým architektonickým členěním. Jeho boční průčelí jsou čtyřosá a stěny jsou členěny jen plochými lizénovými rámy. Čelní fasáda na západní straně je hladká, bez oken, oproti tomu východní průčelí, které je dominantní při pohledu z návsi, je zvýrazněno mělkým rizalitem, rámovaným dvěma páry pilastrů s redukovanými jónskými hlavicemi a slepým (zazděným) oknem uprostřed. Východní fasáda vrcholí plochým volutovým štítem s mělkou nikou, zakončeným trojúhelníkovým frontonem. Všechny vnější fasády ukončuje výrazně modelovaná korunní římsa, která probíhá i pod štítem na východní straně. Kostelní okna jsou pravoúhlá s půlkruhovými záklenky. Vždy v úrovni druhé okenní osy v jižním i severním průčelí jsou zrcadlově proti sobě umístěny vstupní dveře, rámované pravoúhlými portály. Portál na jižní straně je zdoben reliéfem vinné révy a portál na severní straně, který je zvýrazněn prolomeným trojúhelníkovým frontonem, je doplněn štukovým erbem biskupa Ignáce Jana Dlouhoveského z Dlouhé Vsi. Kostel kryje jednotná valbová střecha, která ještě zvýrazňuje objemově sevřenou hmotu celku. Přestože kostel působí dojmem stylově jednotné raně barokní stavby, obsahuje ve svém zdivu podstatné části původního středověkého objektu. V západní části jižního průčelí byl odhalen zazděný půlkruhový renesanční portál z konce 16. století, který typově odpovídá portálku vedoucí do protilehlé zvonice.

Interiér kostela

V rozporu s jednotným rázem exteriéru je interiér kostela rozdělen do několika významových celků. Západní tři čtvrtiny stavby zabírá sálový prostor lodi, do níž je vložena hudební kruchta, podklenutá arkádou o dvou obloucích podepřených hranolovým pilířem. Loď je uzavřena lunetovou klenbou na pasech, která však v dnešní podobě pochází až z roku 1869. Klenební pasy spočívají na pilastrech s mohutnými římsovými hlavicemi. Na východní straně se loď stlačeným triumfálním obloukem otevírá do čtvercového presbytáře, opatřeného valenou lunetovou klenbou. Presbytář po stranách doprovází dvojice menších prostor, vyplňujících obě východní nároží budovy. Na severní straně se nachází sakristie s oratoří v patře, na straně jižní je pak umístěn převýšený prostor boční kaple. Oratoř se do presbytáře otevírá širokou arkádou s půlkruhovým záklenkem. Obdobným otvorem je (pouze pro dosažení souměrnosti) prolomena i stěna kaple na protilehlé straně. Sakristii, oratoř i boční kapli uzavírají jednoduché křížové klenby.

