Stavebníkem vrcholně gotického kostela, nepřímo doloženého již v roce 1320, byl rod pánů ze Střimelic, sídlící na místní tvrzi. Poprvé je písemně doložen v roce 1359 a to v souvislosti s uvedením faráře Šimona z Doliny. Kostel byl raně barokně přestavěn v roce 1623 a do dnešní pozdně barokní podoby byl přestavěn ve 30. letech 18. století, kdy byla před západní průčelí postavena věž. V roce 1903 byl kostel opraven, přičemž zdivo věže muselo být staženo ocelovými pasy. Fasády kostela byly znovu opraveny v letech 1987-88.
Jednolodní obdélný kostel s protáhlým polygonálním presbytářem bez opěráků s přilehlou sakristií po severní straně a se západní dvoupatrovou hranolovou věží, ukončenou cibulovou bání. Stěny vnější fasády kostela jsou členěny lizénovými rámci, uprostřed kterých jsou půlkruhově ukončená okna rámech z červeného nučického pískovce. Pod omítkou presbytáře jsou pískovcová ostění původních lomených gotických oken.
Loď kostela je plochostropá, pod fabionem obíhá bohatě profilovaná římsa, nesená na stěnách sdruženými pilastry mezi okny. Na západní straně lodi je vestavěna barokní kruchta, sklenutá na dva sloupy. Lomený triumfální oblouk odděluje loď od presbytáře, sklenutého žebrovou křížovou klenbou s paprsčitým závěrem. Žebra hruškového tvaru dosedají na dvě jehlancovité baldachýnové konzole* s motivem slepých kružeb ve tvaru jeptišek. V severovýchodní stěně presbytáře je obdélný gotický sanktuář, uzavřený původní kovanou mříží. V severní stěně presbytáře je obdélníkový vchod do sakristie, která je sklenuta valenou klenbou
Ze zařízení vyniká hlavní barokní oltář z 1. čtvrti 18. století (přenesený sem v roce 1789 z kostela Na Zderaze v Praze) a dřevěná kazatelna z roku 1707 (na kazatelně uvedeno přesné datum jejího dokončení 24. března 1707). Z ostatního mobiliáře z doby kolem roku 1700 se nic nedochovalo, v 19. století byl kostel zcela nově zařízen. Na hlavním oltáři je obraz sv. Martina z roku 1863 od Viléma Weise. Na kruchtě jsou varhany z roku 1901 od pražské varhanářské firmy Josef Rejna a Josef Černý.
Kostel sv. Martina, umístěný v malebné zvlněné krajině Posázaví, je svou polohou i stavebním typem pěkným příkladem českého venkovského kostela, náročnější pojetí původní středověké stavby, které lze vytušit z dochovaných detailů, lze snad vysvětlit předpokládaným vztahem jeho stavitelů k lucemburskému královskému dvoru.
Dnes filiální kostel spadající pod římskokatolickou farnost Mnichovice, konají se zde poutní mše jedenkrát za rok, vždy v první sobotu po 11. listopadu od 11:00 hodin.
Kostel sv. Martina s hřbitovní zdí a márnicí je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 22114/2–805.
Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 2. Praha. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia, 1978
Rišlink V., Jouza L., Valentová J.: Gotika na Kolínsku. Regionální muzeum Kolín 1998
Kostel stojí západně nad vsí v dominantní poloze ve výšce 454 metry nad mořem.
GPS: 49°55'1.520"N, 14°48'11.850"E
Přístupné po dohodě