Původní gotický farní kostel sv. Jiří je připomínán již v roce 1355, v roce 1765 byla přistavěna, zřejmě kolínským stavitelem Františkem Tomášem Jedličkou, nová loď a původní kostel byl přeměněn na sakristii. Nová loď byla kryta trámovým stropem zdobeným malbou (polověnce z květin, listů a plodů). Při jižní straně kostela stála volně zvonice, která byla v dolní části zděná a v patře bedněná. V roce 1845 byla ke kostelu přistavěna věž a zvonice byla zbořena. Jelikož kostel v nadcházejícím období chátral, bylo v roce 1894 rozhodnuto o stavbě nového chrámu. Bourání starého kostela bylo zahájeno po mši 17. června 1894 a 23. září téhož roku byl již položen základní kámen nové stavby, kterou realizoval podle plánů Ing. Ludvíka Láblera kolínský stavitel Jan Sklenář. V dubnu roku 1895 přebírá vedení stavby po Ludvíku Láblerovi kutnohorský stavitel Bohuslav Moravec. Stavba byla ukončena na jaře roku 1896 a dne 16. července 1896 byla za účasti místního faráře Josefa Stýbla vysvěcena pražským biskupem Ferdinandem Kalousem. Jako jeden z prvních byl v nově dokončeném kostele pokřtěn V Lošanech vznikla kvalitní, slohově čistá pseudogotická architektura, inspirovaná v použitém tvarosloví obdobím pozdní gotiky, postavená téměř doslovně podle závěrů Pražské provinční synody z roku 1860, která stanovila podmínky pro tzv. "ideální chrám". Během druhé poloviny 20. století kostel bez údržby chátral, v roce 2007 pak střechy vážně poškodil orkán Kiril a dovnitř začalo zatékat. V roce 2019 začala rekonstrukce stavby, v první fázi byla opravena věž, na jejíž střechu se vrátil opravený původní kříž, který spadl při vichřici v roce 2007. V letech 2022-24 byla opravena střecha a krovy kostela.
Jednolodní, obdélný orientovaný kostel s nižším, polygonálně uzavřeným presbytářem zakončeným pěti stranami osmiúhelníku, obdélnou sakristií při severní straně a čtvercovým depozitářem při jižní straně. V západním průčelí se zdvíhá vysoká hranolová věž, v jejímž přízemí je hlavní vstup a při jižní straně šnekové schodiště na kůr a do krovu. Další dva vstupy jsou pak v jižní i severní stěně lodi. Obvodové stěny lodi a presbytáře jsou opatřeny odstupněnými opěráky, plocha stěny je členěna vysokým soklem zakončeným římsou, nad kterou jsou vysoká štíhlá lomená okna opatřená jednoduchou kružbou. Nad hlavním vstupem je vysoké okno osvětlující kruchtu. Střecha je zakončena jehlanem s nárožními věžičkami a doplněna sanktusníkem, který doplnil v průběhu stavby Bohuslav Moravec, protože v původním návrhu chyběl (dnes je částečně snesený). Z původní gotické nebo barokní stavby se nic nedochovalo, až na pískovcová ostění původních gotických oken, která byla druhotně použita jako obrubníky hrobu faráře a stavitele současné stavby Josefa Poláka († 1892), pochovaného na zdejším hřbitově.
Presbytář je sklenut jedním polem křížové a jedním polem paprsčité žebrové klenby, loď je zaklenuta křížovou klenbou bez žeber, spočívající na neprofilovaných bochníkovitých konzolách. Kruchta je podepřena trojicí lomených arkád a rovněž sklenuta křížovou klenbou. Celý interiér kostela vymaloval v roce 1896 kutnohorský malíř Ignác Vysekal, dodnes se dochovaly pouze malby na bočních stěnách presbytáře, kde jsou vymalovány postavy zemských patronů sv. Ludmily, sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Prokopa; ostatní malby na stěnách lodi byly v 80. letech 20. stoletíi bohužel zabíleny.
Hlavní oltář se sochou sv. Jiří probodávajícího draka zhotovil řezbář Václav Černý, kazatelnu a zpovědnici truhlářský mistr Antonín Hrabák, oba z Kutné Hory. V roce 1897 dodal kutnohorský řezbář a loutkař Vojtěch Šedivý křížovou cestu. Oltář Božího hrobu* je z roku 1897 a zhotoven byl v dílně Johanna Baptisty Mahlknechta ze St. Ulrich v Jižním Tyrolsku (z údolí Val Garden). Boční oltáře sv. Josefa se sochou Nejsvětějšího srdce Páně a Panny Marie Lurdské jsou od řezbáře Karla Zdeňka z Prahy. Novogotická mramorová křtitelnice je od kameníka Josefa Ladislava z Kutné Hory, autorem jejího víka a lampy na věčné světlo je místní klempíř Jan Antonín. Velké pseudogotické varhany na kruchtě jsou z roku 1894 od kutnohorského varhaníka Antonína Mölzera staršího. Z původního vybavení kostela se ještě dochoval kalich* ze 16. století a sluncová monstrance* z roku 1716 od kutnohorského mistra Nicolase Madena, upravená v roce 1745 (obě dnes v depozitáři). Ve věži se z původní sestavy tří zvonů dochovaly dva zvony:
Od 1. ledna 2005 filiální kostel spadající pod správu Římskokatolické farnosti Kolín v Kolínském vikariátu. Bohoslužby se konají pouze druhou sobotu v měsíci od 16:00 hodin.
Kostel sv. Jiří byl spolu s křížem zapsán 12. července 2019 do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 106395. V Ústředním seznamu movitých kulturních památek jsou zapsány pod číslem 76269/32-2160 sluncová monstarnce, 76269/32-2161 kalich a 76269/32-2162 renesanční zvon z roku 1580.
Podlaha A.: Posvátná místa království Českého, vydalo Dědictví sv. Jana Nepomuckého Praha, 1910.
Bojarová M.: Skupina historizujících kostelů na Kolínsku, Památky středních Čech, roč. 15/2001, č. 2, str. 63-64. Praha 2001.
Kutil J.: Nápisy okresu Kolín, diplomová práce, str. 127. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. 2012.
Záhorka J.: Hledání ideálního chrámu, sakrální architektura období historismu na Kolínsku. Národní památkový ústav a Regionálním muzeem v Kolíně. Praha / Kolín 2017.
Kostel stojí na mírně vyvýšeném místě nad středem obce, jeho vysoká věž je dominantou okolí,
GPS: 49°59'51.550"N, 15°7'36.030"E
Přístupné po dohodě, probíhá oprava