Vnitřní vybavení

Ze zařízení kostela vyniká především rámový barokní retábl* hlavního oltáře, nesený plastikami adorujících (vzdávajících zbožnou úctu) andělů. Je dílem kutnohorského řezbáře Františka Martina Katterbauera z let 1715-16, který je autorem i zlaceného tabernáklu. Jeho syn Bernard Antonín Katterbauer po roce 1772 doplnil oltář o postranní branky s menšími sochami archanděla Michaela a sv. Floriána. Obraz sv. Václava na hlavním oltáři je od Václava Prokopa Kramolína z konce 18. století (zajímavá je jeho podobnost s oltářním obrazem ze Svojšic, který je ve sbírkách Regionálního muzea v Kolíně). Dva boční oltáře jsou rokokové práce z doby kolem roku 1772 a opatřeny jsou staršími obrazy* sv. Anny Samatřetí (1716) a sv. Vojtěcha (1718) od českobrodského malíře Maxmiliána Redmana. V jižní boční kapli se dochoval pozoruhodný raně barokní retábl** původního hlavního oltáře z roku 1668. Jedná se o jednu z nejstarších ukázek rámového oltářního retáblu v Čechách, tvořeného vejčitým rámem se složitě komponovaným boltcovým ornamentem, který spojuje ústřední obraz představující sv. Václava s anděly a dalších osm menších obrázků s výjevy ze svatováclavské legendy (Smrt sv. Ludmily, Smrt Drahomíry, Narození sv. Václava, Sv. Václav přisluhuje u stolu, Sv. Václav přijímá rámě sv. Víta, Sv. Václav s blahoslaveným Podivenem, Sv. Václav vykupuje pohanské děti a Smrt sv. Václava), inspirovaných dílem Karla Škréty. Retábl vrcholí sochami sv. Zikmunda a sv. Víta. V lodi se dochovaly kvalitní obrazy* sv. Linharta a sv. Barbory z poloviny 18. století, které jsou osazeny v krásných rokokových rámech a dřevěná kazatelna* z let 1730-80, zdobená zlacenými vyřezávanými rokajovými kartušemi s motivem kalichu, hostie a desek desatera a Nanebevstoupení Ježíše Krista. Z původního kostela pochází cínová křtitelnice* z roku 1599 od mistra Bartoloměje z Cimperka z Nového města pražského s českým nápisem: LETHA PANIE 1599 KE CZTI A CHWALE PANA BOHA WSSEMOHAVCZYHO VROZENA PANI WOLPRA DEZNARKA Z DEZNY A W PŔZISTAVPIMI, IAKUB PLACHTA A ANNA MANŹELKA GEHO DALY GSAV TVTO KŔZTITEDLNICZY NAKLADEM SWYM PRO BVDAVCZY PAMATKV SLOWVTNEMV BARTHOLOMIEGOWI ZWONARZI Z CZYNPERGKV W NOWEM MIESTIE PRAZSKEM VDIELATI KOSTELV SWATEHO WACZLAWA Z TOHO BVD PAN BVH POCHWALEN NA WIEKY AMEN. Ve špaletě jižního vchodu jsou zazděné dvě pískovcové desky původní kamenné kazatelny z roku 1590; na horní desce je erb Fridricha z Vildštejna (břevno pokosem) orámovaný vavřínovým věncem a na dolní desce je kříž, u jehož pravé dolní hrany je reliefní erb Jiříka Kubky (lilie) rovněž orámovaný vavřínovým věncem. V presbytáři je nad vchodem do jižní kaple zasazena oválná bronzová deska Jiřího Bartholda Pontána z Breitenberka z roku 1609 s jeho erbem (na štítu je z věže vyrůstající postava anděla s mečem a štítem v rukou) a latinským nápisem: CONFI DENTER G(eorgius) B(ertholdus) PONT(anu)S A BRAITENBERG PRAEP(ositus) PRAG(enzis) 1609. Na protější stěně je nad vchodem do sakristie deska z červeného mramoru s konsekračním nápisem o vysvěcení kostela a oltáře světícím (pomocným) biskupem pražským a proboštem svatovítské kapituly Ignácem Janem Dlouhoveským z Dlouhé Vsi dne 24. srpna 1695. V horní části desky je vytesán znak Jana Ignáce s biskupskou korunkou a desetiřádkový latinský nápis: A(NN)O 1695 DIE 24 MENSIS AVGVSTI EGO IOANNES DLAHOWESKIJ DE LONGA VILLA EPISCOPVS MILEVITANVS CONSE GRAVI ECCLESIAM ET ALTARE HOCIN HONOREM SANCTI WENCESLAI ET RELIQIAS SANCTORVM MARTURVM GEMINIANI FELICISSIMI ET ROMANI INEO INCLVSI ET SINGVLIS CHRISTI FIDELIBVS HODE VNVM ANNVM ET IN DIE ANNIVERSARIO CONSECRATIONIS HVIVS MODI PSAM VISITANTIBVS QVADRAGINTA DIES DEVERA INDVLGENTIA IN FORMA ECCLESIAE CONSVETA CONCESSI. Na kůru jsou barokní varhany* z roku 1780 od kutnohorského varhaníka Pavla Františka Horáka (1727-1822), přestavěné na dvoumanuálové v roce 1881.

Od 1. ledna 2005 filiální kostel spadající pod správu Řimskokatolické farnosti Český Brod v Kolínském vikariátu. Bohoslužby se konají každou první neděli v měsíci od 8:00 hodin a každou třetí středu v měsíci od 18:00 hodin.

Prohlášení za památku

Kostel sv. Václava je spolu se zvonicí, ohradní hřbitovní zdí a farou zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 44942/2–835.