Cesty a památky

Kolínsko » Limuzy » Klepec - PP

Klepec - PP

Přišimasy, Limuzy, Příroda, Přírodní památky

Přírodní památka (PP) Klepec (kategorie Mezinárodního svazu ochrany přírody IUCN – III, přírodní památka) byla vyhlášena v nadmořské výšce 310 - 358 metrů na rozloze 7,4912 ha z důvodu ochrany skupiny žulových balvanů, vzniklých v důsledku selektivní eroze. Přírodní památku tvoří dvě samostatné části Klepec I o rozloze 2,051 ha a Klepec II s rozlohou 5,3934 ha a je ve správě krajského úřadu Středočeského kraje.

Vrch Klepec se svou výškou 358 metrů nad mořem výrazně převyšuje okolní krajinu a představuje ideální vyhlídkové místo na Černokostelecko, Českobrodsko a částečně i do Polabí. Jeho název byl poprvé písemně zapsán v katastru škvoreckého panství z roku 1713, kde se objevuje místní název „na Klepczy“, a pak v I. vojenském mapování (josefském) z let 1764-67, kde je označen jako "Klepetz berg" (vrch Klepec). Jméno dostal od staročeského slova „klepy“ (z německého „Klippe“ a staroholandského „Klëp“), kterým se označovaly svislé vysoké hory, útesy nebo trčící skály (viz například stejný původ názvu pro hrad Klapý = Házmburk v severních Čechách).

Skály roztroušené po vrcholu Klepce jsou tvořené velmi tvrdou žulou říčanského typu středočeského plutonu, jejíž stáří se odhaduje na 330 až 350 milionů let. K jejich obnažení pak došlo tisíce let trvající tzv. selektivní erozí, během níž byly odplaveny zvětraliny a měkčí horniny, takže nad úrovní země zůstaly trčet skály z tvrdých částí, pevně spojené s podložím, tvořeným stejnými horninami. Nicméně k této erozi stále dochází, jen není měřitelná lidským životem. Působením dešťové vody a mrazu probíhá výrazná koroze svislých částí skal, kde se tvoří žlábkové pseudoškrapy, a na vodorovných nebo mírně skloněných plochách se díky složitým zvětrávacím procesům tvoří jakési oválné skalní mísy. Většina z nich je již v pokročilém stádiu vývoje, neboť jsou odvodňovány odtokovými žlábky po svislých částech skal, které signalizují začátek jejich postupné destrukce.

Esotericky orientovaní badatelé považují tyto kameny za uměle vztyčené keltské menhiry a zmíněné mísy na jejich vrcholech za obětní předkřesťanské rituální mísy, u kterých měly odtokové žlábky sloužit k odvedení krve obětí. Tyto hypotézy ale seriózní věda odmítá a svými výzkumy je opakovaně vyvrátila.

Největší ze skal se jmenuje Slouha (také Baba, Ovčák, Pastýř), který svoje jméno získal podle svého nápadného tvaru – na jedné straně je zaoblen tak, že připomíná ohnutá záda služebníka. Jeho výška je 8,8 metru, délka 11,6 metrů a šířka 3 metry. Podle nejnovějších hypotéz vznikl Slouha tzv. cibulovitou odlučností (je tedy „slupkou“ jakési kamenné cibule, která se nedochovala), obdobně jako u jemu podobného exempláře v Novohradských horách na hranicích České republiky s Rakouskem. Ještě v 1. polovině 19. století Slouhu obklopovala skupina mnoha dalších kamenů, tzv. Stádo ovcí, opředených pověstmi. Tyto kameny byly vytěženy v letech 1840-43 kameníkem Michálkem z Rostoklat pro stavební účely (viz dále). V roce 1920 byla do Slouhy vsazena pamětní deska padlým v 1. světové válce. Další velké skály, které leží v severní části území, se nazývají Stoh slámy nebo Fůra sena (obvod 32 metrů, výška 4 metry, průměr 8 metrů, váha 420 tun a 120 m³ kamenné hmoty, největší izolovaný balvan ve Středočeském kraji) s pamětní deskou na tábor lidu, Obří záda, Umyvadlo nebo Šplíchalův kočár. Ostatní skály jsou bezejmenné.

Chráněné území pokrývá travnatá plocha (25 % území) a vzrostlý smíšený les (75 % území), a jsou zde patrné prohlubně po dřívější těžbě žuly, v severní části jsou pak lůmky zatopené a takto vzniklé trvalé tůně představují významné stanovišti pro chráněné rostliny a drobné živočichy. Žula z Klepce byla použita například na základy krajních věží Schnirchova řetězového mostu v Poděbradech (1840), opravu císařské silnice z Prahy do Kolína a Vídně (1845), Negrelliho železničního viaduktu v Praze (1846), na výstavbu silnic v okolí (1890 Horky – Skřivany, 1908 Limuzy – Rostoklaty, 1935 Limuzy - Tismice), jedna skála byla uvolněna na pomník mistra Jana Husa v Českém Brodě (1920) a sloužila i na průběžné opravy domů v okolních obcích. Území je obklopeno zemědělskou půdou a lesními pozemky, celou lokalitu protíná lesní cesta, po které vede žlutá turistická trasa, po které je možný přístup do chráněného území. Vstup mimo veřejné cesty je zakázán, slézání skal je možné pouze bez lan a jištění (tzv. bouldering), instalace jištění je přísně zakázána.

Ještěrka obecná (Lacerta agilis) je zranitelný VU druh ještěrky z čeledi ještěrkovitých, má velkou hlavu, silné končetiny a poměrně silný ocas, dorůstá délky až 30 cm. Na území PP Klepec byla zjištěna nepočetná populace několika kusů.

Čolek obecný (Lissotriton vulgaris) je zranitelný VU druh obojživelníka o velikosti 6–10 cm, jedná se o nejběžnější druh čolka v Česku. Samec je větší, dosahuje velikosti maximálně 10 cm, samice bývají menší. Na území PP Klepec se vyskytuje v tůních severní části.

Lejsek šedý (Muscicapa striata) je málo dotčený LC druh tažného zpěvného ptáka z čeledi lejskovitých, který dorůstá délky až 14,5 cm, v rozpětí křídel měří 23–25 cm a váží asi 16 gr. U nás se zdržuje od dubna do října, v severní části PP Klepec se vyskytuje v počtu několika jedinců.

Užovka obojková (Natrix natrix) je málo dotčený NT druh nejedovatého hada z čeledi užovkovitých. Dorůstá délky okolo 120 cm a dožívá se 10 let, barvu má obvykle tmavě zelenou nebo hnědou, s charakteristickými žlutými nebo oranžovými, černě a bíle lemovanými půlměsíčitými skvrnami za hlavou. Velmi vzácně je pozorována ve vodě většího jezírka zatopeného lomu.

Bublinatka jižní (Utricularija australis) je zéměř ohrožený NT vodní, hmyzožravá bylina z čeledi bublinatkovitých, s ponořenými nebo plovoucími listy. Vykvétá velmi vzácně v červnu až září citrónově žlutým květem s výrazným dolním korunním pyskem na dlouhých stopkách nad vodou. Vyskytuje se ve tůních (v jedné hojně) zatopených lomů v severní části.

Prohlášení za památku

Přírodní památka byla vyhlášena radou Středočekého krajského národního výboru dne 29. listopadu 1977, v Ústředním seznamu ochrany přírody (ÚSOP) je evidována pod kódem 655.