Cesty a památky

Kolínsko » Konárovice » špitál

špitál

Konárovice, Ostatní stavby, Špitály, chudobince, nemocnice

Základ špitálu položil majitel konárovického panství Jan Adam Schofmann z Hemmerlesu, který ve své závěti ze dne 25. ledna 1667 nařídil zřízení špitálu pro 6 chudých lidí z Konárovic a Hlízova. Na každého mělo být dáváno z panského důchodu měsíčně po čtvrtci (5,85 l) hrachu, krup, mouky, dva žejdlíky soli, libra másla, týdně po dvou čtvrtcích mouky na chléb, na den půl pinty bílého piva, k neděli a svátkům po půl libře masa, každoročně jedny střevíce, soukenný šat, dvě košile a 5 zlatých rýnských. Do dnešní pozdně barokní podoby byl špitál přestavěn nákladem hraběnky Alžběty Quasco de Claviers kolem roku 1775, pravděpodobně podle návrhu architekta Jana Josefa Wircha, který v té době vyhotovil i projekt přestavby konárovického zámku. V roce 1787 byli ve špitále pro obecnou drahotu ubytováni pouze 4 chudí a s nedostatkem prostředků se špitál potýkal i v roce 1811. Situace se zlepšila až v roce 1814, kdy peníze pro chudé zajistila hraběnka Apolonie Cavriani. Udržován byl až do roku 1872, kdy konárovické panství prodal Jan Harrach karlínskému továrníkovi Josefu Götzlovi. Po roce 1948 byla v budově špitálu zřízena obecní knihovna a jedna bytová jednotka. V roce 1982 požádal Místní národní výbor v Konárovicích o upuštění od památkové ochrany s cílem zboření stavby, což však bylo rozhodnutím Ministerstva kultury ČSR ze dne 21. ledna 1983 zamítnuto. Po roce 1990 sloužila budova jako prodejna potravin "Barborka". V letech 2007-08 byl špitál opraven a v současnosti slouží jako sklad.

Nedobrovolným obyvatelem špitálu měl být podle místní tradice na konci 18. století i krutý rytíř Bojakovský z Knurova (původem slezská šlechta usedlá na Moravě v okolí Vizovic), který s potěšením trýznil svůj poddaný lid. Z nařízení Marie Terezie mu však byl zabaven veškerý majetek a zbytek života musel strávit ve špitálu pod péčí hraběnky Alžběty Quasco de Claviers. Po své smrti byl pochován na hřbitově u místního kostela.

Přízemní obdélná budova z lomového kamene s hlavním vstupním průčelím orientovaným na sever. To je členěno lizénovými rámci na pět vpadlých polí, v nichž je uprostřed vstup a po stranách po dvou oknech, vše pouze ve štukových rámech. Nad vchodem se zdvíhá trojúhelníkový štít, za nímž je v mírném odstupu obdélný sokl, ukončený po stranách vázami z hrubozrnného červeného pískovce. Uprostřed soklu nad špičkou štítu je hranolový sokl s plastickým zrcadlem ve vpadlém poli a postranními volutami, na kterém stojí socha sv. Alžběty. Ostatní fasády jsou hladké bez architektonické výzdoby, členěné pouze okny. Budova je krytá valbovou střechou z bobrovek.

Uvnitř budovy je střední chodba, z které se vchází do šesti plochostropých místností, symetricky rozmístěných po obou stranách chodby.

Na hraně svahu nad rybníkem Barborka v centru obce vytváří areál špitálu se sochou sv. Jana Nepomuckého malebný pozdně barokní areál s vysokou estetickou i uměleckou hodnotou.

Prohlášení za památku

Bývalý špitál je spolu se sochou sv. Alžběty a sochou sv. Jana Nepomuckého zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 26683/2–797.