Cesty a památky
kostel sv. Jana Nepomuckého
Ohaře, Kostely, synagogy a modlitebny, Kostely moderní
Ačkoliv byly Ohaře sídlem zemanské rodiny, kostel zde není ve středověku doložen, teprve v roce 1751 byla zřízena ve dvoře Matěje Horyny (dnes čp. 6) první kaple. Dne 16. května 1753 byla vysvěcena nová kaple sv. Jana Nepomuckého a to již v místech dnešního kostela, rozšířená přístavbou v letech 1812-13. Dne 16. srpna 1838 tento kostelík poškodil požár a ve značně zbědovaném stavu bez střechy, horní části věže a klenby zůstal až do roku 1845, kdy byla na stejném místě povolena stavba kostela nového, podle návrhu, který v roce 1844 vypracoval krajský architekt Florián Müller z Kouřimi. Základní kámen byl položen 24. května roku 1846 a ačkoliv hrubá stavba byla dokončena již na konci roku 1846 a zcela dokončena byla v průběhu roku 1847, vysvěcení proběhlo pod vedením vikáře Josefa Ballatého až v roce 1848. Ve 20. letech 20. století kostel upravovala stavební firma Jana Sklenáře z Kolína. V roce 1975 byly obnoveny a do současné podoby upraveny omítky kostela.
Pozdně klasicistní kostel v Ohařích je ukázkou stavby, která se řídila centrálně doporučenými vzory, realizovanými vyškolenými krajskými architekty (inženýry), podléhajícími zemskému stavebnímu ředitelství, coby podřízené složce Generálního ředitelství ve Vídni. Právě generální ředitelství produkovalo od dob císaře Josefa II. vzorové plány kostelů, odlišené podle velikosti farnosti a počtu věřících. Kostel v Ohařích je poměrně velká, trojlodní stavba na půdorysu obdélníku s pravoúhlým presbytářem, doplněným po stranách oratoří (severní strana) a sakristií (jižní strana). Hlavní západní průčelí obsahuje osový vstup rámovaný dvojicí pilastrů nesoucích kladí a trojúhelníkovitý štít, což je jeden z nejtypičtějších prvků klasicistní architektury, stejně jako polokruhové okno nad obdélným polem, určeným obvykle pro nápis. Další polokruhové okno je v dolní části věže, která je zakončena nad zvonovým patrem římsou, vykrojenou nad hodinami, což je ještě přežívající barokní motiv, uplatňující se v prostředí českého venkova po celou první polovinu 19. století. Boční fasády jsou na obou koncích ukončeny mělkými rizality s polokruhově ukončenými okny a obdélnými okénky pod nimi, mezi nimiž je trojice shodných půlkruhově ukončených oken. Podle dochované dokumentace byl kostel založen na dřevěném roštu, podobně jako typově podobný kostel ve Veltrubech, strany průčelí zdobila původně pásová rustika, přecházející na části boční fasády, zdobené vpadlými poli a lizénovými rámci (výzdoba fasád byla bohužel značně zjednodušena v průběhu 20. století).
Trojlodní halový kostel s pravoúhlým presbytářem, vsunutým mezi sakristii a oratoř. Na západní straně je mírně konvexní kruchta, na kterou vedou točitá schodiště v rozích, ústící současně na boční empory. Presbytář je v závěru sklenut mělkou konchou, střední loď valenou klenbou, dělenou pasy, spočívajícími na mohutných okosených pilířích. Boční lodě jsou v přízemí plochostropé, v patře klenuté, a podkruchtí je sklenuto na trojicí arkád.
Po dostavbě kostela dlouhou dobu scházely peníze na pořízení vnitřního vybavení, které se v plné míře nepodařilo pořídit ani do dnešní doby. Z původní stavby se dochovala pouze barokní mramorová chórová přepážka z doby po roce 1750 a přeneseny byly i dva obrazy na bočních oltářích z pol. 18. století, poukazují na okruh Brandlovy školy. Z původního vybavení se ještě dochoval stříbrný kalich (datován 1753) a ciborium ze zlaceného stříbra, dnes uložené v depozitáři. Až v roce 1888 byly do kostela umístěny další obrazy darované farníky z Ohař a okolních vsí a teprve v roce 1893 byl dodán hlavní oltář s ikonograficky zajímavým starším obrazem sv. Jana Nepomuckého vzatého na nebesa od chrudimského malíře Františka Müllera z roku 1848, na kterém je světec vyobrazen bez obvyklého kněžského biretu. Na jižní stěně visí velký secesní obraz* sv. Václava od Jakuba Obrovského z roku 1925, přenesený sem v roce 1965 z kostela Nejsvětějšího srdce Ježíšova ve Velkém Oseku. Na kůru jsou instalovány funkční varhany, jejichž skříň je starší, z roku 1822 od kutnohorského varhaníka Jana Josefyho, nový stroj je z roku 1915 od pražského varhaníka Emanuela Štěpána Petra. Původní zvon (200 kg) z roku 1822 od pražského zvonaře Karla Belmanna, který byl zničen při požáru v roce 1838, nahradily tři zvony z roku 1847 od olomouckého zvonaře Wolfganga Straub1a – dva menší zvony (80 a 300 kg) byly zrekvírovány v roce 1916 a velký zvon (700 kg) byl zrekvírován v roce 1942.
Dnes filiální kostel spadající pod správu Římskokatolické farnosti Žiželice Kutnohorsko-poděbradského vikariátu. Bohoslužby se konají každou neděli v 9:00 hodin.
Prohlášení za památku
Kostel není zapsán jako nemovitá kulturní památka.
Fotogalerie
Zdroj informací
Podlaha A.: Posvátná místa království Českého, Díl IV, Vikariáty Kolínský a Rokycanský, str. 109 - 112. Vydalo Dědictví sv. Jana Nepomuckého Praha, 1910.
Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 2. Praha. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia, 1978.
Záhorka J.: Informační tabule o historii kostela. 2014.
Mapa
Poloha
Kostel stojí v centru obce.
GPS: 50°5'52.180"N, 15°17'42.890"E
Přístupnost
Přístupné po dohodě
