Cukrovar postavený Karlem Weinrichem v letech 1846–47, jednalo se o nevelkou továrničku na vyrábění řepného sirupu. Po jeho smrti v roce 1860 převzal cukrovar syn Mořic Weinrich, který závod v po roce 1860 rozšířil a v roce 1871 přistavěl kotelnu pro dva parní kotle. Až do počátku osmdesátých let 19. století probíhaly úpravy a dostavby, nejčastěji prováděné pečeckými staviteli Janem Millerem (Müllerem) a později Janem Křovákem. V roce 1884 se Mořic Weinrich dostal do finančních problémů, utekl do Ameriky, na závod byl uvalen konkurz a výroba byla zastavena. V letech 1887–88 cukrovar získalo konsorcium pod vedením svobodného pána Augusta ze Stummner-Tavarnoků a dne 1. července 1889 začal cukrovar opětně pracovat. Konsorcium se následně přetvořilo na akciovou společnost Pečecká refinerie cukru. Cukrovar byl po požáru v letech 1897–98 výrazně přestavěn, z této doby také pochází většina dochovaných budov. Ve dvacátých letech se cukr ze zdejšího cukrovaru hlavně vyvážel do zahraničí, výroba cukru zde ale byla zrušena v době začínající hospodářské krize v roce 1929 a z areálu bylo odstraněno veškeré strojní zařízení.
V roce 1934 si cukrovar pronajala Kooperativa, nákupní jednota hospodářských družstev v Praze, a zřídila zde skladiště obilí. Současně firma Bedřicha Sirotka, stavitele v Praze, provedla opravu budov. Po znárodnění a reorganizacích areál v roce 1970 převzal Zemědělský nákupní a zásobovací podnik, v současnosti patří ZZN Polabí.
Velmi hodnotný índustriální areál, tč. bez památkové ochrany.
Areál bývalého cukrovaru stojí v Chvalovické ulici čp. 276 a 355 v blízkosti železniční stanice.
GPS: 50°5'27.761"N, 15°1'42.182"E
Nepřístupné