Původní pozdně renesanční zvonice z doby kolem roku 1645 byla vystavěna z podnětu faráře Rudolfa Sperata na místě starší (dřevěné?) věže, nejspíše zvonice (locus pro non baptisatis a me assignatur ubi antea turris antiqua steterat). Ta byla v roce 1644 při vypálení kostela Švédy spálena. V letech 1723 – 1724 je v pramenech doložena důsledná oprava a přestavba do dnešní podoby. Přestavba spočívala zejména v úpravě nejvyššího zvonicového patra a krovu, který byl přikryt dnešní střechou. Požár sousedního kostela v roce 1756 přečkala zvonice bez poškození.
Dvoupatrová volně stojící věž krytá střechou ve tvaru převýšeného čtyřbokého jehlance, který přechází do osmiboké lucerny s cibulovou bání. Půlkruhová okna nejvyššího podlaží jsou opatřena tesaným barokním ostěním s konkávně vykrojenými horními okraji.
Ve zvonici se nedochoval žádný zvon, v přízemí jsou uložené drobné pískovcové sošky sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého z 19. století, pocházející ze zvoničky v Klučově.
Zvonice byla spolus s kostelem sv. Jana Křtitele byl zapsána 31. 12. 1965 do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 26684/2-801.
Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 2. Praha. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia, 1978.
Zvonice stojí v sousedství kostela sv. Jana Křtitele v západní části městského jádra za domem čp. 118.
GPS: 49°59'38.160"N, 14°51'26.210"E
Přístupné po dohodě