Cesty a památky
pověsti z Přišimas
Přišimasy, Pověsti
O kamenech na Klepci
Místní lidé si v minulosti nedovedli vysvětlit, odkud se na Klepci vzalo skalní městečko, a proto vznik jednotlivých útvarů obestřeli mnoha legendami.
I. Klepec. Za předkřesťanských dob byly skály na vrcholu zasvěceny pohanským bohům Pramžimasovi (odtud Přišimasy) a Bábě. Po vítězství křesťanství pohanský kněz zkameněl i s jeho ovečkami (nevěřícími pohany) a bába se zadávila, až se ve skálu proměnila.
II. Slouha a Stádo ovcí. Podle jedné pověsti vodil své stádo místní ovčák na vrchol Klepec na pravidelnou pastvu. Jednou se ale stalo, že ztratil ovci bohaté selce ze vsi. Zlá ženština mu jeho prohřešek neodpustila a milého ovčáka rovnou proklela. Kdo ví jaká moc proměnila nebohého slouhu v kámen i s jeho nevelkým stádem. Jisto je, že tu tak stojí, co lidé pamatují.
III. Slouha, Stádo ovcí a Fůra sena. Na pastvinách u Skřivan pásával ovce mladý a krásný pastýř, který ale byl velmi zlostný. Jednou seděl na mezi, jedl chléb a připíjel vodu. Tu však, kde se vzala, tu se vzala, jako by ze země vyrostla, objevila se před ním stařenka. Poprosila pastýře, jestli by se s ní o sousto a vodu nepodělil. Pastýř se na ni však osopil a na nebohou stařenu poštval svého psa. Ten, když k osobě doběhl, padl k zemi jako podťatý. To pastýře rozzlobilo, a tak stařenu přetáhl svou holí. Jen ránu dokončil, zkameněl na tom místě a s ním i jeho stádo a fůra sena, kterou měl opodál připravenou k odvozu do vsi.
IV. Slouha a Stádo ovcí. Bohatá selka z Limuz poslala svého pastýře pást ovce na Klepec. Slouha se ale nevracel, ačkoliv se již zšeřilo, takže selka co chvíli vybíhala před vrata, jestli už konečně uslyší zvuk rolniček svého stáda. Rozzlobena dlouhým otálením pastýře ve zlosti vyhrkla" "Bodejž bys tam zkameněl". A tak se stalo, slouha se už nevrátil. Když šli ráno lidé ze vsi do práce, uviděli na Klepci balvan a kolem něj malé kameny. Všichni v něm hned poznali selčina pastýře a její ovečky.
V. Slouha a Stádo ovcí. Pověst vypráví, že Slouha byl původně ovčák, který prchal z vrcholu Klepce, kde pohněval obávanou čarodějnici tím, že zahnal svoje stádo na její posvátnou a nedotknutelnou louku. Utíkal do vsi, jak jen mohl nejrychleji, ale nedoběhl. Na kraji lesa (na Skřivanském poli) ho dostihla železná hůl, kterou s kletbou na něj vrhla čarodějnice, a nebohý ovčák zde zkameněl i se svým stádem.
VI. Fůra sena. Jednou se pustil po sklizni sedlák i s nákladem sena z kopce dolů zkratkou přes Klepec. Jelikož ale bylo po dešti a cesta byla rozmáčená, s vozem zapadl do bahna. Klel a volal na pomoc mocného čaroděje, který měl na kopci svůj hrad. Ten mu pomoc přislíbil, když ovšem sedlák dobře zaplatí. Skoupý sedlák se ale vytáčel a k placení se neměl. Čaroděj se rozhněval a sedláka i s fůrou sena proměnil v kámen, který zůstal stát u cesty na tom místě, kde zapadl.
VII. Šplíchalův kočár. Jedno z polí nedaleko vrcholu Klepce vlastnil v roce 1841 sedlák Šplíchal z Limuz. Podle pověsti na tomto místě jednou převrhl svůj kočár, když se vracel domů. Ten zkameněl a je na tom místě dodnes.
O hradě Parkáni na Horkách
Nedaleko Horek na pokraji [Hradešínského] lesa stála chatrč, v níž bydlel uhlíř s pěti dětmi. Jednou šel ten uhlíř brzy ráno do lesa pálit uhlí. Zdáli se ozývalo troubení na lovčí rohy. Uhlíř si toho ale nevšímal a zapálil připravený milíř. Najednou si vzpomněl, že včera cestou domů zahlédl káně, která si usedla na hnízdo, v němž pískala malá káňata. I šel tam, vylezl na borovici a vybral z hnízda pár káňat. Zabalil je do šátku a vrátil se k milíři. Když slunce zapadlo za lesy, vracel se domů. Na lesní pěšině potkal neznámého, bohatě oděného lovce. Lovec požádal uhlíře aby ho vyvedl z lesa, že zabloudil a neví, kudy ven. Uhlíř ochotně slíbil, že ho vyvede. Protože se již stmívalo, požádal ho pán, aby ho nechal u sebe přes noc. Uhlíř s radostí svolil. K večeři připravil lovci pár káňat. Sám s dětmi pojedl chleba se sýrem. Pán nevěděl, že jí káňata a velmi si pochutnával. K snídani dostal od uhlíře hrneček mléka a krajíc černého chleba. Po snídani se vydali na cestu, která vedla do Prahy. Za hovoru s uhlířem se lovec dověděl, že měl k večeři káňata. Na cestě se setkali s loveckou družinou, která přivítala uhlířova nocleháře s velikým jásotem. A tu se teprve uhlíř dověděl, že pod očadlým stropem hostil samotného knížete! Lekl se a myslel, že bude potrestán, když pohostil knížete káňaty! Ale kníže ho propustil milostivě. Později mu daroval pozemky a kázal mu vystavět hrad, který na památku své večeře u uhlíře nazval „Parkáň“ = pár kání.
TOULAVÁ KAMERA / CESTOPISY / VIDEA
Mapa
Poloha
Krolmus V.: Staročeské pověsti, zpěvy, slavnosti, hry, obyčeje a nápěvy ohledem na bájesloví Českoslovanské. Díl II, str. 194. Praha 1847.
Drahovzal M.: Báje a legendy Kolínska a Kouřimska, Decibel Production s.r.o 2004.
Psota J. ml.: O hradě Parkáni na Horkách, sepsáno podle zápisků učitele J. Kratochvíla z roku 1923.
GPS: 50°2'56.990"N, 14°46'43.730"E
Přístupnost
Volně přístupné
