Počátek českobratrského sboru v Pečkách lze datovat do 8. prosince 1863, kdy byl vysvěcen církevní hřbitov na poli, darovaném členem sboru Dobiášem (Dobiášovo pole). Současně vznikla i kazatelská stanice, podporovaná Karlem Weinrichem, majitelem zdejšího cukrovaru. Ta však pro malou aktivitu členů zanikla v roce 1877. Obnovena byla v únoru 1907 se svolením velimského pastora Justuse Emanuela Szalatnaye. Jelikož se počet členů bratrstva rychle zvyšoval, na schůzi v červnu roku 1912 byla otevřena otázka výstavby vlastního svatostánku s farou. O pomoc byli požádáni krajané v Americe (prostřednictvím Václava Losa, faráře v Pitsburgu), kteří na Velikonoce roku 1913 potvrdili, že zajistili sumu ve výši 5 000 dolarů a stavba tedy může začít. Jako nejvhodnější místo se jevil starší hřbitov na Dobiášově poli, kde ovšem museli být nejprve exhumováni zemřelí z 90 hrobů a přemístěni na nový obecní hřbitov. K vypracování plánů pro stavbu kostela byl vybrán architekt Oldřich Liska, rodák z nedalekého Kamhajku.
Základní kámen nové stavby byl položen 16. května 1914 pod dohledem stavbyvedoucího Josefa Fňouka. Přestože byl původní požadavek krajanů na slavnostní vysvěcení kostela k 500. výročí smrti Mistra Jana Husa (proto název Jubilejní chrám), z důvodu válečných událostí se práce protáhly až do září 1916, kdy byl kostel dokončen. Trvalo to však dalšího 1,5 roku, než byl kostel vysvěcen, k čemuž došlo až 16. května 1918, tedy několik měsíců před vznikem Československa. Prvním farářem byl k 1. prosinci 1918 ustanoven Jan Vladimír Šebesta ze Soběhrd, který zde působil do roku 1946. Když tehdy sbor přebíral nový farář Jaroslav Timoteus Štulc z Chvaletic, měl 700 členů.
Kostel je architektonicky ojedinělá stavba ve stylu pozdní racionální moderny (geometrické secese) až raného kubismu, která se vyznačuje omezenou barevností a zborcenými plochami. Současně se jedná o jediný kostel na světě s čistě kubistickým interiérem. Stavba se navíc dochovala v původním stavu bez jakýchkoliv pozdějších úprav a původní je i její kubistické zařízení, jehož autorem je rovněž Oldřich Liska. Jedná se především o vitráže v oknech, původní podlahy, kazatelnu, varhany, lavice i překrásný stůl Páně** ve tvaru kalicha, jehož pojetím předběhl Liska dobu alespoň o 30 let a předznamenal vývoj designu ve 40. letech 20. století. Stůl vyrobil místní kameník Antonín Svoboda a je zajímavý i z mineralogického hlediska, neboť základ je vyroben z granodioritu (kámen podobný žule), noha z bílého pískovce a vrchní deska z gabra (hornina podobná čediči). Dominantou stropu jsou pak lustry*, které vycházejí z krystalů nerostů jak v závěsech, tak ve stínidle. Přestože se v návrhu lustrů dopustil Oldřich Liska určité dekorativnosti, dodržuji zásad kubismu. Formy kubismu nesou i desky na texty písní, které jsou ve tvaru otevřené knihy. Uvnitř se dochovala sádrová studie sochy Mistra Jana Husa od Stanislava Suchardy z roku 1912. Od západu ke kostelu přiléhá tzv. Jeronýmova síň.
Poměrně unikátní je technická stránka armovaného sádrového stropu s dřevěnými kazetami, který je zavěšený na příhradové konstrukci. Ta je snýtovaná z ocelových nosníků podobně jako Eiffelova věž a je posazena na betonovém věnci. Kromě stropu nese konstrukce ještě střechu, což bylo nejen levnější, ale přispělo také k jejímu celkovému odlehčení. Ve věži jsou zavěšeny tři zvony z roku 1924 a umístěny hodiny od J. Grubského z Peček.
S kostelem je přímo spojena budova fary.
Kostel a faru si můžete prohlédnout s průvodcem po telefonické domluvě na číslech 728 617 619 (p. Hájek) nebo 723 884 139 (p. Hájková) nebo e-mailu: pecky@evangnet.cz.
Kostel s farou a ohradní zdí s bránou byl 19. dubna 1995 zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 10555/2–4300.
Kostel stojí na Husově náměstí v jižní části města.
GPS: 50°5'15.550"N, 15°1'40.560"E
Přístupné/vstupné